Co máme spočítané

28.03. 18:03 | Autor:

Podle zjištění STEM 17 procent občanů ČR žije od výplatě k výplatě.

Proč na pražském magistrátu trestají hasiče a ne lupiče (a nejsou-li tam náhodou lupiči všichni), je určitě otázka vrcholně zajímavá a významná. Toto dění zajisté ovlivňuje nálady veřejnosti, ale sotva její - například - ochotu utrácet a roztáčet tak kola ekonomiky. Jestliže podle STEM prolézá 17 procent našich občanů od výplaty k výplatě s odřeným krkem, pak jim ani jakkoli senzační vývoj kolem kauzy Opencard konzumní morálku příliš nezvedne.

Za útlum ekonomiky - kromě vlády, divého světa a neúprosného osudu - může opatrnost spotřebitelů tváří v tvář nejisté budoucnosti a holý fakt, že hodně lidí prostě ani korunu neušetří. Především proto, že "nám zase zdražují" - jak je zvykem v Česku říkat, kdykoliv (zatím vlastně vždycky) se společnost rozdělila na obvyklé sociální skupiny, na "my" a "oni".

Průměrnou míru infllace čili zvyšování spotřebitelských cen (zkrátka: zdražování) nám Český statistický ústav (ČSÚ) pro rok 2012 spočítal na 3,3 procenta. To je toho, řeklo by se. Bylo přece v této zemi i hůř. A navíc v průběhu posledních dvanácti měsíců (do února 2013) inflace - porovnaná každý měsíc s příslušným měsícem roku předchozího - měla (až na dvě tři výjimky) tendenci klesat. Zejména od loňského října.

Takže je všechno v pořádku? A hysterie kolem prezidentských voleb, Mládkových výroků či růžovorudých koalic byla zhola zbytečnou přepychovou strukturou, jakýmsi zábavním lunaparkem pro znuděné spratky všeho věku? A nikoli projevem rostoucího sociálního napětí ve společnosti?

Jak se to vezme. Temnější obraz nastane, porovnáme-li zdražování za delší období. A když si uvědomíme, že uvádět průměrnou míru inflace je asi stejně tak užitečné, jako hauzírovat před veřejností s průměrnou mírou příjmů (a libovat si, jak se ti Češi mají dobře). Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA) při ústavu Jana Švejnara CERGE si to uvědomil. Zadání studie, publikované v polovině března, znělo: "Kdo je nejvíce zasažen růstem cen?" Cílem bylo tedy zjistit, jaké jsou rozdíly v dopadech zdražování pro jednotlivé domácnosti.

Přitom bylo nutné uvážit, že pouze od té hloupé průměrné míry inflace se "odráží" celý sociální systém, valorizují důchody, stanovují sociální dávky, upravují některé mzdy či dokonce někdy i určuje velikost splátek konkrétního dlužníka. A že je to všechno špatně.

Andělská rada

Potraviny zdražují každý rok (ilustrační foto). Závěry jsou tvrdé. Studie vychází z faktu, že v letech 1994 až 2010 vzrostly nejvíce ceny bydlení, vody, energie a paliva (celkově o 385 procent). Analýza dále konstatuje, že nízkopříjmové rodiny a důchodci vydávají nejvíce svých ze svých příjmů za jídlo a nealkoholické nápoje (ano, NEalkoholické) a za - bydlení, energie, vodu a paliva (nejméně pak za dopravu). Z toho vyplynulo, že 40 procent Čechů, živořících na mizině nebo na penzi, postihuje zdražování mnohem víc, než by průměrná míra inflace naznačovala.

Konkrétně: jejich "spotřební koš" se zmenší o 10 (nízkopříjmovým skupinám) respektive o 7 (důchodcům) procentních bodů více než "obecnému" průměru domácností (a Pražanům).
Dá se spočítat, že i kdyby byly důchody valorizovány o celou inflaci a nejen o její třetinu (a o třetinu zvýšení reálných mezd, které ovšem nyní klesají), jak loni prosadila Nečasova vláda, kupní síla důchodců bez beztak zachována nezůstala. Kde nic není, ani Bém nebere.

Zda u nás nakonec dojde k tomu, k čemu již před 700 lety radil svatý Tomáš Akvinský, zvaný Andělský doktor - tedy že hladovějící osoba si smí vzít to, co legálně patří jiné osobě, aniž by přitom její čin byl považován za loupež, se v Česku spočítat opravdu nedá. Snad jen bývalí či současní lupiči (anebo hasiči) na pražském magistrátu by o tom mohli vědět - přestože nikdy, ale opravdu nikdy nehladověli - něco bližšího.