Náš soused Babiš. Jak se žije vedle premiéra

Tady je Babišovo, mohlo by stát na ceduli značící vjezd do středočeské obce Průhonice. Druhý nejbohatší člověk Česka a v současnosti i jeho premiér tam nejen bydlí, ale rovněž skupuje, co se dá. Patří mu sokolovna, hotel na náměstí, domov důchodců i celá nová čtvrť s pětapadesáti luxusními vilami. Co na to sousedé? "Je to tu jen pro bohaté," mrmlají.

Výbušná zpráva o Čapím hnízdě. Palcový titulek na přední straně nejstaršího českého deníku vykukuje zpoza modrého ubrousku umazaného od čokolády. Vedle je talířek s nakousaným dortem Éclaire, který se luxusně nejen jmenuje, ale i chutná. Cukrárna Paloma se interiérem, obsluhou i cenami hodí spíše na Vinohrady nebo do pražského centra. Na náměstíčku středočeské obce je proto, že byl k mání hotel, v němž sídlí. Když se v Průhonicích uvolní jakýkoli lukrativní objekt či pozemek, vždy je tady jeden mocný a movitý kupec - místní občan Andrej Babiš.

V obci takřka "na zápraží" Prahy premiér bydlí od počátku devadesátých let a jeho příchod líčí několik místních obyvatel až pohádkově romanticky. "Jel do Prahy, neplánovaně sjel z dálnice, objevil Průhonice a zalíbilo se mu tady tak, že si tu našel bydlení," vypráví tamní rodák Miloš Bezouška. Historku o odbočení z dálnice ostatně rád dává k dobru i sám premiér, něco na ní tedy možná bude. Babišova průhonická expanze začala po roce 2000 výstavbou jeho luxusního sídla v ulici Františka Zemana. Stejně tak jako bobtnal jeho zemědělsko-průmyslový holding, začala se velkopodnikatelova moc šířit i v rámci obce.

Tady, tady a ještě tady

"Kupuje výhradně od soukromníků, my mu neprodali ani metr pozemku. Vedle hotelu Paloma na náměstí tu má ještě svůj dům, opravil a přestavěl sokolovnu a vlastní areál, kde staví pětapadesát rodinných domů," vyjmenovává starostka obce Hana Borovičková a vše pro přehlednost kroužkuje na mapě. "Tady by měla být benzinová pumpa, k ní bude náležet restaurace. Tady plánuje autosalon s luxusními vozy a pro nás asi nejpodstatnější věc - protihlukovou stěnu," kreslí další modrý kroužek značící Babišovy aktivity hned u dálnice. A o kousek dál ještě jeden. "Toto měl být noblesní dům pro seniory, který se dostal do finančních potíží. Babiš ho koupil a dal provozovat společnosti, která to umí. Lze to hodnotit jen pozitivně," tvrdí starostka a odkládá propisku na počmáranou mapu.

Na plánu obce jsou to jen modré kroužky, ale Babišovy domy v Průhonicích poznáte. Mají svůj styl - chladnou kombinaci šedé, černé, dřeva a skla. Hlavně černá ho zřejmě dost baví, v cukrárně Paloma je to vidět na každém kroku. Černě obložený pult, na něm černá mramorová deska, černé záchody, celé to zkrátka působí chladně. "Víte, jak tomu říkám? Luxusní pohřební ústav," vyhrkne Olga Jetmarová, která společně se svým manželem budovu bývalého hotelu Magnolia postavila, třináct let vedla a v roce 2006 kvůli finančním potížím prodala tehdejšímu průhonickému místostarostovi, od nějž hotel posléze koupil Babiš. "Když to vidím teď, je mi z toho trochu smutno. My jsme se to snažili dělat pro lidi, tohle je jen pro smetánku," shrnuje.

Pět tisíc za večeři

Cukrárna je ovšem ještě levná. Za kávu, dort, dva croissanty a minerálku v ní člověk zaplatí jakž takž přijatelných 280 korun. Vejdete-li ale do vedlejších dveří, které hlídá portýr s obrovským cylindrem na hlavě, máte problém. V luxusní restauraci Paloma stojí jídla běžně okolo dvou tisíc korun, vybranější pokrmy klidně i pět tisíc. "Otevřeli jsme v listopadu a zatím jsme stále v záběhu. Stěžovat si ale nemůžeme. Lidé k nám chodí, dokonce i místní.

