Kontroverzní vyznamenání? Jen do mě! říká Michal David

Miloš Zeman vyznamená zpěváka Michala Davida. Tahle zpráva okamžitě otřásla republikou, která se začala hádat, jestli si svérázný lidový král diskoték státní poctu zaslouží, nebo ne. "Jen do mě, beru to. Něco jsem dokázal. Kdybych byl neznámej, tak se o mně nediskutuje," říká zpěvák v rozhovoru pro TÝDEN.

Čekal jste, že se strhne taková lavina?

No... Je to hrozný. Já jsem projel celej svět. A kdekoli jste, je vyznamenání bráno jako pocta. Všichni si toho váží. Tady je to takové, že někteří říkají: "Já bych si vyznamenání od Zemana nevzal..." Myslím, že to je určité poděkování za práci, kterou tady odvádím čtyřicet let. Teď mi skončilo turné, které navštívilo přes šedesát tisíc diváků. A byl to průřez generacemi. Na mě chodí děti, kterým je pět šest let, ale i babičky. Takže to není tak jednoduché. Je ve mně velká pokora, tohle každej zpěvák nemá. Písničky, které jedou třicet čtyřicet let! Asi mi to pan prezident dělil proto, že jsem určitý fenomén v mém oboru.

Jenže část společnosti to tak jednoduše nevidí: prý máte blízko k Miloši Zemanovi, vaše hudba není umění, jste lidový zpěvák a prezident hlavně provokuje...

Ano, asi jsem jednoduchý cíl. Samozřejmě, mnozí vědí, že jsem pana Zemana volil. Ale volilo ho padesát čtyři procent republiky! To je plno lidí. Já jsem jeden z mnoha milionů, který mu dal hlas. A stojím si za tím. Je to člověk velmi rétorickej, znalej nejen v politice. Když si s ním povídáte, tak zjistíte, že má neuvěřitelný přehled. Samozřejmě, když ho jen tak vidíte, jak se prezentuje, tak si třeba uděláte odlišný názor. Ale je to velice inteligentní člověk.

Urážejí vás útoky typu, že nejste metálu hoden, protože jste "jen" lidový zpěvák hrající na diskotékách?

Mě to neštve. Já takovej totiž jsem. Jsem lidový zpěvák. Ať kamkoli přijedu, jdu mezi lidi. Ať je to firemka, nebo koncert. Nestraním se v šatně, jdu si popovídat, dám si s nimi drink, připiju. Baví mě to. Já takovej jsem od podstaty. Jsem takovej, jakej jsem. To není jen profesionalismus. To je lidovost. Hodně zpěváků odzpívá a schovají se v šatně. Já ne! Dozvím se od lidí navíc spoustu věcí. A také si tím dělám, podle mě, větší popularitu. Protože oni pak přijdou a řeknou: "Hele, Michal David je v pohodě, normálně tady s náma stál, dal si panáka, ten je fajn." A pokud mě lidé nazývají lidovým zpěvákem, nazývají mě tak správně.

Máte potřebu se teď před svými kritiky obhajovat?

Určitě ne! Samozřejmě jsem četl nějaké názory. Mám facebook. Podívejte, diskuze vždycky budou. Důležité je, že je zájem diskutovat, kdybych byl neznámej, nikdo o mně nemluví. Ale o mně se vždycky bude diskutovat. Něco jsem dokázal. Muzikály, prodaný desky, koncerty. Vždycky budou kontroverzní. Ale pořád je pro mě lepší, když se o mně mluví, než kdyby se o mně nemluvilo. Samozřejmě nemůžu počítat s tím, že budu mít samý příznivce. Pokud někdo nemá rád mě a moji muziku, je to jeho názor a já ho ctím. Proč ne?

Cítíte se jako "národní" umělec?

Národní? Nevím. Ona definice umění je velice složitá věc. Je to vlastně duševno. Pro mě je umění už to, že to někoho osloví, že si koupí desku, vstupenku na koncert. Může být i umění, které nikdo nechce. Ale co je to za umění? Podle mě má umění široké spektrum. A jestli já se mám považovat za umělce? Já jsem bavič, písničkář. Každý člověk chce žít nonstop, prožít si svoji lásku z pasáže, svůj diskopříběh a mít svých pár přátel. To všechno mám i já. To se dotýká každého z nás. I vás. Já do toho akorát dal charisma, tu svoji davidovštinu. To ostatní je práce nás všech a celého autorského týmu.

