Lékař, jenž upozornil na podezřelou milost: Klaus není můj prezident

Martin Konečný, psychiatr, který oznámil podezření ze spáchání korupce v kanceláři prezidenta Václava Klause, získal Cenu za odvahu od Nadačního fondu proti korupci. Policie na straně Hradu pochybení nezjistila, Konečný však tvrdí, že se o úplatcích výměnou za prezidentskou milost dozvěděl věrohodným způsobem. "Pokud by se měla situace zopakovat, zachoval bych se stejně," řekl Konečný v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ.

Členka cizinecké policie Radka Kadlecová byla odsouzena za to, že od roku 2007 přijímala úplatky od cizinců, kteří žádali o pobyt v Česku. Nejprve dostala podmínku, Krajský soud v Plzni však na jaře 2009 změnil trest na dvouleté vězení. Milost dostala policistka od prezidenta v listopadu 2009; v odůvodnění Pražského hradu stálo, že hlava státu vzala v potaz záruky žadatelů a zdravotní stav odsouzené. Celá věc by se tím uzavřela, kdyby se byla Kadlecová nesvěřila svému psychiatrovi Martinu Konečnému. Prozradila mu, že je pro ni už milost zakoupena. Konečný se později obrátil na protikorupční policii; na jaře 2012 však policie případ odložila.

Proč jste podezření na spáchání trestného činu neoznámil ve chvíli, kdy jste se o něm dozvěděl?

V roce 2009 jsem nic oznámit nemohl, protože platil starý trestní zákoník. Podle něj oznamovací povinnost nevznikala. Pro lékaře je zákonné ustanovení velmi důležité; situace, kdy dochází k oznamovací povinnosti, jsou eticky nesmírně složité. Rozhodnout se, jestli něco máte, či nemáte oznámit, je často neřešitelný problém. Vždy někomu ublížíte, ať už je tou osobou pachatel, nebo oběť trestného činu, skoro vždy to oznámení vede k nějakému jejímu postižení. V téhle situaci v roce 2009 zákon říkal, že to není možné oznámit. Já to neoznamoval, ale co nejpodrobněji jsem vše zapsal do dokumentace. V roce 2010, když se zákon změnil, tak jsem se o tom dozvěděl poměrně pozdě a o udělení milosti ještě později. Můj zaměstnavatel pak podnikl kroky preventivně a začal tlačit na můj odchod.

Proč se vám podle vás pacientka svěřila s tím, že jí byla zakoupena milost u prezidenta?

To už zabíháme do konkrétních záležitostí, na které se mohou vztahovat lékařská tajemství. Ale řeknu to obecně: osoba, jež je v takové situaci, může uvádět další korupční jednání, které se dotýká někoho vysoce postaveného jako jakési alibi pro sebe sama. To, že se korupce dotýká i prezidenta samotného, u ní vzbuzuje pocit, že ji očišťuje. Já sám bych takovou osobu vnímal jako oběť zkorumpovaného systému a tu vinu vidím na straně vysokých státních úředníků.

Věřil jste její výpovědi? Nemohlo to být čistě hypoteticky také tak, že si to vymyslela a souhrou náhod potom skutečně milost dostala?

Zákon říká, že občan je povinen ohlásit trestný čin, pokud se o něm dozvěděl věrohodným způsobem. Lékaři často využívají tuto klauzuli, aby se z toho oznámení vyvinili a provést ho nemuseli. Nemohu hovořit o konkrétním případu, jsem vázán lékařským tajemstvím. Ale pokud bych se o tom nedozvěděl věrohodným způsobem, tak bych to neoznamoval.

Co následovalo poté, co jste oznámil podezření, že prezidentská kancelář udělila milost vaší pacientce kvůli úplatku?

Měl jsem problémy v práci, ale je to už delší čas, takže ta má situace se od té doby stabilizovala. Mám nové zaměstnání. Byla to velká ztráta, nejen kariérní, protože jsem zastával funkci primáře, ale i velký zásah do mých plánů. Vybudoval jsem totiž psychosomatické oddělení, jediné v republice, které se rozvíjelo. Vyhazov - tedy spíš to donucení odejít - přišlo jako blesk z čistého nebe, po řadě ocenění a spolupráci s vedením nemocnice. Najednou z ničeho nic začali tlačit na můj odchod.

Víte proč?

Rozeslal jsem otevřený dopis vedení nemocnice, všem náměstkům, všem primářům, řediteli nemocnice o tom, že byl přijat nový trestní zákoník, který určuje nové povinnosti lékaře pro oznamování určitých trestných činů. A v tu chvíli začali tlačit na můj odchod, protože tuto kauzu sledovali od roku 2009. Já se nemohu pouštět do podrobností, protože vyšetřování stále probíhá, byť na straně prezidentské kanceláře bylo zastaveno. Zkrátka ve chvíli, kdy jsem rozeslal otevřený dopis, který se kauzy nikterak netýkal, ale který jaksi uváděl, že je povinností lékaře informovat o trestných činech včetně korupce pod hrozbou trestu odnětí svobody, tak oni si velmi rychle spočítali - protože mě znali, jsem otevřený přímý člověk -, jak budu dál postupovat. A v tu chvíli mě začali tlačit k odchodu.

Zastal se vás někdo?

Jsem velice zavázaný svým bývalým spolupracovníkům, kteří se za mě postavili a sepsali petici za mé setrvání ve funkci a prosazovali pokračování chodu toho oddělení pod mým vedením. To však nijak nepomohlo, já odejít musel. Někteří moji spolupracovníci na protest odešli z nemocnice také.

Co děláte teď?

V současné době jsem ambulantním a konziliárním psychiatrem oblastní nemocnice v Příbrami a konziliářem institutu pro onkologii a rehabilitaci.

Nelitujete svého činu?

Jedna věc je, že se nepodařilo prokázat korupci v prezidentské kanceláři, ale určitě to splnilo svůj smysl. Byl přijat zákon o udělení milostí, který bude platit pro příštího prezidenta. Další pozitivní věc je, že tahle kauza spustila řadu otevřené kritiky výkonu funkce pana Václava Klause.

Pokud byste se znovu dostal do podobné situace, zachoval byste se stejně?

Každá situace je jiná a takhle bych to rozhodně neřekl. Kdybych se dozvěděl věrohodným způsobem o tom, že vysocí státní úředníci nebo úředníci v okolí prezidenta přijímají úplatky v souvislosti s milostmi, tak bych postupoval stejně. K něčemu takovému nelze mlčet.

Věříte ještě v prezidentský úřad?

V prezidentský úřad samozřejmě věřím. Mám za to, že Václav Klaus přinejmenším ve druhém volebním období získal funkci nečestným způsobem. Jestli ne protizákonným, tak nečestným určitě. Všichni viděli průběh volby. Je ostudou současné politické reprezentace, že se nikdo nevzepřel způsobu té volby, který byl nečestný. Nebylo možné zjistit, jestli nebyl také protizákonný, protože nikdo nepodal ústavní stížnost. Václav Klaus pro mě není prezident, ale člověk, který vykonává funkci prezidenta. Právě proto zůstává prezidentská funkce nedotčená. Protože on není prezidentem, on se jen nečestně zmocnil funkce.

Čtěte dále

další zprávy