Komunismus je zlem jiné dimenze, říká čínský vězeň

02.05. 22:41 | Autor:

Upozornit na bezpráví páchané čínským komunistickým režimem přijeli do Česka dva bojovníci za lidská práva. Jeden z nich byl dva roky mučen v čínském vězení, druhý vypracoval nezávislou zprávu o tom, jak jsou vězňům odebírány orgány k prodeji zahraničním zájemcům. V Česku vystoupili během prvomájovného protikomunistického programu na Letenské pláni a přednášeli v Městské knihovně.

Bývalý politický vězeň Čao Ming je čínský počítačový inženýr a stoupenec hnutí Falun Gong. V roce 1999 byl bez soudu uvržen do vězení poté, co do Číny přijel na prázdniny ze studií v Irsku. Byl vězněn dva roky a prošel nejrůznějšími formami mučení (elektrické šoky, odpírání spánku, nucení setrvávat v neměnné pozici a podobně). Byl také bit, a to záměrně takovým způsobem, aby nebyly poškozeny jeho vnitřní orgány.

Falun Gong

Hnutí, které bylo založeno v roce 1992. Jeho cílem je kultivace těla a mysli prostřednictvím meditací a duchovních principů. Jeho příslušníci jsou soustavně pronásledováni a čínský režim toto hnutí označuje za protiprávní.

Věděl jste, že vám při cestě do Číny hrozí nebezpečí?

Čao Ming: Nevěděl jsem, že se něco takového může stát. Odjel jsem v březnu 1999, v červnu začali být příznivci Falun Gongu pronásledováni a já jsem se vracel koncem roku. Jel jsem domů s tím, že chci zjistit, co můžu udělat, abych pronásledování zabránil, ale nenapadlo mě, že mě zavřou.

Co pro vás byla ve vězení nejhorší zkušenost?

Č. M. Samozřejmě jsem byl různým způsobem bit a mučen, ale určitě jsem se nebál. Říkal jsem si, že kdyby se mi něco mělo stát, tak se toho nebojím.

Co si podle vás o pronásledování stoupenců Falun Gongu myslí běžní Číňané?

Č. M. O táborech nic nevědí. Smutné je, že si ani jinak neuvědomují, jak špatně žijí. I když jim nabídnete, že jim chcete pomoct, řeknou, že nic nepotřebují, že se mají dost dobře. Mají prostě vymyté mozky, celý život se jim opakuje, že komunistická strana je dobrá. Lidem s vymytými mozky se dobře vládne kdekoli.

A mění se v Číně v tomto směru něco?

Č. M. Ale jistě. Například členové Falun Gongu se snaží šířit informace o opravdové historii Číny i o tom, jak ve skutečnosti vládne komunistická strana. Z komunistické strany už vystoupilo dvacet milionů lidí, což se podobá změnám, k nimž došlo v Sovětském svazu nebo ve východoevropských zemích v osmdesátých letech.

Myslíte, že se systém může brzy položit?

Č. M. Doufám, že ano. Ale pád "těla" komunistické vlády je jen částí úkolu, který je před námi. Důležitější je, aby si lidé uvědomili skutečnou historii této ideologie a zlo, které přinesla. Ve vězení jsem si uvědomil, že problémem tohoto režimu je naprostá anti-humánnost, že jde o zlo, které je mnohem horší než běžné špatné lidské vlastnosti.
Lidé mají špatné stránky, jsou sobci, baží po majetku nebo o něj dokonce bojují – ale to já považuji za pochopitelné. Pokud se vede válka, ať už vyhraje kdokoli, i ti "zlí" po jejím skončení povedou ovládanou zemi k prosperitě. Ale komunistický režim se tak nechová. Komunisti pronásledují lidi nejrůznějšími způsoby a brání jim ve svobodném rozvoji.