Profilujeme se jako špičkový podnik pro náročnou a movitější klientelu," říká manažer Martin Kolář. Paloma je vlastně sesterský podnik stejnojmenné Babišovy restaurace na francouzské Riviéře. Ta se chlubí dvěma michelinskými hvězdami a podobné cíle si i díky francouzskému kuchařskému týmu klade rovněž průhonická pobočka. "Těší mě, že dodržel slib a otevřel tady cukrárnu. Co se týče restaurace, nemůžu sloužit, kromě otevření jsem tam nebyla a ani se tam nechystám, protože je to pro jinou kategorii lidí. Je to škoda. Já osobně bych byla ráda, kdyby to bylo přístupnější. Ale na druhou stranu je tu klid, nikdo na náměstí nehlučí," říká diplomaticky starostka.

Nakousla přitom problém, který má s Babišovými průhonickými projekty většina místních, s nimiž jsme se bavili. Jeho stavby v podstatě nikomu nevadí, nedělají ostudu, nehyzdí okolí - naopak ho kultivují. Jenže viditelně nejsou pro běžné lidi. "Už si tady nezajdete do hospody. Všechno je cenově nedostupné. Přetváří si Průhonice k obrazu svému, což pro normálního člověka znamená, že se mu ta vesnice víc a víc odcizuje," říká sdílný padesátník, povoláním zahradník v místním botanickém ústavu.

"To Babiš nakopl proměnu Průhonic ve snobské sídlo. Ten trend je tady sice dlouhodobý, už od devadesátých let, ale on těmi svými projekty ten přerod výrazně urychluje. Je tu slabý střední stav. Buď tu bydlí bohatí, nebo chudí. Řada normálních lidí své nemovitosti draze prodává a kupuje jinde, kde se budou cítit lépe. Já jsem z početné zahradnické komunity a hodně mých známých už tohle rozhodnutí udělalo," pokračuje. Stačí se prý podívat do místní školy. Ne že by preferovala děti z lepších rodin, ale nároky movitých rodičů jsou vyšší. "Na lyžařské kurzy se tedy nejezdí do Krkonoš, ale do Alp, na což řada rodin hledá peníze stěží."

Turek u Bezoušky

Rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými si lze opět ukázat na jídle. Z kavárny jsme popošli do restaurace v objektu bývalé sokolovny. Podnik se stejnojmenným názvem kombinuje sportoviště, kulturní sál a restauraci. Je to jakési Babišovo dislokované pracoviště, kam běžně svolává na jednání ministry či své straníky a hostí zde i vážené návštěvy. Hovězí špalek z polední nabídky plus malé pivo vás vyjde na 245 korun. Berte neberte.

Zatímco pro mnohé Pražany je to dnes již běžná cena za oběd, pro zmiňovaného důchodce Bezoušku je nepřijatelná. "Ze sokolovny je mi smutno. Tam bývaly krásné bály, za domem byla hřiště na volejbal i na hokej. Býval to skutečný kulturní střed obce. To všechno je pryč, je to jen pro bohaté. Ale na druhou stranu ten dům zachránil, jinak by to byla ruina," říká muž, který si pamatuje ještě venkovské Průhonice s rybníčkem a návsí, po které se proháněly žebřiňáky naložené senem. "Tátovi jsem chodil do hospody pro pivo a vždycky si mohl trochu cucnout," zasní se na okamžik. "Chcete cukr?" zeptá se a postaví na kuchyňský stůl klasického turka s lógrem. Tentokrát zdarma. A to jsme stále na náměstí, jen na opačné straně než předražená Paloma.

"Víte co, mně připadá jako férovej chlap, kterej se obklopil šikovnejma klukama. A to jak tady u nás, tak v tý vládě," hodnotí Bezouška svého souseda a ministerského předsedu. "Tady za mnou je takový bílý dům, který byl na spadnutí. Babiš ho koupil, zrekonstruoval a teď tam bydlí, tuším, kuchaři z těch jeho restaurací," zmiňuje. A další drby? Babiš prý vyplatil 6,5 milionu obyvatelům domu vedle restaurace Paloma, který dal zbořit kvůli stavbě parkoviště pro hosty.

