"Vlčí otec": Dlaněmi léčím spoluvězně a manželka je šťastná

Martin Kašpárek, kterého nikdo nezná jinak než jako "vlčího otce", se nevzdal léčitelských pokusů ani v kriminále. Muž odsouzený za týraní svých dětí na osm roků žaláře čeká na odvolací soud a učí psát spoluvězně milostné dopisy. V rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ přiznal, že raději bude s čistým svědomím ve vězení, než by se přetvařoval.

Soudní znalci ho označili za manipulátora a despotu, který terorizoval rodinu. Ve vězení si má kvůli tomu, že své dva malé syny nikdy nepustil za zdi vinohradského bytu a vychovával je velmi neobvyklým způsobem, odpykat osm roků. Martin Kašpárek si ale z vězeňského oddělení pro nebezpečné zločince na Pankráci nestěžuje. "Raději budu s čistým svědomím ve vězení, než by tomu bylo naopak," popisuje své pocity v korespondenčním rozhovoru s on-line deníkem TÝDEN.CZ. Na několika místech do dopisu přidal smajlíky i "havlovská srdíčka".

Jak vnímáte poměrně přísný trest, který vám soudce Kamil Kydalka a trestní senát Městského soudu v Praze uložili?

Nezáleží na trestu, ale na svědomí. Vězení a podmínka jednou skončí. Zůstane vzpomínka, které se třeba i zasmějete u dobrého čaje, ale špatné svědomí vás bude trápit celý život. Raději budu s čistým svědomím ve vězení, než by tomu bylo naopak.

Není na vás ze strany spoluvězňů nebo dozorců činěn nějaký nátlak? Máte nějaký zvláštní režim, jste třeba v cele sám, nebo máte spoluvězně?

"Kašpárek, včera jste byl v televizi. Je vidět, že se za vás doma perou. Doufám, že vám to vrchní soud sundá", tolik vrchní dozorce. "Váš muž Martin, paní Kašpárková, je dobrý člověk a myslím, že vás miluje", tolik psaný pozdrav od spoluvězně. Postupně jsem doputoval až na bezpečnostní oddělení pro vážné zločince. Opravdu nevšední zážitek. Mám nyní jednoho spoluvězně, který mi nedávno řekl: "Naučil jsem se od tebe kreslit srdíčka a psát zamilované dopisy pro svoji ženu."

V průběhu procesu měly poměrně významnou roli posudky znalců z oboru psychologie. Vy jste dokonce tvrdil, že jeden z nich část testů vyplňoval za vás. Je to pravda?

Je pravda, že jsem psal na koleni, některé testy jsem nedostal vůbec, jiné jsou nedokončené a jeden je vskutku dopsán za mě. Bylo to ve spěchu, byla doba oběda. O smyšleném pohovoru ani nemluvě. Ale ono na tom vlastně ani nezáleží. Jak mi napsala moje žena: "Vkládají mi do úst věty, které jsem nikdy neřekla. Chtějí o nás vytvořit dojem, který vyhovuje jejich záměrům." Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Perlička na konec. Na dotaz u soudu, zda je mravní hodnotou pravda, mi pan znalec chladnokrevně odvětil: "Ano, je."

Jak snášíte odloučení od vaší manželky a dětí?

Těžce. Kdo má někoho rád, nemůže jinak. Ale manželka mi pravidelně píše (40 dopisů) a navštěvuje mě (6 návštěv). Tak vidím dobře na celou rodinu. Dává mi to klid do duše. Navíc mi pomáhá podpora mnoha dobrých lidí. Na internetu dokonce vznikla petice, která se mým příběhem zabývá.

Jak dlouho jste hodlali mít děti doma? U soudu jste mluvil o tom, že jste se připravovali na to, že je vezmete i mimo byt. Poslali byste je do školy?

Věčná otázka. Do pěkného počasí. Blížil se konec dubna (v tu dobu se o dětech dozvěděla policie - pozn. red). Dobře jsme věděli, že už jim domov nestačí. Měli jsme vše nachystáno, jen vyrazit. Proč se nevěří v naše dobré úmysly a jen se neustále hledá špatnost? A škola? Vzdělání dle zákona ano, ale doma. Klidné vstávání, vřelý přístup učitelů, smích dětí. Nabízí tohle dnešní školství?

Co jste dělali, když byly děti nemocné? Sháněl jste léky někde sám, nebo jste je také léčili alternativními metodami - třeba čaji a podobně?

Když žena přišla o tvar soudku (první porod) a malý Kašpárek pokojně spal na pohovce, poklidil jsem, Hančí připravila snídani. Bylo ticho a klid, začínalo svítat. Přistupovali jsme k dětem s klidem, nemoci nepoznaly. Možná přispělo i ono "pověstné" chození jen v pleně (soudci se pozastavovali nad tím, že děti manželů chodily doma neoblečené a byly bosy - pozn. red.). Otužilost. O způsobech léčení a léčbě jsme měli dobrý přehled - četli jsme mnoho časopisů i knih a manželka zná i jiná léčení než jenom reiki. Asi nepřekvapí, že náš směr je přírodní.

