2012: Dvacet let po rozdělení. Nečas, komunisti a studenti

01.01. 11:57 | Autor: Marek Přibil

Václav Klaus (vpravo) a Vladimír Mečiar na konci roku 1992.

Před dvaceti lety se na Silvestra rozpadlo Československo. Obě země tím oslabily své pozice z hlediska toho, jak je na ně nazíráno zvnějšku.

Doba zániku ČSFR je charakteristická i tím, že k majetku, tedy k moci se tou dobou dostávali lidé, kteří měli informace a kontakty často právě jen díky minulému režimu, z jehož pádu se Češi i Slováci radovali ještě svorně. Po rozpadu státu pak rychle předlistopadové represivní prostředky nahradil ekonomický tlak.

Před krizí společnosti, jež přišla v důsledku bezostyšného dojení republiky, varoval na sklonku tisíciletí prezident Václav Havel. Jeho ostrá, naléhavá a hlavně pravdivá slova odsoudil tehdy Václav Klaus, architekt nového systému, který se Havlovi tolik nelíbil a jejž posléze dokázali využít ve svůj prospěch všichni ti Grossové, Dalíkové, Řebíčkové.

O víc jak desetiletí později od Havlova prozření (budování systému předtím morálně zaštiťoval) varuje dnes u nás před zásadním odklonem od toho, co si ještě dovolujeme nazývat demokracií, značná část inteligence - varuje před korupcí, rozkrádáním toho mála, co ještě zbylo, klientelismem, zhoršujícími se mezilidskými vtahy, zhrubnutím společnosti. Ale na poplach bije i současný ministerský předseda: nejenže odmítl novoroční oběd s otcem kuponové privatizace, nýbrž též zdůrazňuje, že hlavní dnešní hrozbu pro svobodu a demokracii představuje invaze projevů radikalismu a nesnášenlivosti. Tato premiérská slova je dobré si připomínat. Výstraha je namístě! Vždyť nebývalou nespokojenost s Nečasovou vládou, již nesnáší až na vzácné výjimky snad každý Čech, potvrzují nejen průzkumy veřejného mínění, ale ilustrují ji i čím dál tím víc radikálnější internetové diskuze.

Ano, před dvaceti lety se Česko a Slovensko vydaly po svých vlastních demokratických cestách. Jenže v České republice se nyní kvůli Nečasově a předtím Topolánkově vládě, parazitujících na možnostech, jež jim nabídl Klausův, respektive Klausův a Zemanův systém, dostávají k moci komunisti, strana, jež dlouhá desetiletí národ plundrovala po všech stránkách.

KSČM občané zvolili legitimně v demokratických volbách, a jestliže by jí bylo znemožněno v krajích vládnout, šlo by o krok zpět, o krok v rozporu s demokracií. Nicméně dostávají-li se na druhou stranu ke korytům bývalí politruci a struktury, patřící spíš do muzea totalitních režimů či ostnatých drátů, sestává-li ta strana i z početného stalinistického křídla, je to pro českou demokracii veliké varování, o němž se více dozvídáme naštěstí i díky studentům, kteří na ně upozorňují svými protesty.

Je dobré neztrácet paměť a nepodléhat prokletí zapomnění. I přes všechna ta asociální a nelogická vládní opatření snižující koupěschopnost obyvatelstva v době, kdy je ekonomika v recesi, se máme nad poměry: vždyť za minulého režimu by šli ti studenti za podobné protesty sedět nebo by je vyhodili ze škol. Oni i občané by však neměli zůstat jen u demonstrací. Měli by se začít o svoji vlast konečně starat, když to za ně politici nedělají (třeba se více zapojit do občanské společnosti). Třiadvacet let je už dlouhá doba na to, aby lidem docvaklo, že jen cinkat klíči na náměstích či jít jednou za čtyři roky k urnám nestačí.

Foto: ČTK

Autor: Marek Přibil