Jen pro pořádek. Když místní mluví o Babišovi coby stavebníkovi, vždy jde papírově o jeho firmu Imoba, jež spravuje majetek celého Agrofertu a nyní je "uklizena" ve svěřenském fondu. Před místními se ale premiér neschovává. Naopak. Přesně jak to umí, dokáže působit velice lidsky. "Líbilo se mi, když byly volby, jak stál ve frontě. Nabízeli mu, že může předběhnout a on to odmítl. To bylo fajn. Nebudu zastírat, že ho mám rád, taky jsem ho volil. A řeknu vám, kdyby nebyl v politice, po nějakém Čapím hnízdě by nikdo ani neštěkl," říká Bezouška a upije kávu.

Říkají nám Babišice

Nechválí ho však všichni. "Já mu nevěřím ani nos mezi očima. Rozhodně jsem ho nevolil a podle mého by se měl sbalit a zmizet na Slovensko. Má na krku nezpochybnitelný dotační podvod, za který jiní seděli, a on ne," nebere si servítky oslovený zahradník. "Na druhou stranu Průhonice nejsou jen Babiš. Měli jsme tady jiné vypečené podnikatele, kteří tu vládli před ním a daleko hůř. Teď už jsme hlavně Babišice, jak nám říkají naši známí na Moravě," směje se bodrý padesátník. Pobaví nás i názor pošťačky. "Doručuju mu pravidelně, ale vždycky poštu přebírají ty jeho gorily. Ani jsem ho neviděla. Vlastně jo, jednou. Když si musel na poštu pro doporučené psaní od policie," říká žena s koženou brašnou.

Starostka Hana Borovičková se s nejbohatším obyvatelem své obce pochopitelně snaží vycházet. "Stalo se mi, že jsem nakupovala v supermarketu a najednou mě někdo zdraví - pan Babiš. Podal mi ruku, prohodil pár slov, bylo to milé," vzpomíná. Vídá se s ním prý asi jednou do roka, naposledy v listopadu při otvírání Palomy. "Častěji se setkávám s panem Archalousem, který řeší jeho průhonické projekty." Podle Borovičkové, která coby nestranice vládne obci už od roku 2002, se Babiš chová skromně. "Když o něco žádá, tak úplně stejně jako ostatní občané nebo investoři. Například u svých velkých projektů zaplatil investiční příspěvek na rozvoj obce 480 korun za každý metr čtvereční pozemků určených pro zástavbu - stejně jako kdokoli jiný, kdo rozšiřuje obec mimo současně zastavěné území. U jeho projektu Park Resort Průhonice to ve výsledku dělalo přes třicet milionů," zmiňuje starostka.

Čistá práce

Obec docela šikovně manévruje a českému premiérovi nechce dát šanci, aby ji celou "spolkl". Nežádá prý od něho moc, za poslední dobu jen pětimilionový příspěvek na výstavbu tělocvičny. "Babiš tady má své jasné mantinely, těmi je obecní úřad. Určitě bych neřekl, že mu jdou na ruku," tvrdí již zmiňovaný zaměstnanec botanického ústavu.

V Průhonicích jsou ostatně na známé tváře zvyklí. Přesvědčujeme se o tom na úřadě, kde si podáváme dveře s hercem Boleslavem Polívkou. Valašský král v Průhonicích přebývá při jakýchkoli pražských štacích. Léta tu žije rodina skladatele Karla Vágnera i modla všech předškoláků, dětský televizní bavič Michal Nesvadba. A řada dalších vlivných lidí.
I proto je starostka viditelně rozmrzelá, když jen naznačíme otázku, zda není Babišovou prodlouženou rukou. "ANO tady sice vyhrálo volby se sedmadvaceti procenty, ale kdyby se sečetly hlasy ODS, TOP 09 a Starostů, dalo by to víc. Nejsem tu od toho, abych realizovala představy pana Babiše, ale všech občanů obce. Důkazem je ostatně i to, že jsem tady byla dřív, než se tu začal jakkoli realizovat," říká a dodává: "Mně je hlavně sympatické, že se nesnaží své plány tlačit silou, válcovat. Je solidní občan i investor, toho si u něho vážím asi nejvíc."