Nebo další příklad. Každá normální organizace se alespoň snaží pečovat o zájmy svých členů. Komunistická strana to nedělá, zabíjí ve velkém i svoje vlastní členy. Bohužel, mnozí lidé si to neuvědomují.

Komunismus je opravdu strašidlem, jak říkal Karel Marx (Marx ovšem přirovnání myslel jinak, komunismus byl podle něj za strašidlo označován svými současníky – pozn. red.). Je to zlo z jiné dimenze přicházející do lidského světa a jeho skutečným cílem je být proti lidskosti, proti lidstvu.

Proč podle vás čínská vláda tak pronásleduje příslušníky hnutí Falun Gong?

Č. M. Falun Gong je duchovní cvičení, je založeno na duchovních principech pravdivosti, soucitu a tolerance. Já sám, než jsem se začal věnovat Falun Gongu, jsem byl jen IT inženýrem, neznal jsem nic než svoji práci, nevěděl jsem nic o historii ani lidských právech. Právě díky Falun Gongu jsem si uvědomil určitý morální standard, který byl v čínské společnosti tradiční. A uvědomuje si jej stále více Číňanů. I to, že komunismus je zcela chybnou cestou. Tyto změny vládu rozhodně ohrožují.

Když cestujete po světě a vyprávíte o svých osobních zážitcích, co vám to přináší?

Č. M. Když jsem se v roce 2002 dostal z vězení, byl jsem jedním z mála, kdo mohli Čínu opustit. Já o tom musím říct světu, pomoci lidem, kteří trpí – je to prostě moje povinnost.

Jak vidíte svou budoucnost? Kde budete třeba za deset let?

Č. M. Přál bych si, abych se mohl usadit a vrátit se do práce. Mě politika v podstatě nezajímá, ale chci využívat svých práv, praktikovat svoji víru. Proto musím vystupovat proti pronásledování. A budu v tom pokračovat, dokud tohle pronásledování neskončí.

Rozhovor s kanadským aktivistou Davidem Kilgourem

David Kilgour působil 27 let v kanadském parlamentu, mimo jiné na pozicích státního tajemníka pro regiony Asie a Pacifiku, Latinské Ameriky a Afriky. V roce 2006 spolu s právníkem Davidem Matasem dva měsíce zkoumal problematiku odebírání orgánů příznivcům hnutí Falun Gong v Číně a publikoval o ní zprávu pod titulem Krvavá sklizeň (k dispozici je na http://organharvestinvestigation.net/). Citace ze zprávy je k dispozici jako příloha článku.

Jak jste se dostal k problematice lidských práv?

David Kilgour: Byla to moje práce. Když se kdekoli na světě něco dělo, v Afghánistánu, v Kongu, přišli lidé za mnou a říkali: "Co s tím uděláte?" Mohlo by vás zajímat, že já i moje rodina jsme v osmdesátých letech demonstrovali na podporu Václava Havla, a moje tehdy třináctiletá dcera se v roce 1990 divila, že je Václav Havel prezidentem, když jsme jen před nějakým půlrokem demonstrovali za jeho propuštění z vězení. Václav Havel je jedním z mých hrdinů, máte v něm mezinárodní poklad.

Proč jste se začal zajímat o porušování lidských práv členů hnutí Falun Gong?

D. K. Dal jsem se do řeči s lidmi, kteří demonstrovali před europarlamentem proti odebírání orgánů lidem, kteří jsou příznivci Falun Gongu, a to téma mě zaujalo. Pak mě loni na jaře americká nevládní organizace požádala, abych provedl nezávislou studii, která by potvrdila, že se to opravdu děje, protože čínská vláda všechno popírá. I když jsme nedostali víza, našli jsme desítky důkazů o tom, že k těmto věcem opravdu dochází, a žádný, který by to vyvracel. Se zprávou, kterou jsme vydali, teď objíždíme jednotlivé země, už jsme jich objeli dvaatřicet. Musím říct, že přijetí, jakého se nám dostalo v Česku, je jedno z nejlepších.

