Železničáři míří do vězení. Nepomohli sraženému

28.11. 10:30 | Autor: Jiří Máslo | Aktualizováno: 28.11. 12:13

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou uzavřel případ smrti jednadvacetiletého Luboše Vosáhla, který zemřel letos v květnu na trati mezi Doudlebami a Kostelcem nad Orlicí. Smrt muže zavinil podle soudu strojvedoucí vlaku dvaapadesátiletý Jiří Stejskal a osmatřicetiletý průvodčí Martin Peřina.

Strojvedoucí byl potrestán vězením na 1,5 roku, průvodčí na 6 měsíců.

Oba muži přiznali, že při jízdě vlakem ucítili slabý náraz. Proto použili rychlobrzdu a šli se na koleje podívat. Tam našli ležícího muže, který údajně nejevil známky zranění. Prý jen trochu mumlal. Usoudili, že je opilý. Nijak mu nepomohli, nasedli do vlaku a pokračovali v jízdě. Až po delší době ohlásili, že u trati leží opilec. Když na místo, po několika hodinách, dorazila Městská policie, muži už nebylo možné pomoci.

Znalci: Mladík mohl žít

„Muž sice po srážce vlakem utrpěl vážná zranění, smrtelná však nebyla. Po nárazu žil nejméně čtyři hodiny. Kdyby mu železničáři pomohli, určitě by přežil," konstatují soudní znalci. Oba obžalovaní argumentovali tím, že na muži nebyla vidět žádná zranění. U soudu však vyšlo najevo, že je ani nehledali. „Na ležící postavu pouze svítili baterkou, a to ze vzdálenosti zhruba dva a půl metru, konstatovala soudkyně Zuzana Ursová. „Kdyby byl nějak zraněný, těžko by to poznali," dodala.

To, že střet vlaku s chodcem okamžitě nehlásili a nesnažili se přivolat pomoc, vysvětloval strojvedoucí Jiří Stejskal obavou z komplikací. Bál se toho, že vyšetřování může přinést velké nepříjemnosti. „Ze srážky vlaku s chodcem, by strojvůdce nikdo nevinil, na kolejích to není jako na silnici," míní otec oběti. Nelze hned tak uhnout. Pokud by to nahlásil, tak má dnes méně problémů. A náš syn, by možná ještě žil," dodal.

Soudkyně: vinní ve věci neposkytnutí pomoci

Také rychnovský okresní soud konstatoval, že strojvedoucí ani průvodčí za srážku s chodcem nemohou. Jejich vina spočívá v neohlášení události a v neposkytnutí pomoci. „Předpisy oběma železničářům přikazují, aby podobné události ihned hlásili. To bohužel neudělali. Pokud jde o pomoc, pak tu je povinen poskytnout každý," dodala soudkyně.

Státní zástupce navrhoval pro oba železničáře trest v podobě zákazu činnosti. S tím však u soudu neuspěl. „To co se stalo, není v přímé souvislosti s řízením vlaku," rozhodla soudkyně.

Za trestný čin neposkytnutí pomoci, tak oba železničáři dostali jen tresty na šest a osmnáct měsíců. Rozsudek však není pravomocný. Nikdo z obžalovaných u soudu nebyl a ani státní zástupce se k rozsudku nevyjádřil. Není proto vyloučeno, že podá odvolání.

Foto: Jiří Máslo, Robert Zlatohlávek

Autor: Jiří Máslo