Kocáb: Není nic, za co bych se jako ministr styděl

22.04. 07:30 | Autor: Iva Vokurková

Michael Kocáb na konci března vyslyšel naléhání Strany zelených a rezignoval na post ministra pro lidská práva. Než se stihl z kanceláře na úřadu vlády vystěhovat, navrhl ho premiér Jan Fischer na post vládního zmocněnce pro lidská práva.

"Nepočítal jsem s tím, ani jsem nenaznačil že bych měl o to místo zájem," dušuje se v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ bývalý ministr a budoucí zmocněnec.

Co jste dělal těch pár dní v pozici bývalého ministra?
Často jsem chodil sem (do Strakovy akademie, sídla vlády - pozn. red.), protože kancelář mi zůstala. Bylo bezvládí a nebylo jasné, co bude. Šlo o to úřad někomu předat, dodělat takové ty nejbližší resty, vyklidit kancelář. Takže jsem v podstatě nikdy tak úplně neodešel.

Co vám na ministrování chybí?
Mně vždycky chybělo hlavně to, že nemůžu dělat muziku. Být ministrem je nesmírně vyčerpávající práce, protože je v podstatě nepřetržitá, takže veškerý volný čas po demisi jsem trávil odpočíváním. Každý ministr vám řekne, že když z toho vypadne, tak pak další dva tři čtyři měsíce jen tak kouká, protože do té doby máte 100 procent času vyblokováno pro práci. Nebo spíš 130 procent, protože pracujete na úkor spánku, dovolené. Je to nesmírná ´challenge´ dělat ministra.

ČTĚTA TAKÉ: Kocáb se bude opět starat o lidská práva

Myslíte si, že vstup do vysoké politiky musí mít nutně dopad na soukromý život politika?
Tomu se nikdo neubrání. Najednou začnete veškerý čas trávit v kanceláři. Přitom aby mohl člověk dobře pracovat, tak by měl určitý čas strávit doma, mělo by to být vyvážené. To ministři podle mě vůbec nesplňují, což se nutně musí do soukromého života promítnout, ať už výčitkami svědomí, že nemáte čas na děti, že člověk není schopen doma nic udělat... Ale období ve vrcholné politice se bere jako velká životní příležitost, které se obětuje všechno.

Koho byste si býval v ideálním případě představoval jako svého nástupce?
Já nejsem premiér, tak o zástupcích zase tolik nepřemýšlím, ale je tady pár osobností. Třeba Anna Šabatová, Ivan Gabal, Jan Urban. Bývají to často lidé z oblasti bývalého disentu, protože sametová revoluce byla v podstatě lidskoprávní. Petr Uhl třeba. Fantastický by byl Václav Havel, to by byla senzace.

Chci se zastat Mirka Topolánka

Jak byste popsal Jana Fischera jako premiéra? Coby ministr z Topolánkovy vlády můžete srovnávat.
V Topolánkově vládě jsem byl spokojený. Pan Topolánek byl velkorysý a velmi mě překvapil svou tolerancí v době, kdy jsem šel proti Řápkové (starostka Chomutova za ODS - pozn.red.). Ale on nikdy nepřišel a neřekl "Hele, nech to bejt, střílíš do našich řad." Nic. A konec Mirka Topolánka považuji za nespravedlivý. To byla velká osobnost. On si sice pouštěl pusu na špacír, ale to, co na něj na konci navlékli, nebylo úplně legitimní. Jeho výroky pro LUI byly nešťastné, ale neúměrné tomu pádu. V tomto smyslu bych se ho chtěl aspoň trochu zastat.

A co pan premiér Fischer?
Ten má lidskoprávní záležitosti jako srdeční věc, osobně tomu fandí. Ani jeho premiérský přístup na vládě nemohu kritizovat, i když tam došlo k napětí s programem zelených. Je potřeba si ale uvědomit, že to nebylo proto, že by zelený program zrazoval. On má prostě na energetickou politiku jiný názor. Bylo to vydáváno za větší politickou šlamastyku, než ve skutečnosti byla.