Jak k majetku v Průhonicích premiér přišel? "Třeba hotel Paloma mu spadl do klína. Po našem krachu se budovy ujal místostarosta Průhonic pan Skořepa, který mě ho nechal ještě několik let provozovat za 360tisícový nájem. Poté vše převedl na dceru, která s řízením podobného zařízení neměla žádné zkušenosti, takže zkrachoval. Hledali kupce a ozval se Babiš. Takže čistá práce," vzpomíná na převzetí hotelu jeho původní majitelka Olga Jetmarová. Ve finanční tísni byly před Babišovým převzetím i sokolovna a domov důchodců. Zdá se tedy, že si Babiš na nemovitosti zkrátka počká. Při pohledu na mapu posetou kroužky mu taktika vcelku vychází.

Masaryk si počkal

Nabízí se jedno srovnání: Andreje Babiše jako novodobého průhonického budovatele a hraběte Arnošta Emanuela Silvy-Taroucy, majitele průhonického zámku na počátku dvacátého století. Oba byli ministři. Babiš financí, Silva-Tarouca vedl v rakouskouherské vládě resort zemědělství. Oba měli budovatelské ambice. Babiš aktuálně buduje novou průhonickou čtvrť, hrabě dal přestavět zámek do současné podoby a hlavně coby nadšený botanik zřídil zdejší největší pamětihodnost, tedy krásný zámecký park plný okrasných květin. A oba měli či mají dobré vztahy s prezidenty. Zatímco Silva-Tarouca se velice dobře znal s T. G. Masarykem, vřelý vztah Andreje Babiše a Miloše Zemana je znám.

Tarouca dokonce s TGM dohadoval, že by zde mohl mít letní sídlo místo zámku v Lánech. Pamětníci ale vyprávějí, že když prezident přijel do Průhonic věc dojednat, hraběnka ho nechala čtyři hodiny čekat, protože nebyl urozený...

Stane se Andrej Babiš druhým průhonickým Silvou-Taroucou? "To je úplně mimo měřítka, nikdy nepřinese obci tolik jako hrabě," odmítá srovnání starostka. A zcela určitě nenechá prezidenta čtyři hodiny čekat.

Zlatý déšť pro milionářské obce ustal   Průhonice, Modrava, Sýkořice a Vrané nad Vltavou. Obce, které ani v součtu nemají tolik obyvatel jako malé okresní město. Zato v nich bydlí lidé, kteří by si s trochou nadsázky okresní město dokázali koupit. V Průhonicích sídlí Andrej Babiš, Modrava je pevně spjata se Zdeňkem Bakalou, v Sýkořicích má trvalé bydliště Karel Schwarzenberg a ve Vraném nad Vltavou je hlášen nejbohatší Čech Petr Kellner. Tedy lidé, jejichž celkové mění je odhadováno téměř na 500 miliard korun. Co z toho mají jejich obce? Tak třeba šumavská Modrava je už léta nejbohatším sídlem v zemi. Ves se sedmdesáti třemi stálými obyvateli si užívá luxusního rozpočtu okolo 600 milionů korun. Díky tomu dává svým občanům každoroční novoroční dar tři tisíce korun, třemi tisíci jim přispívá i na školní výdaje. Obec vyplácí rovněž luxusní dvacetitisícové porodné a místním platí dřevo na zimu. Bakala tu totiž v letech 2009 a 2010 zdanil nadstandardní příjmy z dluhopisů a obecní kasa zažila zlatý déšť. Od té doby jí teče z daní bývalého uhlobarona zhruba milion ročně. Tedy tekl. Novela zákona o rozpočtovém určení daní totiž loni tyto obecní "malé domů" zrušila a vesnice s movitými podnikateli zaplakaly. "Ještě do minulého roku platilo, že obec dostávala třicet procent z daně fyzických osob, které tu měly hlášený trvalý pobyt," vysvětluje starostka Průhonic Hana Borovičková. "V našem případě šlo přibližně o šest milionů korun, o které jsme ale teď přišli," dodává. Nově peníze plynou do státního rozpočtu a obce jako kompenzaci dostávají vyšší příjem z výběru daně z přidané hodnoty. To ale milionářským obcím díru v rozpočtu nezalátá. I Schwarzenbergovy Sýkořice jsou podle tamního starosty Jiřího Šulce kvůli novele o více než milion chudší.

Čtěte dále

další zprávy