Popsal byste vztahy vás a vaší ženy s rodiči?

Přes rozdílné názory si manželka dobře rozumí s mou máti a celou rodinou. To mě těší. Mé dvě ženy. A druhá strana? Byli jsme ochotni s nimi komunikovat, ale... Napadením otce u soudu (Hana Kašpárková při hlavním líčení otci vyčetla, že ji odmala týral - pozn. red.) vrcholí nešťastný vztah mé ženy s jejími rodiči. Vztah natolik smutný, bez lásky, že manželka neznala ani své jméno. Bylo od nich. Nesměl jsem ho říci. Ale miluji její jméno, nerad se ho vzdávám a nese to ovoce. Když jí řeknu "má Haničko", žena se usměje a odpoví: "Jsem ráda, že mi tak říkáš."

Mělo nějaký vliv na vaše rozhodnutí vychovávat děti pouze v domácím prostředí předchozí rozhodnutí o odchodu nejstarší dcery k vašim rodičům? Myslím tím, jestli jste se báli, že o chlapce opět přijdete...

Ano, určitě. Víte, mít děti u sebe a starat se o ně je pěkné a přirozené. Ale hlavní je, jestli je máte v srdci. Pokud ano, tak i když pod vlivem okolností se o ně stará někdo jiný, nemusí to být žádná potíž. A pokud ne? Manželka nepoznala ani špetku vřelosti - a to ji vlastní rodiče u sebe měli dvacet let.

Hodláte se po odpykání trestu k dětem hlásit a třeba o ně i právně bojovat, nebo chcete za vším udělat tlustou čáru?

Manželka se nedávno přestěhovala do Mníšku pod Brdy, je kousek od dětí. A já, který je houpal na kolenou a dvě z nich jako první držel v ruce? Sním o návratu domů, jak ženu obejmu a kluky zas pohoupám, i když po osmi letech. A právní boj? Ne. Navíc, zdejšího práva jsme tak syti, že nám to stačí na celý život.

Po oznámení rozsudku televizní kamery zaznamenaly, jak se ženy ptáte na to, zda se máte zabít. Že jste se na léčbě pro ni nedomluvili. Není to jistým způsobem vydírání? Komunikovali jste spolu takovým vypjatým způsobem i v normálním životě?

Vydírání? Zoufalství! Vypjatý projev muže, který zdánlivě přišel o vše a byl všemi opuštěn. Ale láska je mocná. Věčná škoda, že všetečné kamery nezaznamenaly naše setkání po několika dnech. Smutně kouzelná vězeňská romantika... A jak to chodí běžně u nás doma? Obráceně Hančí hádky začíná a já je končím.

Proč jste na speciální cvičení, o něž měla zájem vaše žena, nejprve chodil vy sám a teprve potom ji ho učil praktikovat doma?

Když jsem se nechtěl stát léčitelem a byl jsem vzdorný, tak mě žena přesvědčila. Chtěla, abych ji reiki naučil já. Abych šel, něco dokázal a neseděl jenom doma s knihami za pecí. Tak jsem tedy léčitel, co přikládá dlaně na svou ženu, děti a... spoluvězně. Když jí vyprávím, jak tu učím a léčím (léčil jsem na Pankráci i v Ruzyni a myslím, že docela úspěšně, získal jsem i něco na zub), září jako sluníčko. Je šťastná.

Kde a jak jste se spolu seznámili?

Láska na první dopis? "Ještě když jsme si psali, představovala jsem si, jaké je to jmenovat se Kašpárková," přiznala mi po letech. Seděl jsem na schodech rotundy svatého Martina na Vyšehradě, když jsem ji poprvé uviděl. Byl vlahý červen, 1. 6.1996. Brali jsme se 7. 6. 1997 na Novoměstské radnici, jen o vchod vedle, kam mě před nedávnem převážel vězeňský autobus v poutech jako zločince k soudu. Ale na tom teď nezáleží. Mám svou ženu moc rád a je mi ctí, že je mou manželkou.

Chodili jste spolu před početím dětí třeba do kina, do divadla, na procházky?

Příběh našeho manželství je sám zajímavou procházkou. A stále ruku v ruce. Vinohrady a široké okolí známe velice dobře. "Prošla jsem celé Olšany, jako když jsme chodili spolu," psala mi žena před časem. Jiří Štaidl a Hana Mašková, Mikoláš Aleš a jeho choť Marina. Máme slabost pro jejich životní příběhy. Rádi je chodíme navštěvovat s kytičkou nebo se svíčkou.

Čtěte dále

další zprávy