Řekli o vyznamenání pro Michala Davida
Miloš Zeman, prezident: "Zpívá milionům lidí." Břetislav Rychlík, režisér: "Od Miloše Zemana si vyznamenání určitě zaslouží, od prezidenta České republiky ale nikoli." Marek Ztracený, zpěvák: "Jako muzikant a člověk musím uznat, že je žijící legendou české populární hudby. Jeho hity znějí desítky let, a to dodnes." Jiří Krampol, herec: "Samozřejmě že si vyznamenání zaslouží. Baví tři miliony lidí a vydal spoustu písniček." Pavel Bělobrádek, předseda KDU-ČSL: "Je to věc prezidenta, a tím já nejsem. Zatím." Ondřej Pavelka, herec: "Myslím, že je to důkaz kvalitního oslavení sta let republiky. Ta úroveň dosáhla krásného stoletého vrcholu. Kdoví, třeba Zeman sbíral céčka, pak bych se nedivil." Ivan Bartoš, předseda Pirátů: "Vzhledem k tomu, že pan prezident ocenil už Dana Hůlku a Helenu Vondráčkovou, pokračuje v nastavené linii." Bára Basiková, zpěvačka: "Podle mě by vyznamenání měli dostávat lidé, jako jsou vědci nebo lékaři. Ne lidi z oblasti populární hudby. Já bych si ho od 'pana prezidenta' nevzala." Karel Gott, zpěvák: "Jeho písně zlidověly a Michal jimi těší a baví celé generace. Myslím, že mu vyznamenání patří, podle mě by si ho zasloužil už dříve." Marta Kubišová, zpěvačka: "Strašně hodný člověk. Nevím, co proti němu lidi mají. Asi uzrál čas na to, aby dostal vyznamenání."
Zdroj: Blesk.cz, ČTK

Některým lidem možná vadí, že za minulého režimu jste byl modla barevného diskosvěta za oponou. VIP zpěvák, v podstatě reklama na socík... Nemyslíte?

Já jsem zpíval, že tady všichni chceme žít nonstop. Dělal jsem střední proud a hrozně mě to bavilo. Zpíval jsem hodně pro děti, pro mládež, ty texty takové musely být. Sbíráme céčka, pijeme kolu. Já jsem pozitivista. Ať žijeme v jakékoli době. A ten optimismus jsem vždycky razil. Za socialismu i teď. Lidi ho potřebovali! No a co, proboha?

Zmiňuje se také, že některé z textů vašich písní psal tajemník kulturního oddělení ústředního výboru KSČ Miroslav Müller - pod pseudonymem Miroslav Melen.

Tak ten mi napsal, prosím pěkně, text jeden. Jeden! A ještě to tehdy zařídil Franta Janeček. Ta písnička se ani nestala hitem. A já nevěděl, že to je Müller. Měl ten pseudonym. Ale ať mi to dají klidně sežrat, že jsem zpíval jednu písničku od Müllera, mně je to jedno. Mimochodem, s Frantou Janečkem, když jsem zjistil, kdo je Miroslav Melen, jsem se pěkně pohádal! Já mám jinak svědomí čisté. Prostě jsem chtěl zpívat.

Když prezident oznámil, že vám dá vyznamenání, jela sociálními sítěmi okamžitě známá fotografie, na níž máte rozepnutou košili, sedíte na mohutném bílém křesle a na vás je spoře oděná holka. "To je teda umění," pálili vaši kritici. Co je tohle zvláštní foto vlastně zač?

To byla zpěvačka Petra Abraham. Když jsme točili její klip, vzal jsem ji z legrace do náručí a někdo z týmu, už nevím kdo, tu momentku jen tak vyfotil a dal na sociální sítě. Což neměl. Bylo to neprofesionální. To byla fotka, která byla z ateliéru, momentka, která se neměla dostat ven. Žádný umělecký záměr. Ale já nejsem naštvaný. Já to beru. Jsem s tím v pohodě. Tohle k showbyznysu patří.

Už existují fotomontáže, jak vám místo té holky sedí na klíně Zeman. Viděl jste je?

