Historička se musí omluvit potomkům Salmů, nařídil soud

Historička Eva Nečasová se musí omluvit za tři výroky, které uvedla o hraběti Hugu Mikuláši Salmovi (1893 až 1946) ve svých knihách o restitucích. Rozhodl o tom soudce Michal Ryška z brněnského krajského soudu. Jde o úvahy Nečasové, podle nichž Salm tím, že se za druhé světové války přihlásil k říšskému (německému) občanství, spáchal skutek blízký vlastizradě, dále o spekulaci, že by skončil před mimořádným lidovým soudem a za přirovnání neuskutečněného procesu se Salmem k osudu vůdce nacistů Adolfu Hitlerovi.

Na Nečasovou podaly žalobu na ochranu osobnosti Salmovy dcery. Napadly celkem 15 výroků Nečasové. Obě strany sice odešly od soudu s tím, že spor vyhrály, ale obě zároveň uvedly, že se proti verdiktu odvolají k Vrchnímu soudu v Olomouci.

Nečasová je ředitelka Muzea Blansko. V letech 2006 a 2007 vydala knihy mapující restituční kauzy v Čechách a na Moravě Cui bono restituce I. a II. V nich podrobně popsala také složitou restituční kauzu Salm, v níž se vedou vleklé spory o občanství hraběte. Dcery Salma napadly 15 výroků, zčásti skutkových tvrzení, tedy jasných dat, a zčásti úvah historičky.

Soudce Ryška dospěl k závěru, že co se týká skutkových tvrzení, tedy historických dat v knihách, v nich Nečasová nepochybila a nijak je nezkreslila. Ve třech případech se však dopustila úvah, které dehonestují hraběte. "Život a skutky hraběte Salma vybarvila příliš jednobarevně," doplnil soudce.

Ryška zdůraznil, že pro hodnocení práce historiků platí přísnější měřítka než pro práci novinářů. Média na vyhodnocení dat nemají tolik času jako odborníci. U vědecké veřejnosti se předpokládají přesná data a vyvážené úvahy.

Jednou ze tří dehonestujících úvah historičky je spekulace, že by Salm skončil po válce před lidovým soudem. Šlechtic ale zemřel, což prý mohlo zabránit jeho odsouzení coby zrádce a kolaboranta. I když se to nestalo, nelze podle ní dovozovat, že se Salm za války proti Československu a jeho lidu neprovinil. Právě v této souvislosti si v knize Nečasová klade otázku, zda se Hitler provinil proti lidstvu, a odpovídá si, že nikoli, protože zemřel (jako Salm), aniž by byl odsouzen.

Soud vypadal jako hodina dějepisu

Projednávání kauzy připomínalo hodinu dějepisu. Soudce Ryška četl z historické dokumentace. Z té vyplývá, že se Salm snažil vyhnout se tomu, aby se přihlásil k němectví. V době okupace byl již těžce nemocný.

Navštěvoval jej jeho přítel hrabě Belcredi, jenž byl silně pročeský a v hlášeních nacistů byl popsán jako "mimořádně obratný a hladký jako úhoř". Na majetek Belcrediho uvalili Němci nucenou správu, aby tím vystrašili jeho přítele Salma a přinutili jej přihlásit se k němectví.

Z dokumentace vyplývá, že Salm se při sčítání lidu v roce 1930 přihlásil k německé národnosti. Jeho dcery uvádějí, že mu ji zapsal se sčítacím komisařem sluha. V roce 1939 se hrabě přihlásil k říšskému (německému) občanství. Jeho dcery jej hájí tím, že to udělal pod nátlakem, aby ochránil svých 120 zaměstnanců na velkostatku v Rájci, jimž hrozilo vystěhování.

Ryška zdůraznil, že se nezabýval samotnou restituční kauzou. Podle posledního správního rozhodnutí nebylo hraběti přiznáno československé občanství. O majetek přišel na základě poválečných Benešových dekretů. Tvořilo jej 7000 hektarů pozemků a zámky Blansko a Rájec. Salmové patřili po staletí k nejvýznamnějším šlechtickým rodům na Moravě a zastávali nejvyšší funkce v markrabství.

Soudce rozhodl, že Nečasová musí informace o omluvě zaslat i do Národní knihovny v Praze, Moravské zemské knihovny v Brně a do parlamentní knihovny. Větší část nákladů zřízení uhradí dcery hraběte Marie Salm Reifferscheidt Raitzová a Ida Schoellerová, protože ve větší části své žaloby neuspěly.

Čtěte dále

další zprávy