Každý pátý senior se setkal s domácím násilím

16.06. 09:00 | Autor: Iva Vokurková

Přes dvacet procent lidí starších 60 let má zkušenost s domácím násilím. Většina případů násilí na seniorech ale zůstává promlčena. Oběti se bojí, stydí se nebo se ani nemají komu svěřit. "Násilí na seniorech neoznačuje pouze fyzické útoky. Patří sem také psychické týrání, zanedbávání jejich péče a zneužívání jejich peněz a majetku," upozorňuje Jan Lorman, ředitel občanského sdružení Život 90.

Sdružení provozuje bezplatnou telefonní linku, na kterou se mohou zneužívaní senioři obrátit o pomoc. A 15. června se Život 90 už popáté připojil ke "Světovému dni připomenutí násilí na seniorech".

Co si má člověk představit pod pojmem "násilí na seniorech"?
Má většinou jinou podobu, než co si většinou pod pojmem násilí představíme. Začíná ztrátou respektu, slovním vyhrožováním a pokračuje třeba zanedbáváním péče ať už blízkou osobou nebo profesionálem, tedy ošetřovatelkami a podobně. Starý člověk třeba nedostane léky, je mu podávána medikace jenom proto, aby byl pasivnější. Zamknou mu hole, které potřebuje k chůzi, nebo ho zamknou v pokoji, aby nemohl vycházet a třeba komunikovat se sousedy, kterým by se mohl svěřit s tím, co se doma děje. Časté jsou i případy psychického vydírání a zneužívání peněz a majetku a to všechno může přerůst až ve fyzické týrání.

ČTĚTE TAKÉ: Seitlová: Léčebna Šternberk porušuje práva pacientů

Kdo se násilí na seniorech nejčastěji dopouští?
Podle statistiky Jihočeské univerzity je nejčastějším případem psychické vydírání, které se děje v domácnostech od osob blízkých, tedy partnerů, dětí, vnuků. S tím se setkalo přes dvacet procent lidí starších 60 let. Tedy byli svědky nebo přímo oběťmi. Agresory mohou však být i profesionálové, třeba pečovatelky, které se dopouštějí finančního vydíraní, kdy vyžadují různé úplatky. K násilí na seniorech dochází ale i v medikační péči, kdy jsou pacienti připoutáváni na lůžko, ke křeslu, nebo jsou utlumeni, aby byl poddajnější a nechodili po oddělení. To je ale nepřípustné, taková opatření se mohou používat až po souhlasu člověka, kdy ví, že to je pro jeho dobro. A tak tomu není.

Jaká jsou specifika násilí na této sociální skupině v porovnání například s násilím páchaným na dětech či ženách?
Tak zaprvé je těžké vůbec rozkrýt, co se skutečně stalo. Staří lidé totiž velmi často říkají něco jiného, než co je ten skutečný problém. Obávají se otevřeně říct, že je týrá vlastní dítě nebo vnuk. Nebo že jim lékař nebo pečovatel působí nějaké trápení. Oni se bojí, že by se ukázalo, že jako rodiče selhali nebo že by byli potrestáni. Takže násilí tají, nikdo neví, že se to děje. A u seniorů v porovnání s dětmi je ještě jedna paradoxní komplikace, že oni jsou svéprávní. Pokud nám nedají souhlas, že můžeme v jejich zájmu konat, řešit jejich situaci, tak my mu nemůžeme pomoci. Paradoxně kdyby nebyl svéprávný, tak bychom mu mohli pomoci.

Kolik lidí z těch, kteří se obrátí na sdružení Život 90, souhlasí s tím, aby se s jejich problémem něco dál dělalo?
Pouze kolem čtyř procent z nich.

S čím nejčastěji se klienti linky Senior telefon svěřují?
Nejčastějším problémem je pocit těžko zvladatelné samoty a nedostatek sociálních kontaktů, ti lidé si chtějí popovídat. Když nemají s kým, mohou z toho vzniknout různé patologické jevy, kdy už třeba ani nedokáží vyjít mezi lidi, i různé zdravotní potíže. Kolem 250 telefonátů ročně je tzv. suicidálních, kdy lidé pomýšlejí na sebevraždu. Dále volají právě kvůli týrání a ubližování, nebo řeší partnerské vztahy, ovdovění.

Co přivádí seniory na sebevražedné myšlenky?
Lidé ztrácejí sebeúctu, postrádají smysl života, nechtějí být na obtíž. Z té skupiny nad 60 let si nejvíce berou život muži nad 85 let věku a sebevražedná tendence má u této skupiny v České republice opravdu velkou dynamiku, výrazně narůstá.

Jak rozsáhlý fenomén je násilí na seniorech v České republice v porovnání s ostatními zeměmi? Existují nějaké komparační studie, průzkumy, čísla?
Porovnání je velmi obtížné, protože zatím neexistuje jednotná metodika. Jsou ale rozdíly dané kulturními rozdíly, které se projevují vztahem k rodině. Ty jsou jiné v jihoevropských státech a jiné na severu. V Itálii, Španělsku, Řecku mají lépe zakotvené vztahy ke starším lidem, zatímco severní Evropa je zase více individualizovaná, každý se má o sebe postarat.

Foto: www.profimedia.cz, Jan Schejbal, archiv Týdne

Autor: Iva Vokurková