Milouš Jakeš chce umřít, až lidé přistanou na Marsu

10.04. 19:00 | Autor: Ivan Motýl

Miloš Jakeš za pár měsíců oslaví 94. narozeniny.

Bývalý generální tajemník ÚV KSČ Milouš Jakeš, jemuž bude v srpnu 94 let, má jedno zbožné přání. Rád by se dožil éry, až lidé přistanou na Marsu. Bude snad poslední komunistický generální tajemník věčně živý? Energie má dost. Dokonce se nedávno setkal s chartistou Čuňasem, aby podiskutovali o komunismu.

Jakeš přání spatřit lidstvo na Marsu vyslovil před tvůrcem právě vznikajícího dokumentu o Milouši Jakešovi, jímž je dokumentarista Pavel Křemen. "Pan Jakeš nás ještě všechny přežije," říká Křemen s nadsázkou. Jeho dokument Milda by měl mít premiéru na podzim a diváci se mohou těšit třeba na unikátní diskusi bývalého generálního tajemníka Jakeše s někdejším disidentem Františkem (Čuňasem) Stárkem. Část dialogu bude zveřejněna v pondělním vydání časopisu TÝDEN, tady je malá ukázka:

Čuňas: Tady byly mrtvoly, když jste vládli. Mrtvoly na hranicích. Já jsem seděl v base s lidma, kteří měli průstřely jen proto, že chtěli utéct přes hranice pryč. Proč jste je nepustili ven, když nechtěli žít v tom vašem ráji? Proč jste jim nedali svobodu?

Jakeš: Podívejte se, my je tady vyškolíme, dáme do nich miliony, prostě, a tak dále, a oni se seberou a půjdou na Západ. To jsme samozřejmě omezovali, tyto věci.

Tvůrce dokumentu Pavel Křemen ale rozhodně netočí tendenční snímek, kterým by se chtěl Jakešovi posmívat. Naopak, hledá i dobré vlastnosti někdejšího mocného a stále úžasně vitálního muže.

Opravdu nás Jakeš přežije?

Pavel Křemen: Jeho vitalita mě opravdu fascinuje. Neznám jiného seniora, který by byl ve čtyřiadevadesáti letech tak duševně čilý a fyzicky zdatný. Vlastně není vůbec nemocný, je pouze starý. Zvládá všechny činnosti, třeba tento týden se stěhuje ze své vily na Hanspaulce do jiného bytu a naprosto bez problémů manipuluje s nábytkem a nosí krabice plné knih. A přitom pořád vede i aktivní politický život, který je náročný. Jezdí po republice, promlouvá k plným sálům a vášnivě diskutuje o domácí i mezinárodní politice. A také koresponduje, v tom věku jsou to mimořádné výkony.

S kým se vlastně Jakeš setkává? Na schůze KSČM asi nejezdí, vždyť byl v prosinci 1989 z komunistické strany vyloučen.

Jakeš je komunista bez členství v komunistické straně. Možná lze říci, že ztělesňuje něco jako ultraortodoxní levicovou subkulturu. Vyloučení z KSČ pociťuje jako křivdu, protože je přesvědčen, že straně obětoval veškerý profesionální i soukromý život. Kolem Jakeše sice krouží různé jiné komunistické skupiny, kterým by ještě mohl posloužit jako výrazná tvář, s nikým takovým ale spolupracovat nechce. On touží jedině po tom, aby za ním přišla ta strana, která se ho zbavila, a aby mu znova nabídla legitimaci, tedy členství v dnešní KSČM.

Jaká je atmosféra mítincích, na které jezdí?

Na několika akcích jsme ho doprovázeli i s kamerou, a vždy to byl zážitek. Sály bývají plné a on hřímá třeba ke stovce příznivců a lidé mu visí na rtech. V těch projevech je jakási stará bolševická energie, kdy revolucionář musel na náměstích umět strhnout a přesvědčit davy. Jakeš někdy i trochu křičí, gestikuluje rukama, mluví spatra, kritizuje současnou českou i zahraniční politiku a je vidět, že určití lidé přesně tohle chtějí slyšet. Pořád jako by z Jakeše mluvil i duch Lenina nebo Gottwalda. Pro své posluchače je superstar.

Tak přece Jakeše z dob, kdy byl generálním tajemníkem KSČ, neznáme. Hlavně po slavném projevu na Červeném Hrádku jsme ho měli víc za hloupého šaška než za politika. Nepřeháníte to trochu s tím kouzlem osobnosti?

Svým způsobem je charismatický. Je to muž dvou tváří, což mě samotného dost překvapilo. V osobním kontaktu je to příjemný, někdy i zábavný člověk, ale jakmile dojde na politiku, mění se v zarytého a hlučného bolševika. Před kamerou ale není tím klaunem, jak jsme ho vnímali před sametovou revolucí.

* Co si dnes Jakeš myslí o sametové revoluci? O únoru 1948 a srpnu 1968?