Absolutní pravdy

02.10. 09:04 | Autor:

Místopředseda ČSSD Lubomír Zaorálek si myslí, že základem je stabilní podnikatelské prostředí.

Ostřílenými politiky - od Sobotky přes Němcovou až po Kalouska - jsme ujišťováni, že chceme-li změnu a/nebo stabilitu (jedno i druhé znamená vlevo a vpravo něco jiného, ale nakonec zásadně a vždycky růst a blahobyt), nemáme volit obskurní (temné, podezřelé, ba nekalé) marketingové projekty. To je pravda, že tihle anoisti, úsvitáři a hlavovzhůráci jsou asi stejně nekalí jako vlezlí. A temní i podezřelí zhruba v téže míře, v jaké projevují své sebevědomí. Ale co proti těmto "populistům" nabízejí ctihodné strany s košatou historií a s členskou základnou, jež je občas i pouhým okem viditelná?

Nejde o to vypisovat, porovnávat a prosévat jednotlivé body stranických programů. Víme, jak se píšou: "Tak co tam ještě dáme?" - "Napiš, že jsme proti všem, ale v zásadě nemáme nic proti ničemu." - "To je blbé, to se bude líbit!" V té záplavě nápadů, které při bouři v mozcích na stranických sekretariátech prší, se samozřejmě najdou věci výtečné a tu a tam i uskutečnitelné (kdyby si ovšem vítězní lídři skoro vždycky v tom předvolebním fofru neuhnali alzheimera, kterážto těžká nemoc postihující paměť - včetně daných slibů - po každých volbách propukne). Ale podstatné je celkové vyladění, které pak na zásadovou politiku, formálně reprezentující různé - pokud ne rovnou protikladné - zájmy, působí přímo antikoncepčně. A natolik samozřejmě, že už se s ním vožďové a jejich pretoriáni příliš (a vlastně vůbec) netají. Ani před volbami.

Malou ukázku tohoto hlavního proudu pluralitní demokracie, který se cítí k tvorbě státní politiky oprávněn tradicí a politologickými učebnicemi pro začátečníky, byla například debata mezi místopředsedou ČSSD Lubomírem Zaorálkem a předsedou KDU-ČSL Pavlem Bělobrádkem v nedělní Partii na Primě. Sociální a křesťanský demokrat rezonovali souzněním a bezmála zosobňovali příští - dá-li Bůh a církevní restituce - levostředovou vládní koalicí. Zaorálek chtěl "odideologizování" české politiky ("to by se mi líbilo," řekl) a Bělobrádek pro změnu žádal v téže sféře "konsenzus". Neboť - tak to řekl - v české politice je přece "nějaká základní linie, která se skutečně liší v parametrech, nikoli v principech". Vůbec nejzákladnější princip je "stabilní podnikatelské prostředí" (Zaorálek), o tom nevznikly žádné pochyby. Takových debat, v nichž to věru jiskří, bychom ze sdělovadel nabrali denně po tuctech.

Nezapomenutelná svoboda

Jen si ideální den voleb představme! Zástupy prodchnuté touhou rozhodnout o vlastním osudu tlačí se ke stolkům volebních komisí, za plenty a k urnám natolik razantně, že se jedno, druhé i třetí občas kácí. Před volebními místnostmi propukají šarvátky mezi stoupenci pravice, levice, středu a odideologizované prázdnoty, při nichž jsou i členové antikonfliktních týmů biti jako žito a policisté se zbaběle "zašívají". A to všechno pro odlišnost v názorech na pouhé parametry a kvůli vyjádření všeobecného konsenzu nad hlavní linií a "nejzákladnějším principem", jímž je "stabilní podnikatelské prostředí". Kdo jednou udělal zkušenost s takovou svobodou, nikdy nezapomene...

Tady někde se však zároveň míhá příčina toho, proč se za obskurními subjekty zvedá tráva a hoří step. Proč jsou tak křepcí a jejich tváře samá krev a mléko. Mají to lehké, stačí pár siláckých slov. "Politická korektnost" všeho druhu je ve všem tom mlácení prázdné slámy docela snadný terč. Aby to nové subjekty neměly lehké úplně, berou jim ctihodné strany témata. "Dneska v této zemi se nevyplatí pracovat, vyplatí se být doma na sociálních dávkách," řekl Lubomír Zaorálek. Ale mohli to říci - a také už většinou řekli - Zeman i Kalousek a vlastně kdokoli. Už je o tom konsenzus. Trestat ještě navíc nepracující chudé za to, že jsou chudí, znamená stlačovat náklady práce na dosud zaměstnané a vytvářet vrstvu, které se na Západě říká working poors, "pracující chudí". Jenže ekonomicky vzato, právě oni jsou prvním pilířem "nejzákladnějšího principu": stabilního - protože ziskového - podnikatelského prostředí. A levice - ta standardní, demokratická a systémová - u moci (ať už ve spoluvládě s křesťany nebo s podporou komunistů) je základem tolik vzývaného "sociálním smíru", který je druhým pilířem téhož stabilního prostředí. "Kalousek krade," hlásí do toho Andrej Babiš neúnavně. Ale jeho "Makáme, nejsme jako politici" sděluje voličům ve skutečnosti tohle: "Makejte, nejste nic!"

Kdo by nesouhlasil? Ve všech dobách lidské bídy a otročiny byly a jsou některé pravdy absolutní.

Foto: ČTK , Ožana Jaroslav.