Matematik zločinu: Podsvětí bude vždycky o kus napřed

30.05. 06:01 | Autor: Tereza Radváková

Přezdívají mu matematik zločinu. Je autorem světově respektované metody, která pachatele usvědčí pomocí tří kroků. A to se Jiří Straus pro kriminalistiku rozhodl náhodou.

Pořád si myslíte, že dokonalý zločin neexistuje?

Stojím si za tím. Dokonalý trestný čin, tedy bez zanechání jakýchkoli stop, vídáme pouze ve filmech či v literatuře.

Některé zločiny jsou ale dodnes neobjasněné.

Jako příklad lze vzpomenout podnes neobjasněný případ Vranské. Oběť, prostitutka, byla v roce 1933 nalezena rozčtvrcená a vrah je dodnes neznámý. Některé případy zůstávají bohužel nevyřešené, ve prospěch pachatele může zapracovat buď shoda náhod, nebo selže lidský faktor. Výjezdová skupina se může dopustit i omylu v ohledání, mohou nastat problémy v laboratořích a podobně.

Dalo by se tedy říci, že v dějinách kriminalistiky neexistuje dokonalý zločin, ale pouze nedokonalý výsledek vyšetřování?

Ano, jakmile člověk přijde do kontaktu s realitou, zanechá nějaký odraz. Kriminalisté znají citát ministra policie již za Napoleonova císařství Josepha Fouchého: "Dokonalý zločin neexistuje, existuje pouze nedokonalá policie." Vždy je úkolem vyšetřovacího týmu, jak a jestli zločin odhalí. Kriminalistika proto stále vyvíjí dokonalejší fyzikálně-chemické metody zviditelnění stop. Za dob rady Vacátka se používal daktyloskopický prášek, který odhalil, když se pachatel dotkl například sklenice nebo zárubně dveří. Na plastové lahvi by se otisk touto metodou neobjevil, proto se dnes použijí kyanoakrylátové páry. Navíc provádíme výzkum, kdy se snažíme využít v případě otisků holistický přístup.

Co to znamená?

Na ploše otisku prstu si vyhledáme výrazné identifikační znaky, zjednodušeně řečeno výrazné rýhy v kůži, a ty pak srovnáváme s otisky v databázi. Musí jít o dostatečně velkou plochu, abychom měli k dispozici dostatečné množství znaků. Pokud je však k dispozici pouze fragment?

Takové případy nejsou ojedinělé, pachatel si například roztrhne rukavici a zanechá i jen plošně velmi malý otisk. Pak sledujeme průběh papilárních linií, jejich tvar a okraj potních kanálků, a právě tomuto se říká holistický přístup. Mikrostopy zůstávají i po výbuchu nebo výstřelu. Stisknete spoušť a okamžitě se šíří do okolí i mikročásti zplodin. Představte si je jako neviditelný dým z děla nebo jiskru prskavky. Nám stačí jedna taková částečka, kterou jakoby rozřízneme, a z analýzy vnitřku dokážeme například zjistit chemické složení a vytipovat použité střelivo. Kriminalisté hledají nové způsoby, jak identifi kovat pachatele.

A být takříkajíc o krok napřed?

Nikdy nebudeme o krok napřed. Vždycky budeme jen dohánět pachatele.

Metody páchání zločinu se vyvíjejí rychleji než metody jeho odhalování?

Zločinci se velmi rychle učí. Jakmile jim něco nevyjde, použijí jinou metodu. A my hned máme nový problém.

Jaký například?

Například překonávání zámku. Šperháky nebo hrubá síla se u sofistikovanějších zločinů nenosí, objevuje se častěji rozleptání zámku kyselinou. Nemluvě o digitálních trestných činech. Zjednodušeněji řečeno, na vytunelování banky stačí šikovný software, vysoce kvalifikovaný hacker a úspěch je nezřídka zaručen.

Útok mi tedy častěji hrozí na internetu, nebo když jdu temnou ulicí?

Stále vedou klasické zločiny: vloupání, vraždy, znásilnění, krádeže aut. Kyberzločinů není ve statistikách takové množství jako pachatelů klasických trestných činů, zato nadělají obrovské škody. Kriminalistika navíc musí disponovat metodami odhalujícími i naprosto ojedinělé zločiny. Nelze říci: "Tento specifický případ se zřejmě nebude opakovat, zatím ho odložíme."

Učí se zločinci od sebe navzájem?

Předávají si informace. Stejně ale trestný čin, který si vymyslíme my dva tady u stolu, bude úplně jiný než později v realitě. Nastane řada nepředvídaných okolností. Vezmete si rukavice, ale při nějakém úkonu si je budete muset sundat, nebo si je natrhnete o hřebík. Obvykle platí, čím je inteligentnější pachatel, tím méně stop.

Vzbuzují ve vás inteligentní zločinci určitý druh sympatie?

Setkal jsem se s případem, kdy se pachatel věnoval rozsáhlému studiu literatury ke zdokonalení své profese k tomu, aby zabil manželku. Když máte prosťáčka, který vezme kladivo a manželku ubije, je vbrzku znám motiv, zanechá množství stop, a dopadení je tedy jednodušší. Občas sami s kolegy vymyslíme případ, který by nám dal zabrat, ale nechci dávat návody. Každopádně sympatie k pachateli by mohl pocítit snad vyšetřovatel, který je s danou osobou v bližším, osobním kontaktu.

CELÝ ROZHOVOR SI PŘEČTĚTE V AKTUÁLNÍM VYDÁNÍ ČASOPISU INSTINKT, KTERÉ VYŠLO VE ČTVRTEK 28. KVĚTNA.

Foto: Radek Cihla

Autor: Tereza Radváková