MDŽ jako komunistický svátek? Chyba! Jeho historie sahá dál

08.03. 06:00 | Autor: -jan-

Mezinárodní den žen je u nás nejčastěji spojován s československým socialistickým režimem, čemuž bezpochyby přispěly okázalé slavnosti 8. března a typické rudé karafiáty jako dárek. Z důvodu mylné představy o uměle vytvořeném komunistickém svátku ho mnozí přestali úplně slavit. Chyba. Historie svátku je mnohem sofistikovanější a sahá až na počátek 20. století do USA, kdy se do newyorských ulic vydaly dělnice na protest proti pracovním a životním podmínkám. Svátek představuje především symbol vytrvalého boje za volební právo žen.

Na pozadí sociální krize vyšlo v roce 1908 zhruba patnáct tisíc švadlen do ulic New Yorku, aby demonstrovaly za kratší pracovní dobu, lepší platy, hlasovací právo a ukončení práce dětí. Historie svátku však započala už o rok dříve, kdy se konal první socialistický sjezd žen ve Stuttgartu. Konference se účastnilo 60 delegátek z 15 zemí a zde také padl první návrh, aby se ženy určitý den scházely a požadovaly volební právo. Pochod ulicemi New Yorku tak byl jakýmsi vyvrcholením zmíněného sjezdu.

Od demonstrace se začala ve Spojených státech oslavovat vždy poslední únorová neděle jako "Národní den žen". V Evropě byl zaveden až o dva roky později na druhém socialistickém sjezdu žen v Kodani. Na Mezinárodní konferenci ho tehdy navrhla německá politička, novinářka a feministka Clara Zetkinová. Konkrétní datum však ještě stanoveno nebylo. Setkání se tehdy zúčastnila také Klára Machová, která se jako první česká politička rozhodla kandidovat na poslankyni. Neuspěla, ale nikdy nepřestala bojovat o rovné postavení žen ve společnosti.

Gregoriánský kalendář

Původně mělo jít o 19. březen, podle roku 1848, kdy údajně pruský král slíbil zavedení práv včetně volebního práva pro ženy. To ale nikdy nesplnil. Ke stanovení jednotného data nakonec přispěly rozsáhlé demonstrace v Petrohradě 23. února 1917, kdy ženy protestovaly proti první světové válce. Po abdikaci cara byla tehdy ustanovena vláda, která schválila volební právo žen. Podle gregoriánského kalendáře je právě 23. únor vlastně 8. březen.

Zásadním milníkem v boji za práva žen se později stal také rok 1975, který vyhlásilo Valné shromáždění Mezinárodním rokem žen. V témže roce si začala OSN připomínat 8. březen, který už se dnes běžně oslavuje v celé řadě zemí. V roce 2011 vydal generální tajemní OSN u příležitosti MDŽ také poselství, v němž zmiňuje nerovnoprávné zastoupení žen v politickém životě. Současně tehdy upozornil na to, že považuje za důležité ženy zapojit do rozhodovacích procesů, neboť jejich přístup přispívá k zajištění míru.

Obligátní bonboniéra

V českém prostředí je však svátek poznamenán komunistickou minulostí, kdy se ho politické elity zmocnily a využily ho částečně ke své propagandě. Ženy tak byly po celá desetiletí obdarovávány červeným karafiátem, což potvrzuje také historik Martin Franc. "Nejčastějším dárkem byly skutečně květiny a vzhledem k omezené nabídce to byly karafiáty. Pokud byla navíc žena matkou, tak velmi pravděpodobně dostala ručně vyhotovené přáníčko od svého dítěte, které vyrobilo v hodině výtvarné výchovy. Samozřejmě takovým obligátním dárkem byla i bonboniéra," připomíná.

Současně však dodává, že mezi ty nejkontroverznější, leč také časté dárky patřily předměty do domácnosti. "Byly to například utěrky nebo ručníky. Působilo to trochu sporně, asi to nebylo to hlavní, z čeho měly ženy radost. Myslím si ale, že ta květina většinu žen potěšila," vysvětluje. Svátek byl pevně zakotven v celé řadě institucí a na pracovištích. Nadřízení své zaměstnankyně organizovaně obdarovávali a ve velkých závodech dokonce pro ženy pořádali estrádní vystoupení.

"Když mluvíte s pamětníky, tak jsou názory na MDŽ velmi rozdílné. Většina žen však byla ráda, že dostala kytičku. Měly alespoň trochu pocit nějakého uznání od společnosti, která byla opravdu výrazně maskulinní. Samozřejmě byly ženy, které to považovaly za pokrytectví, za něco, čím se zakrývají složitější problémy. Ale myslím si, že byly v menšině," dodává Martin Franc.

Nerovnost přetrvává

Podle ředitelky České ženské lobby, Hany Stelzerové, však nemají ženy stále vyhráno a svátek žen stojí za to si připomínat. "V rámci Mezinárodního dne žen je důležité si připomínat, že ženy určité míry emancipace už dříve dosáhly - mají například právo volit, studovat, pracovat a rozhodovat se o svém životě. Ta cesta ale stále nekončí," vysvětluje ředitelka sítě organizací, která hájí práva žen v České republice. Zároveň připomíná, že se navíc stále nepodařilo dosáhnout rovnosti mezi mužem a ženou. "Vidíme to zejména ve chvíli, kdy se rozpadne rodina a žena zůstane sama s dětmi, potom se krásně odkrývá nerovné postavení ve společnosti," říká Stelzerová a připomíná rozdílné platy nebo penze.

Česká ženská lobby zaštiťuje v rámci Mezinárodního dne žen některé z mnoha akci, které se v souvislosti se svátkem konají. Ve spolupráci se švédskou a americkou ambasádou pořádá například WikiGap, což je setkání v americkém centru, kde se mohou lidé naučit editovat Wikipedii a vyplnit tak bílá místa o ženských osobnostech. "Právě článků o ženách je na Wikipedii stále podstatně méně než o mužích," uzavírá Stelzerová s tím, že je stále co dohánět.

Foto: ČTK , Novákm

Autor: -jan-