Lady špionku zverboval estébák Wallis

01.12. 08:30 | Autor: Radek Kedroň, Martin Samek

Britská špionka StB žije v Praze, hlásaly před několika dny titulky britských novin. Aféra, která oživuje dnes už téměř přízračné časy studené války, vytáhla znovu na světlo jméno elitního komunistického rozvědčíka Václava Wallise, jehož příběh rezonoval Českem v devadesátých letech.

Omšelé sídliště na pražské periferii, jméno na domovním zvonku u jednoho z vchodů vypadá poněkud nepatřičně. Robertsovi. Chodba dodnes nese punc socialistických architektů. Do předminulého týdne - celých třiadvacet let - si tady spokojeně žila nenápadná důchodkyně s výrazným londýnským přízvukem. „Prosím," hlásí se do telefonu česky. Když zjistí, že na druhé straně linky je novinář, kvapně zavěsí. Druhý pokus. „Mluvím jen anglicky a do tisku se nebudu k ničemu vyjadřovat," řekne už jedenasedmdesátiletá Cynthia Robertsová plynulou angličtinou.

Její úsečnosti se není co divit: je to jen několik dní, co o ní britský nedělník Mail on Sunday zveřejnil článek s názvem Zrádce v šátku. Ostrovní novináři odhalili, že Robertsovou přiměla ke spolupráci komunistická tajná služba StB. V zemi agenta 007 vzbudil příběh z éry studené války rozruch. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se totiž míjela v britském parlamentu s nejvlivnějšími politiky ostrovní velmoci, včetně tehdejší premiérky Margaret Thatcherové.

Cíl? Porazit kapitalismus

Wallisova práce

Aby bylo možné posoudit skutečný přínos agentky Hammer, bylo by nutné prolistovat všechny tehdejší záznamy. Jenže v prosinci 1989, jen několik dní po listopadové revoluci, jich značnou část podplukovník StB Václav Wallis skartoval. A právě Wallis byl člověk, jenž Robertsovou zverboval. A je to tentýž muž, který byl v devadesátých letech vyšetřován za vynášení tajných informací finančníkovi Viktoru Koženému.

Před čtrnácti dny se v médiích objevila zpráva, že Cynthia Robertsová pracovala pro StB. V jejím spise figuruje vaše jméno. Vzpomínáte si na ni?

Abych o tom mohl mluvit, potřeboval bych jeden malý papírek, nemyslím ten s čísly. Potřebuji povolení od ministra Langra, že můžu k této věci mluvit.

Poprvé jste se s ní měl potkat v Londýně, když jste působil na zastupitelském úřadu ČSSR.

Je mi líto, jsem strašně opatrný. Všechno považuji za provokaci. Už jsem dvacet měsíců odbouchal ve vězení na Borech a nechtěl bych tam znova.

Dvacet měsíců jste si odseděl za vyzrazení státního tajemství v kauze Wallis - Kožený.

Rejstřík mám čistý. Byl jsem obviněn, ale ne odsouzen. Těch dvacet měsíců ve vazbě mi nikdo nevrátí. Kompenzaci vazby, rentu nebo odchodné jsem od ministerstva vnitra taky neviděl.

Píše se rok 1985, mezi Západem a sovětským blokem zuří studená válka a špioni všech zemí loví informace v táborech ideologických nepřátel. Do Československa přijíždí tehdy osmačtyřicetiletá Cynthia Robertsová s manželem Denisem, synem Chrisem a dcerou Mary.

„Dostala jsem nabídku pracovat v Praze, tak jsem na ni kývla," vysvětluje Robertsová, když se uklidní a svolí ke krátkému rozhovoru. O jakou nabídku šlo, že odcestovala za železnou oponu, z jejíhož sevření se pokoušely vymanit tisíce lidí? O místo externí redaktorky-překladatelky v tiskové agentuře Orbis Praha, která spadala pod ÚV KSČ a s níž Robertsová spolupracovala už za kanálem La Manche. Její muž, penzionovaný středoškolský učitel, v Československu navštěvoval jen jazykové kursy. Syn Christoper pracoval jako fotograf také v Orbisu a hrával fotbal za záložní tým Viktorie Žižkov. Mary studovala medicínu na Karlově univerzitě. To vše lze vyčíst z materiálů, které si komunistická rozvědka na Cynthii Robertsovou vedla.

Z kdysi sedmisetstránkového spisu nadepsaného krycím jménem Kilburn/Hammer, který si TÝDEN prostudoval, se však dochoval pouze zlomek. Na komisionální ničení citlivých materiálů dohlížel v prosinci 1989 i podplukovník, jehož jméno se v příběhu ještě objeví. Se Cynthií Robertsovou se pravidelně setkával ještě v Londýně. „Vlastní reakce Robertsové byla spontánní a jmenovaná byla setkáním potěšena," píše se v memorandu z 27. prosince 1986, v němž je uveden její první kontakt s StB na území ČSSR.

Tenkrát ještě českoslovenští rozvědčíci vedli levicovou aktivistku Robertsovou jako „PO" - prověřovanou osobu. Od prvního kontaktu uplynuly čtyři měsíce a řídicí důstojníci ji „na základě vývoje operativní situace" povýšili na kandidátku tajné spolupráce. Zjednodušeně řečeno, Robertsová se osvědčila a estébáci pro ni měli další úkoly. Třeba operaci „SAKO", kdy shromažďovala materiály týkající se Margaret Thatcherové. Ze záznamů, jež se dochovaly, vyplývá, že s prací špionky Kilburn panovala v centrále StB spokojenost: „...vysoce jsme ocenili pomoc, kterou nám Kilburn poskytuje."

Panelový dům na pražském sídlišti, ve kterém žije Cynthia Robertsová. I proto v dubnu 1987 sepsali řídicí důstojníci takzvaný vázací akt. Výsledek? Povýšení Cynthie Robertsové na agentku a přejmenování jejího svazku na Hammer. „Je ochotna za těchto podmínek udržovat s námi nadále kontakt, a vyjádřit tak svůj postoj k socialismu a přispět k porážce kapitalismu," zapsali estébáci do protokolu. Výdaje za vázací akt: 116,20 Kčs.

Pro komunistickou tajnou službu to byl jednoznačný úspěch. Vždyť Robertsová v Londýně pracovala jako sekretářka labouristického poslance Williama McKelveyho.

lajsna