Naše generace termín hrdinství nadužívá, tvrdí praneteř Kubiše

18.06. 16:25 | Autor: - mel -

Před 76 lety zemřel Jan Kubiš - příslušník československé zahraniční armády ve Velké Británii, hrdina protinacistického odboje a jeden z parašutistů, který splnil útok na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. O atentátu a životě vojáka mluvila v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ jeho pokrevní příbuzná Dagmar Raupachová.

V pondělí 18. 6. si lidé opět připomínají památku Jana Kubiše, hrdiny protinacistického odboje. Jak na něj vzpomínáte vy?

Je to pro mě velmi osobní záležitost. Moje maminka jako dítě byla s celou rodinou po atentátu zatčena gestapem a vězněna v koncentračním táboře.

V jakém příbuzenském vztahu jste s Janem Kubišem?

Babička mojí maminky, tudíž moje prababička, a babička Jana Kubiše, byly sestry. Já jsem získávala informace o celé té věci především od své babičky, protože moje maminka pobyt v koncentračním táboře nesla velmi těžce, protože to prožila jako dítě a rodina na to brala ohled. Takže i já jako dítě jsem se obracela především na babičku. Nikdy nezapomenu na to, jak mi babička popisovala ten den, kdy k nim dorazilo gestapo. Moje maminka se v té době právě vracela ze školy, když se cestou domů otevřelo v jednom domě okno a z něj zaznělo: "Boženko, nechoď domů, u vás je gestapo." A okno se zase rychle zavřelo. Ona se naopak instinktivně rozběhla domů, vždyť kam také jinak měla jít...

Když dorazila domů, skutečně tam bylo gestapo a ona vyprávěla, že nikdy neviděla tak vážný pohled svojí maminky jako tenkrát. Také si vzpomínám, že babička zmiňovala kabelku, kterou dostala právě od Jana Kubiše. Podívala se na ni a pomyslela si, že když ji tam nechá, tak se s celou rodinou vrátí domů. Na tuto myšlenku se po celou dobu v koncentračním táboře upínala.

Co si myslíte o činu Jana Kubiše a Josefa Gabčíka? Při pohledu na důsledky ho někteří lidé považují za zbytečný...

Ano, to je pravda. Setkala jsem se s takovými názory, že to bylo zbytečné, nestálo to za to a ta odveta stála spoustu životů. Já jsem o tom hodně přemýšlela a jsem si vědoma, že po tom atentátu bylo hodně smutku a utrpení ze strany příbuzných, kteří přišli o své blízké. Respektuji to a cítím to stejně. Na druhou stranu však musím říct, že já jsem se v rodině své maminky ani jednou nesetkala s tím, že by někdo řekl: "Kdyby nebylo Kubiše, nemusela by rodina tak trpět." A na to jsem velice pyšná. I když to stálo hodně utrpení, bolesti, spoustu životů, tak jsem bytostně přesvědčená, že to byla správná věc.

Proč?

Protože čest a hrdost národa jsou hodnoty, za které se musí bojovat a bohužel někdy i zaplatit nejvyšší cenu, a tou je život. Nesmírně si vážím těch mladých mužů, že do té akce šli. Byli to lidé, kteří si uměli spočítat, že v té situaci na 99 procent o život mohou přijít. Obětovali se proto, aby budoucí generace mohla svobodně žít. To bylo za prvé a za druhé to zcela určitě změnilo tu naší pozici v mezinárodním hodnocení. Nejsme národ, který jen sklopí hlavu, ale dokážeme se bránit a postavit se zlu. Nerada bych, aby to vyznělo jako klišé, ale to je přesně to, co bychom si měli všichni vzít k srdci.

Myslíte si, že by se v dnešní době někdo pro boj o vlast odhodlal k takovému kroku jako váš prastrýc?

Díky bohu žijeme v době, kdy před takovou zkouškou nejsme postaveni. Domnívám se ale, že v dnešní době se termínu "hrdinství" nadužívá. Myslím si, že hrdinstvím by mělo být označováno jednání, které je skutečně výjimečné. Občas mám pocit, že naše generace sklouzává k tomu, že činy, které by měly být naprosto normální reakcí nebo plněním pracovních povinností, už označujeme za hrdinství. Myslím si, že tím význam samotného slova upadá.

Teď budeme chvilku spekulovat. Myslíte si, že kdyby Jan Kubiš s Josefem Gabčíkem věděli, co se po atentátu na Reinharda Heydricha stane, šli by do toho znovu?

Myslím si, že si velice dobře uvědomovali, jak velké je to riziko. Museli počítat s tím, že tam položí život. Kdyby věděli, jaká bude odveta ze strany Německa - byli to vojáci, byla válka, k obětem se přistupovalo v té době v jiných souvislostech. Zcela určitě si také uvědomovali, že by ty oběti možná byly daleko větší. Nemyslím pouze počty mrtvých lidí, ale také celkový útisk národa a jeho následné utrpení.

Velmi často se spekuluje nad tím, že by se Jan Kubiš spolu s Josefem Gabčíkem měli povýšit na generály. Co si o tom myslíte?

Myslím si, že oba ten atentát neuskutečnili proto, aby byli povyšovaní do generálských hodností. Já osobně to nepovažuji za důležité, na druhou stranu si kladu otázku, jak jinak jim projevit úctu? V té souvislosti jsem se také dozvěděla, že na Slovensku byl Josef Gabčík již dvakrát povýšen do generálské hodnosti a přiznám se, že se mě to trochu dotklo.

Z jakého důvodu?

V Česku bereme oba parašutisty jako dvojici, byť Josef Gabčík tehdy nevystřelil na Heydricha, ten zemřel na následky zranění po granátu hozeným Janem Kubišem. Přesto nerozlišujeme, kdo měl na atentátu a smrti Heydricha větší zásluhy. Proto se mě to dotklo, ale to je věcí a svědomím každého národa.

Foto: ČTK , Deml Ondřej

Autor: - mel -