To je v pořádku, klidně do mě! Pořád lepší, když jste středem pozornosti, než když nikoho nezajímáte. Jak to říkal Frank Sinatra už kdysi novinářům: "Pište si, co chcete, dámy a pánové, ale hlavně nezkomolte moje jméno. Jmenuji se Frank Sinatra." Tak napište Michal David, a je to v OK.

V diskuzích na zpravodajských serverech byla krásně vidět polarizace Česka. V liberálnějších, serióznějších médiích jste to zle schytával vy i Miloš Zeman, ale třeba na bulvárním Blesk.cz se to naopak hemžilo radostnými výkřiky. Štve vás, jak je Česko rozdělené?

Já nevím, proč to tak je. Tohle nikde na světě není.

Protože Česko rozděluje právě prezident?

Já si myslím, že se vytratila úcta. Úcta k prezidentskému úřadu. Dřív byl prezident pojem. Ať je takovej, nebo makovej, je to prezident. Ale dneska si do něj kopne kdekdo. Ale sakra, je to hlava státu! Udivuje mě, kam až jsou lidi schopni zajít, co jsou schopni říct. A to už není demokracie, to je anarchie. Kam to půjde dál? Co další generace? Bude úcta alespoň jednoho k druhému, když nemáme základní úctu k hlavě státu?

Ale nedělá si to Miloš Zeman tak trochu sám? Víme, co říká, co dělá, jak provokuje...

Ale on je takovej, ježíšmarjá! A jinej nebude. Stejně jako nebudu jinej já. Myslím, že Miloš Zeman moc dobře ví, že v některých věcech si to dělá sám. Ale změnit to už nejde. Zvolili jsme si ho? Zvolili. Zvolila si ho nadpoloviční většina národa? Zvolila. Tak ho akceptujme.

Jaký je váš vztah s Milošem Zemanem? Jste přátelé?

Ne, to vůbec ne. My jsme se osobně setkali dvakrát, jednou na jeho inauguračním večírku. Prohodili jsme pár vět. Nejsme kamarádi, jak jsem někde četl. K němu domů na becherovku fakt nechodím.

Měl by vůbec prezident udělovat vyznamenání umělcům? Když je to tak strašně subjektivní disciplína?

A proč ne? Je to všude na světě!

Protože každý rok je největší diskuze o vyznamenání pro umělce. Za jakéhokoli prezidenta.

Fajn, ale kultura, ať je to, jak je to, ve světě něco znamená. Když teď zemřel Charles Aznavour, loučili se s ním tři francouzští prezidenti. Tím se k němu vůbec nechci přirovnávat, aby to někdo blbě nepochopil. Kultura patří k životu každého z nás. I politiků. To chci říct.

Zajímavé je, že v hodnocení vašeho vyznamenání se do vás pouští hodně lidí, ale nezaregistrovali jsme, že by to byl jediný zpěvák. Ani ti největší antizemanovci. Michael Kocáb vám to přeje, Marek Ztracený má hluboká slova respektu a Marta Kubišová řekla: "Nevím, co proti němu někdo může mít, je to strašně hodný člověk a vyznamenání si zaslouží."

Toho si strašně cením. Já jsem s Martou spolupracoval, psal jsem jí písně, je to skvělá ženská, která si prožila svoje. Je z druhé strany politického spektra a podívejte se, jak je nad věcí! Marek Ztracený a další mě taky potěšili. Snad jen Bára Basiková si k tomu řekla svoje, ale Báru znám, zpívala mi v mém muzikálu Kleopatra, ctím její názor.

A teď už zpívat nebude.

(Směje se) Ne ne, bude, já fakt nejsem mstivej.

Třeba herec Ondřej Pavelka se do vás pustil ale ostře...

Pana Pavelku moc neznám. No jo, no... A pobavila mě politička paní Němcová. Co ona tam napsala...

Citujme ji, pro Blesk.cz: "Po pálení trenek je už možné všechno. Sté výročí republiky jako muzikál s novou hymnou Když se podaří, co se dařit má. A na prezidentské standartě bude nové heslo: ‚Nonstop, já chci žít nonstop, s láskou a pravdou budu se prát.'"

