Ministr školství ví o životě dětí kulové

20.08. 19:23 | Autor: Vladimír Barák

Dětský psycholog Václav Mertin ostře kritizuje některé nápady ministerstva školství. Třeba na umísťování dvouletých dětí do mateřských školek. Upozorňuje také na kolabující systém psychologického poradenství a přeplněnost tříd. Žáků by v nich mělo být maximálně 15.

Čtvrtého září začíná nový školní rok. Jak by se na něj měly děti připravovat?
V podstatě jediné děti, které by se měly na školu nějak připravovat, jsou prvňáčci a dále studenti, kteří nastupují do prvního ročníku střední školy. Tam jde například o to, že během prázdnin chodí spát o něco později a teď je potřeba naučit je na jiný denní režim. Jinak bych je ale nechal být, nepotřebují speciální přípravu. Instituce, jakými školy jsou, nejsou tak pitomé, aby nevěděly, že děti se musejí nejprve adaptovat. Proto výuka začíná postupně. Ti, kdo potřebují přípravu, jsou rodiče.

Proč právě oni?
Čeká je řada stresujících situací, jako je nákup vybavení školáka nebo následné nepříjemné zjištění, když na něco zapomenou. Prvňáček bere věci tak, jak jdou a srovná se s nimi. Větší tíha odpovědnosti leží na rodičích. Ti by se měli připravit tak, aby v prvních týdnech školy byli dítěti více k dispozici, více se mu věnovali a všímali si, pokud bude něco v nepořádku. Rodič může ovlivnit, zda bude pro jeho potomka čtvrtého září den, na který se těší, nebo pro něho bude naopak znamenat smutek a konec veškeré prázdninové zábavy.

A co učitelé?
Ano, ti jsou důležití přímo ve škole. Proto na prvním stupni většinou kantoři mírně navazují na rodinný přístup školky. I zde jsou ale výjimky. Při své praxi jsem se setkal s tím, že učitel už třetí den po začátku školního roku dal žákovi trojku. V tomto případě pedagog selhal, dítě by mělo být před takovými negativními událostmi chráněno.

Jak dlouho? Sto dní jako politici?
TÝDEN 35/2017. Takto to nelze říct. Dítě musí dostat prostor, aby třídu pochopilo jako přátelské prostředí, kdy učitel je vstřícný a ono se tam i trochu těší. Potom získá pocit, že chce být ve škole dobré. My dospělí víme, že to není automatické. Že jsou žáci, kteří excelují a pak ti, kterým to třeba moc nejde. Ale naši potomci to nevědí, ti se těší na ty jedničky, hvězdičky, razítka. A my bychom jim je měli dávat. Dítě ale v tomto ohledu popravdě tolik důležité není.