PSALI JSME: Z ministra úředníkem, Kocáb odkládá léto s kapelou

Vy jste podání demise na popud zelených rozmýšlel několik dní. Co vás nakonec přesvědčilo?
Od první vteřiny jsem věděl, že pokud oni své rozhodnutí nezmění, tak z vlády odejdu. Ale řekl jsem, že to udělám, jen pokud nevyvolám vládní krizi, ke které už jednou došlo s přispěním Zubové a Jakubkové. A já se nechtěl za ně postavit do fronty. Nakonec mě přesvědčilo ujištění od čelních politiků, že k té opravdové vládní krizi, tedy k pádu vlády, nedojde. Takže jsem zeleným vyhověl, ale osobně jsem to považoval trošku za podraz na premiéra.

V jednom rozhovoru jste řekl, že neuznáváte styl personální politiky zelených. Můžete být konkrétnější?
Já zelené podporuji a nebudu upozorňovat na jejich chyby. Ale myslím, že se to personálně nezvládlo. Takové ty třenice, co začaly Jakubkovou a Zubovou. Z šestičlenného poslaneckého klubu se rázem stal čtyřčlenný, přitom neuvěřitelnou politickou virtuozitou Martina Bursíka se podařilo získat čtyři ministerské posty. A pak se zase podařilo to všechno demontovat. Sám dobrý program strany prostě ještě neznamená, že ta strana postupuje správně politicky. Stáhnutí podpory Fischerově vládě považuji za chybu, na kterou ale mají zelení legitimní právo.

Všechno se mi povedlo

Teď jste měl nějaký čas na bilancování. Myslíte si, že jste se během ministrování dopustil nějaké chyby, že šlo něco udělat lépe?
Budete se divit, ale (přemýšlí)... ne. Nenajdu nic, za co bych se styděl, včetně squaterů, nic, co by se nepovedlo. Až na jednu věc, a to protáhnout poslaneckou sněmovnou novelu náhubkového zákona. Ale uznejte sama, to přeci není moje odpovědnost.

Copak ale skutečně není nic, co se nepodařilo dotáhnout úplně do konce?
Trošku nám vázne vybudování mezinárodního vzdělávacího centra o romském holocaustu v Hodoníně. Teď už to ale zase není na mně, ale na ministerstvu školství a tam dochází k nějakým průtahům.

Tak to vypadá, že se vám všechno povedlo.
No, všechno. Teď jsem se ale vrátil a za dva měsíce už to nemusí být pravda.

V rámci resortu bojujete i za rovné příležitosti žen a mužů. Jak se to projevuje u vás doma?
To se projevuje tím, že prosazuju rovné příležitosti (smích). Každý nemůže dělat úplně všechno. Když jsem ve funkci, tak se domů skoro nedostanu, bohužel. Nebo přijedu pozdě večer a pak už s těmi rovnými příležitostmi moc nenadělám. I já se z této agendy sám pro sebe poučuji. Takže teď, když mám možnost, tak umyju nádobí, a to jsem třeba dříve nedělal.

Když se tedy ve funkci snažíte něco prosadit, odpovídá to také vašemu vnitřnímu přesvědčení?
Všechny ty agendy, které tady mám, nemůžou být úplně v souladu s mým přesvědčením. Přicházejí věci, se kterými nejsem schopen se ztotožnit a musím je třeba prosazovat. Ministr i zmocněnec je povinen podnět vládě předložit za jakýchkoli okolností. Chtěl bych, aby lidi pochopili, že já nemám na vybranou, jestli třeba adopce homosexuálními páry dám nebo nedám na vládu. I když já jsem liberál, a kdyby to bylo jenom na mně, tak bych souhlasil. Ale je to konfliktní téma a vy se rozhodujete nejen podle toho, co si o tom myslíte, ale také podle toho, co tím způsobíte.

Foto: Robert Sedmík, fotoarchiv, ČTK

Autor: Iva Vokurková