Ano, ano, přesně tak. To může bejt! (Směje se). Ona a celá ODS nesympatizuje s panem prezidentem, to dobře víme. Na inauguraci pana prezidenta Němcová odešla. Myslím, že to ani nebyl tolik útok na mě, jako na pana prezidenta.

Hrál jste přitom i na akcích ODS. To Němcová netančila?

Nevím. Ale já říkám, kdo si mě pozve, kdo si mě zaplatí, tomu zahraju. Tedy kromě volebních kampaní. To už nedělám. Ale když si mě ODS pozve na svůj firemní večírek? Proč ne. Proč bych jim tam nezazpíval?

Máte nastaveny nějaké mantinely? Co SPD nebo KSČM?

Když to nebude v kampani, na večírku jim zazpívám. Pokud mám u komunistů fanoušky a příznivce, tak jim zahraju. Já jsem profík. Nejsem takhle vyhraněnej. Pokud o vás má někdo zájem, tak je přece vaše práce jít jim tam zazpívat. A je mi jedno, jestli to bude instalatér Tonda, ODS nebo KSČM. Jen to nesmí být kampaň.

Kampaň jste dělal v roce 2010 pro ČSSD, dodnes máme před očima šály, vaši předělanou skladbu z Nagana Správnej tým, a hromadný "zpěv" na pódiu. Jak na to vzpomínáte?

Tehdy byla sociální demokracie top a já jí fandil. Vypadalo to, že to myslí dobře. Upřímně (smích). Že by to mohlo být lepší. Se Správným týmem to na mě ušili. Nevěděl jsem, co chystají. Byl to totální propadák a ostuda. Ale v tom jsem prsty neměl. Každopádně tady je jasný, že člověk se má držet toho svého, muziky. A ČSSD? Kam to dopracovali dneska, je velká škoda. Nastoupili tam lidi, kteří tomu nepomáhají.

Sobotka a další chtěli cílit na městské liberály, ti se na ně logicky vykašlali. Jako by současné ČSSD chyběla vaše přirozená lidovost, co myslíte?

Jasně. To je samozřejmě těžký. Ale já jsem muzikant, pánové. Musíme to brát tak, jak to je. Věřím, že bude líp.

To už tu někdo říkal, ne?

No jo... Dneska těch stran máte strašně moc. Ale stejně to my, obyčejní lidé, nemáme šanci ovlivňovat. Abych řekl pravdu, mě zajímá hlavně budoucnost našich dětí a vnuků.

Bojíte se třeba migrační krize?

Jsme pro uprchlíky nezajímaví. Co jim můžeme nabídnout? Maximálně přechod do Německa. Co si budeme vykládat, koruna je oproti euru minus pětadvacet. To nejsou Ukrajinci, Vietnamci. Já bych se migrace tolik nebál, ale byl bych obezřetný. Nenechat si diktovat od Evropské unie, hlídat si to svoje.

Zpět k vyznamenání. Třeba kulturní kritici v drtivé míře Zemana peskovali. Známý hudební publicista Jaroslav Konáš třeba napsal: "Zemanova volba naprosto koresponduje se Zemanovou politikou populismu a lidovosti, s nějakým uměleckým přínosem to ale nemá společného vůbec nic." Co říkáte na takové názory?

To je přesně ono, o čem jsem už mluvil. Pan Konáš o mně píše, ale já neznám pana Konáše. Já znám akorát Rejžka (směje se). Tihle lidi vždycky křičeli a budou křičet. Ukazovat prstem. Kritici mě nemůžou i proto, že jsem v začátcích od jazzu utekl k popíku.

Podle mnohých z vás mohl být špičkový jazzový muzikant. Jenže vy jste začal dělat disko. Proč? Pro prachy?

Jazz by mě neuživil. Jsem z chudých poměrů a musel jsem začít pracovat. V šestnácti letech jsem dostal nabídku do skupiny Kroky. To jsou věci, které přijdou osudem. Začal jsem dělat pop.

Hlavně ale přišel Intertalent, kde jste s písní Nenapovídej zazářil a stal se přes noc hvězdou. Kdybyste tam tenkrát nešel, možná dnes děláme rozhovor s jazzmanem Vladimírem Štanclem, místo vašeho krásného baráku sedíme v garsonce a interview děláme do alternativního jazzového časopisu...

