Editorial 6/2006

06.02. 00:00 | Autor:

Vážení a milí čtenáři!

Politická korektnost se může stát nebezpečným zaklínadlem. Původně vedena dobrými úmysly se často dostane na scestí nebo rovnou vede k obludnému konci. Politická korektnost se obvykle vyžaduje všude tam, kde se objevují menšiny, kulturní, rasové a sociální rozdíly; týká se postavení žen, Romů, homosexuálů, lidí vyznávajících jinou víru než většinová společnost. Jako každá idea se také politická korektnost zneužívá. Fundamentální zastánci působí jejím zarytým prosazováním směšně, a někdy dokonce dosahují přesně opačného efektu, než je pomoc minoritám.

Minulý týden se objevily dva zajímavé případy, v nichž politická korektnost hrála hlavní roli. Ten první přišel z Dánska a rozšířil se do celého světa. Je mnohem zásadnější a vážnější, protože se netýká jen slov a vyjadřování.Ten druhý je náš, typicky český, tedy trochu malicherný. Přesto ve svých důsledcích končí u stejné základní otázky: svobody slova.

Karikatura je jistý druh vtipu, je kousavá a provokativní, pokud je dobrá. Ať už byly kresby Alláhova proroka originální nebo banální, hysterii, která se kolem nich rozpoutala, lze považovat za důkaz velkého napětí, jež existuje mezi muslimy a euroamerickou civilizací. Hledání odpovědi na otázku, zda pro nás více znamená svoboda slova nebo tolerance ke skutečnosti, že muslimové nepřipouštějí zobrazování či zesměšňování své autority, se možná zdá na první pohled těžké. Vrátíme-li se však k principům, na nichž demokracie stojí, nemůžeme než vystoupit z kruhu sebezničující politické korektnosti a trvat na tom, že svoboda slova je jednou z nejzákladnějších hodnot. Musíme ji bránit a nepřistupovat na hru tmářů (proto ostatně karikatury přetiskujeme i my).

Český případ s vtipem o Romech se dá označit spíše za otázku vkusu. Je vůbec sporné, zda má předseda vlády vystupovat jako stálý účinkující zábavních estrád. Jiří Paroubek je však lidový premiér, hlasy potřebuje a sbírá, kde může, a tak s Jiřím Krampolem objíždí štace. Řešit, zda se usmíval, nebo zda se měl ohradit proti celkem nevinnému, i když hloupému vtipu, není sice elementární problém existence tohoto státu, nicméně jde o legitimní otázku. Zarážející je reakce premiéra, který odpověděl protiútokem a obvinil MF Dnes a další deníky z pořádání kampaně. Paroubek není první předseda vlády v České republice, kterého noviny kritizují. Jistě - v deníku Právo s ním zacházejí jinak a on může nabýt dojmu, že je to tak správně. Jenže omyl, soudruzi z Práva se chovají, jak jsou zvyklí už desítky let.

Snaha dostat média pod kontrolu se nakonec může obrátit proti premiérovi. Mohl by dosáhnout zcela opačného efektu, tak jako fundamentální bojovníci za politickou korektnost.

Hezký týden