KGB sledovala dění v elitě KSČ, tvrdí Mitrochin

13.08. 09:30 | Autor: ČTK

Poměrně široký přehled o vztazích uvnitř nejvyšších pater Komunistické strany Československa si v sedmdesátých a osmdesátých letech udržovala sovětská KGB. Plyne to z dokumentů z archivu Vasilije Mitrochina, které byly nedávno zpřístupněny v Británii. Podle historika Prokopa Tomka to souviselo s nedůvěrou Sovětů vůči československým politikům po roce 1968.

V únoru 1973 například putovala z Prahy do Moskvy informace, podle které si Miloš Jakeš, tehdy předseda Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ, v prosinci předchozího roku postěžoval, že se mu špatně pracuje. Tehdejší generální tajemník Gustáv Husák totiž podle něj v ústředním výboru KSČ zavedl tvrdý režim a "zorganizoval odposlechy telefonů členů vedení".

Dlouholetý pracovník archivu KGB Mitrochin si od roku 1972 až do roku 1984 ručně zaznamenal mnohé z dokumentů, které se k němu v práci dostaly. V roce 1992 ho i s rodinou a dokumenty dostala do Británie její tajná služba. Zemřel v roce 2004, letos v létě byla v Cambridgi zpřístupněna většina jeho archivu.

Gustav Husák přeje Miloši Jakešovi k jeho 75. narozeninám na Pražském hradě (snímek ze 7. ledna 1988). Ze záznamů KGB je místy patrná skepse k dění mezi československými komunisty.
Například vůči způsobu, jakým se na počátku normalizace KSČ zbavovala "komunistů-internacionalistů". "Děje se to pod navenek pěknou záminkou, že nestačí na svou práci, ale ve skutečnosti jde o prosté vyřizování účtů, osobní neshody," stojí v dokumentu z února 1973.

Poměrně často agenti moskevskou ústřednu KGB informovali o Husákovi. Jeden z materiálů uvádí, že ještě než se v roce 1975 v jeho osobě propojily funkce hlavy státu a KSČ, sešel se v květnu ministr vnitra Jaromír Obzina s šéfy okresních výborů KSČ, aby jim toto rozhodnutí sdělil. Jiná zpráva z této doby uvádí, že proti spojení funkcí byli nejen Jakeš, ale také Antonín Kapek, Alois Indra či Karel Hoffmann. "Zastoupení (KGB) a velvyslanectví s nimi pracovalo. Husák se k nim chová podezřívavě," napsala podle Mitrochina sovětská rozvědka.

Jiná ze zpráv Moskvě sděluje, že devět let, která strávil Husák ve vězení, se projevilo na jeho psychice. "K jasným odpůrcům linie KSČ projevuje nepodloženou shovívavost," napsali rozvědčíci. Předseda Federálního shromáždění Indra podle stejné zprávy "čeká na svou chvíli", aby se mohl ujmout funkce generálního tajemníka.

Normalizační ministr vnitra Obzina byl ve zprávách KGB zmiňován často. "Obzina prohlásil, že Komunistické straně Sovětského svazu a soudruhu Leonidu Iljiči Brežněvovi je připraven splnit každé přání," stojí v krátkém záznamu, zřejmě z doby kolem roku 1978.

Jaromír Obzina. Podle jiného textu Obzina řekl, že jeden z vedoucích představitelů ÚV KSČ Vasil Biľak ukládá všechny pracovní materiály rovnou do trezoru, který jednou do roka před dovolenou vyklidí. Své stranické kolegy Jana Fojtíka a Oldřicha Švestku ministr vnitra označil za "pijana a povaleče".

Další z materiálů odráží kritiku nízké úrovně ideologické práce KSČ, která prý "neodpovídá potřebám současnosti". Pracovní vztahy v komunistickém vedení byly podle tohoto přesně nedatovaného textu možné jen proto, že jeho členové věděli o jednoznačné podpoře Moskvy Husákovi a Biľakovi. "Na jejich vztahu do značné míry závisí situace v předsednictvu KSČ," uvedla sovětská rozvědka.

"Situaci uvnitř (KSČ) monitorovala zvlášť po šedesátém osmém, který byl určitým otřesem," potvrzuje Tomek, který je předním českým odborníkem na komunistické tajné služby. "Byla tu permanentní nedůvěra," tvrdí.

Mitrochinovy poznámky tohoto druhu jsou podle něj zajímavé, neboť v českých archivech se nedají dohledat. "Podle směrnic pro práci s tajnými spolupracovníky StB bylo zakázáno verbovat mezi členy KSČ. To si nedovolili. V informačních podkladech StB proto nejsou zprávy o dění v KSČ. Politické názory uvnitř KSČ nesledovala," vysvětlil Tomek. Důvodem byl podle něj Slánského proces v padesátých letech a obava, aby StB komunistické straně "nepřerostla přes hlavu".

Obzinův předchůdce ve funkci Radko Kaska zase podle KGB dostal od Husáka v lednu 1971 příkaz, aby sestavil seznam "pravice", tedy odpůrců normalizační politiky. Ministr měl tajně na tyto osoby začít shromažďovat materiály, aby bylo možné dopředu najít paragrafy, na jejichž základě by mohlo být v libovolnou chvíli zahájeno stíhání.

Husákův zájem a zájem KGB se tak sešel například u osoby Alexandra Dubčeka, jednoho ze symbolů "pražského jara" 1968. Jedno z hlášení, podle všeho z počátku druhé poloviny sedmdesátých let, uvádí, že na Slovensku na "bývalé významné pravicové činitele", tedy na celkem 229 osob, neustále dohlíží československé ministerstvo vnitra.

"Byli volit, kromě Dubčeka a (Miroslava) Kusého," napsala KGB v souvislosti s volbami v roce 1976. StB se prý snažila v té době vytvořit takové podmínky, aby se sledovaní nemohli scházet, měli složité vzájemné spojení a co nejvíce se hádali.

Alexandr Dubček. V roce 1982 pražská odbočka KGB hlásila do Moskvy, že československé úřady na
Dubčeka nasadily pět agentů a techniku, takže byl pod kontrolou "ve všech ohledech".
Některé ze záznamů mají až tragikomický charakter, třeba hlášení zdroje z československé vojenské kontrarozvědky, který v roce 1971 informoval o opileckých vyjádřeních tehdejšího ministra obrany Martina Dzúra.

KGB ale československé komunisty nespouštěla z očí ani v Moskvě samotné. Jedna ze zpráv uvádí, že v červenci 1978 byla na návštěvě v sovětské metropoli delegace pracovníků ministerstva kultury vedená Miroslavem Válkem (slovenský ministr kultury - pozn. ČTK), která byla ubytována v hotelu Mir.

"Při odjezdu delegace z Moskvy byly v pokoji vedoucího delegace zanechány, nikoliv zapomenuty, suvenýry ministerstva kultury SSSR," zdůrazňuje příslušný dokument a pedanticky vypočítává, že se jednalo o knihy jako Brežněv: krátký biografický nástin, Ochrana památek historie a kultury SSSR a podobně. Poměrně úsměvný záznam ale končí výhružně: "Informováno vedení KGB, informováno zastoupení KGB v Praze".