Nebo bychom ho nedělali vůbec, protože o tenhle druh umění média nestojí. Víte, pro mě bylo důležitý, že jsem neuměl nic jiného než muziku. A jazzem se prostě živit nedalo. I popové začátky byly těžké. Já jsem dostával sto čtyřicet korun hrubého za koncert. Hity přišly až za šest osm let. Až zhruba ve dvaadvaceti jsem začal vydělávat slušné peníze.

Byla pro vás těžká doba po sametové revoluci? Střední proud z osmdesátek na čas vymizel.

Ano, tehdy jsem to nebyl jenom já, ale spousta dalších popových zpěváků. Měl jsem nějakou pauzu, popová scéna se upozadila. A začal underground. Což bylo samozřejmě naprosto v pořádku. Protože ti, co nebyli za minulého režimu "doporučovaní", měli najednou zelenou... Ale časem si o nás lidi stejně řekli. Zjistili třeba, že alternativu nemají zas až tak rádi. A vrátili jsme se my. Nabídka - poptávka, o ničem jiném to není. Proto se to, co děláme, jmenuje showbyznys. Není to jen show. Je to i byznys.

Zpátky vás vrátilo Nagano, že?

Mně strašně pomohlo v comebacku. Hokejisti se za mě postavili a řekli, že si mě pouštěli v kabině. Lidi mě najednou zase přijali. Řekli si: "Hele, když si Michala Davida pouštěli hokejisti v kabině a získali zlato, nabudilo je to tam, tak na tom asi něco bude." Klukům za to dodneška děkuju. Stále mi volají, jsem s nima v kontaktu, rád jim kdykoli kamkoli přijedu zazpívat.

Jak se těšíte na ceremoniál na Hradě?

Jsem zvědavý. V naší rodině jsme ale na vyznamenání docela zvyklí. Můj pradědeček Karel Kludský dostal vyznamenání od anglické královny a knížete Emanuela, moje teta byla vyznamenána královnou Alžbětou v roce 2002.

Bavíte se ještě s lidmi z prostředí cirkusu?

Už moc ne.

Škoda. Mohl jste kandidovat za Jauner.

Jauner? To je synonymum pro "světský".

A taky politické uskupení. Kandidoval za ně třeba jezdec v glóbu smrti. Nedostali skoro žádné hlasy.

No, zaplať pánbůh. Ale podívejte se na to, jak to malé strany rozmělňují. Vezměte si Brno - ANO tam suverénně vyhraje, a pak se semknou tři strany a ANO vyšoupnou. To je podle mě arogance vůči voličům. Ta logistika je nějak špatně nastavená, ne? Je tohle normální? Myslím, že to je špatně legislativně.

Jste rodinně spřízněný s Kočkovými, co říkáte na to, co se u nich stalo? Máme na mysli smrt Václava Kočky mladšího, minulý týden byl v médiích velký poprask okolo jeho pohřbu...

Když zemře mladý člověk, je to vždycky špatně. A strašně smutné. Jeden byl můj synovec a samozřejmě bude chybět. Vašek byl můj mladší bratranec a já ho jako malého vodil po diskotékách. A co se týká pohřbu, já bych tak bombastický pohřeb nedělal, ale to je již soukromá věc té rodiny. Oni to tak cítí...

Mimochodem, jak půjdete na ceremoniál na Hradě oblečen? Flísovou mikinu jako režisér Robert Sedláček si asi nevezmete...

Ne, to určitě ne. Smoking asi taky ne. Ale určitě půjdu v obleku.

Michal David (58)

Vlastním jménem Vladimír Štancl, je známý popový zpěvák, skladatel a podnikatel. Pochází ze staré cirkusové rodiny Kludských. Studoval na pražské hudební konzervatoři a později se připojil ke skupině Kroky Františka Janečka. Popularitu si získal vystoupením na hudebním festivalu Intertalent. Po ústupu do ústraní v 90. letech získal znovu popularitu po vítězství českých hokejistů na olympiádě v Naganu. Hrál také na mnoha politických akcích. Bývá kritizován jako exponent minulého režimu. Prezident Miloš Zeman mu 28. října udělí státní vyznamenání Za zásluhy.

Čtěte dále

další zprávy