Čeho mohou dosáhnout vaše návštěvy v zemích, jako je Česká republika?

D. K. Vždycky se scházíme s ministry a členy parlamentů a vyzýváme je, aby se na tuto záležitost ptali čínského velvyslance nebo ministra zahraničí. Myslíme si, že pokud budou vládní představitelé pod dostatečně velkých tlakem, přestanou se lidem orgány odebírat. Může se to změnit už brzy, kvůli olympiádě. Mluvíme přitom o obchodu, ve kterém jde o stamiliony dolarů. Velkou část svých příjmů má z prodeje orgánů například i čínská armáda. Může se ale stát, že se tyto aktivity po skončení olympiády zase obnoví. Někdo mi připomněl, že v roce 1936 před olympiádou v Berlíně Hitler utlumil perzekuci, po skončení her ji ale obnovil a dokonce ještě zintenzivnil. Doufáme, že podobnému návratu nezákonnosti v Číně dokážeme zabránit.

Myslíte si, že státy kromě slovních požadavků přistoupí třeba i k ekonomickému tlaku na Čínu?

D. K. Vašemu ministrovi zahraničí jsem před chvílí ukazoval knihu, jmenuje se Psaní na zeď (Writing on the Wall). Její autor, nezávislý londýnský konzultant Will Hutton, tvrdí, že čínská ekonomika je v podstatě velmi křehká a že se musí výrazně změnit, pokud má být i nadále úspěšná. Říká, že je třeba zavést demokratickou vládu, lidé musejí mít garantována lidská práva a soukromý majetek. Bez ochrany soukromého majetku není možná prosperita.

Zjistila to i jedna moje přítelkyně. Ivestovala celoživotní úspory do privatizace velké farmaceutické firmy v Číně, ale když se starosta města rozhodl, že chce firmu zpět, přišla ze dne na den úplně o všechno. Pak se dozvěděla, že kdyby měla partnera v komunistické straně, mohla by pokračovat. Kdo by chtěl investovat do takové ekonomiky?

Ale mnohé státy s Čínou obchodují bez problémů...

D. K. Někde jsem četl, že čínská vláda se cíleně rozhodla zlikvidovat obuvní průmysl v Česku a způsobila českým firmám velké ekonomické problémy. Udělá tohle přátelská vláda? V Kanadě nedávno přišlo o práci 800 lidí v továrně na pneumatiky, protože se toto zboží dá koupit o sedm dolarů levněji z Číny. Třeba v USA už mnoha členům parlamentu vadí, že kvůli Číně zanikají pracovní místa. Myslím, že svět si uvědomuje, jaké cíle Čína má. V tomhle jsem optimista.

Myslíte si, že někdy budete moci jít do penze?

D. K. (smích) Penze, co to je? Myslím, že ne. Když začnete s podobnou prací, obracejí se na vás lidé čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu.

Tady na Letné se lidé sešli především kvůli hrozbě komunismu v Česku. Jste tu i vy z tohoto důvodu, nebo chcete spíš upozornit na porušování lidských práv v Číně?

D. K. Mám oba důvody. Myslím, že je třeba protestovat obecně proti systému, v němž jsou lidé jen mravenci, produktivními jednotkami, systému, který zabíjí vlastní občany, aby prodal jejich orgány cizincům. Co může lépe ilustrovat, že to je systém, který vůbec nerespektuje lidskou důstojnost? Vy ve střední Evropě přesně víte, o co jde, a myslím, že se k tomuto režimu nikdy nevrátíte. Díky lidem, jako jsou Václav Havel a další, už je teď svět úplně jiný, a mě jen mrzí, že jsme vás v tom my na Západě nechali. Kdybychom po válce vytyčenou hranici posunuli až za Českou republiku, nemuseli byste si projít tím, čím jste si prošli.

Foto: Robert Zlatohlávek