Editorial 51/2006

27.12. 10:40 | Autor:

Vážení a milí čtenáři!

Čtete poslední letošní vydání, které je jako každý rok netypické, a to nejen svým rozsahem. Pilotním materiálem jsou příběhy významných českých rodin, které připravili Tomáš Čechtický a Ivan Motýl. Seznamují vás s osudy deseti dynastií, které zasáhly do vývoje v českých zemích. Otvíráme tak nový historický seriál, nahrazující Filmové okamžiky Ondřeje Štindla.

Není lehké odhadnout, které ze současných žijících osobností budou stát na začátku dynastií, jež se vepíší do historie.

Jisté však je, že se stěží najdou mezi současnými politiky. V žádné jiné oblasti veřejného života totiž nepanuje tak evidentní nedostatek osobností jako v politice. Letošní rok to potvrdil v rozsahu dosud největším. Politický pat, způsobený vyrovnanými volebními výsledky pravice a levice, je případem i mnoha jiných evropských zemí. Rovněž ony postrádají silné osobnosti, nebo alespoň tak výrazné, jako byly generace před nimi, neupadají však do bezradnosti vedoucí k malomyslnosti jako u nás. Především proto nemáme šest měsíců po volbách legitimní vládu, přitom země stále není v takové kondici, aby ji mohla déle postrádat.

Svým dílem k tomu přispívají i média, která nejenže na to pachtění českých politiků přistupují, ale bohužel ho i rozvíjejí. Rovněž domácí média nikdy jindy neukázala své slabiny tolik jako letos. Často se chovají jako nesvéprávný akcelerátor pseudoafér, které vznikají publikováním fragmentů různých kompromitujících dokumentů, nahrávek skrytých kamer nebo odposlechů či řízeného úniku informací. Selhávání médií spočívá v tom, že se jen málo ptají (nebo tak vůbec nečiní), proč se některé informace do redakcí dostávají, a snad vlivem rostoucího konkurenčního boje mezi zpravodajskými servery usilují o to, být první. Přitom ta nejdůležitější otázka -proč někdo podsunuje ten či jiný dokument - zůstává nezodpovězena. V tom vidím hlavní ambici, kterou budeme chtít v příštím roce naplnit.

Hezké prožití svátků a vše nejlepší v novém roce.