Pomozte rodičům: někdy stačí jen naslouchat a mlčet

19.10. 18:00 | Autor:

Rodiče ztracených dětí by se neměli cítit osamělí.

Bezmála celý týden policie pátrá po ztracené Aničce Janatkové, která se nevrátila ze školy domů. Přestože kriminalisté spolupracují se slovenskými kolegy a do akce se zapojila média i veřejnost, Aniččino zmizení je stále záhadou. Její rodiče prožívají peklo a od druhého dne jsou v péči psychologů. Podle odborníků však může jejich trauma zmírnit i okolí a přátelé.

"Ztráta dítěte a nejistota spojená s jeho zmizením je jedno z nejhorších traumat, které mohou rodiče prožít," potvrdila on-line deníku TÝDEN.CZ ředitelka nadace Naše dítě Zuzana Baudyšová. Každý, kdo se alespoň na chvíli obával o osud svých dětí, které se včas nevrátily ze školy, má představu o hrůze, kterou rodiče zmizelých dětí prožívají. "Někdy je tvrdá realita svým způsobem milosrdnější než neustálá nejistota," dodala Baudyšová.

Pozor na zkratkovité jednání

Anketa:

Víte, jak se zachovat, kdyby se vaše dítě nevrátilo ze školy?

Ano, věděla bych, kam zavolat a na koho se obrátit. 30 %
Ne, žádný krizový plán nemám promyšlený. 37 %
Tuto otázku neřeším, nemám děti. 33 %

Podle odborníků by neměla rodina ztracených dětí váhat s oslovením terapeutů, kteří jim poskytnou potřebnou pomoc a zaženou zkratkovité jednání, které může mít tragické následky. "Velké nebezpečí je ale i u rodičů, kterým se dítě vrátí v pořádku domů. Mohla by se u nich dostavit posttraumatická reakce, se kterou si sami nebudou vědět rady," řekla Baudyšová.

Nabídnout pomocnou ruku však nemusí pouze psychologové a školení terapeuti. Podle Baudyšové hraje v těchto případech velmi důležitou roli i okolí a přátelé, kteří však v mnoha případech netuší, jak pomoci. "Ideální je, když se sami rodiče svěří s tím, co potřebují," doporučila Baudyšová. Podle ní je potřeba každý případ posuzovat individuálně, ale přesto existují všeobecné rady, jak se v takových případech zachovat.

Povídejte si

Lidé, kterých se ztráta týká, musí cítit, že mohou svému okolí věřit, že mu jejich osud není lhostejný. Empatický přístup a schopnost vcítit se do druhého může zabránit tomu, aby se rodiče pohřešovaných dětí uzavřeli do sebe a přestali komunikovat. "Někdy rodiče uvítají, když se mohou svým přátelům vypovídat, jindy stačí jen sedět, mlčet a soucítit," dodala Baudyšová, podle které "víra a naděje umírá poslední".

Foto: Profimedia