Kandidáti jako ze Superstar? Show dělá Občané.cz

10.07. 10:01 | Autor: Martina Macková

Česko hledá superobčana. Tak by se mohla jmenovat nová televizní reality soutěž. Kdyby to ovšem nebyla skutečná realita. A název akce, kterou se jedna ze stran rozhodla vybrat své možná budoucí poslance mezi lidmi z ulice. Strana Občané.cz vnáší do české politiky novou show. Napodobí známou soutěž zpěváků-amatérů a vybere stejně politiky-amatéry. Začne už příští týden v Hradci Králové a v Pardubicích.

Jak bude výběrové řízení na kandidáty vypadat? On-line deník TÝDEN.CZ zjistil, že výběr kandidátů bude skutečnou obdobou reality-show. Jen se nebude zpívat, ale mluvit. Organizaci výběrové show má navíc na starosti režisér, který pracoval na reality show Vyvolení a pořadech Hádej, kdo jsem nebo Rodinná pouta či Ošklivka Katka.

Konkurs na poslance ale není novou českou specialitou. Použil ji už před časem slovenský premiér Robert Fico, který vyhlásil soutěž o jedno volné poslanecké místo jeho strany Smer.

"Tehdy se to ovšem změnilo v blamáž. Vyhrála totiž důvěrkyně a stranická funkcionářka. Stranu to poškodilo," připomíná politolog Jan Kubáček. Podobně se také hledali kandidáti na prezidenta v Argentině a Brazílii.

Zpívat ne, jen mluvit

Kdo bude hodnotit budoucí politiky strana tají. Kandidáti na kandidáty a případně poslance předstoupí před porotu. Tu bude v každém kraji tvořit, stejně jako v televizní show, trojice lidí. Zastoupení bude mít vedení strany, kterou doplní známá regionální osobnost a populární tvář z televize.

Vše budou snímat kamery, takže výběr poslaneckých adeptů uvidí zájemci v sestřihu, podobně jako u televizních castingů. Strana hodlá klipy, kde lidé budou prezentovat své politické znalosti i komentáře porotců, zveřejnit na internetu.

O tom, kdo se dostane na kandidátku i případné volitelné místo, ale nerozhodnou lidé smskami, jen porotci. "Lidé budou rozhodovat až při volbách. Měl by přijít každý, kdo je ochoten vstoupit do politiky a myslí si, že by se mělo její obsazení už změnit. Bude mít šanci," říká režisér Jan Sládek.

Strany recyklují kádry

Sám předseda strany Petr Havlík popírá, že by takové hledání kandidátů bylo bulvární záležitostí. "Je to nabídka a možnost, jak vstoupit do politiky. Parlamentní strany jsou zabetonované od sklepa po půdu, takže se řada lidí nemá šanci do politiky kvůli této recyklaci kádrů vůbec dostat. Po dvaceti letech je čas výměny," říká Havlík, který byl po listopadu '89 mluvčím Občanského fóra a později zakladatelem ODS.

Zakladatel strany Petr Havlík, kdysi člen ODS. "Pokud jsou v ODS lidé jako Langer, Dalík nebo Řebíček, není tam pro mě místo," tvrdí někdejší Klausův spolustraník. Jeho strana však není na rozdíl od Klausových stoupenců euroskeptická. Do povědomí se už ovšem stačila dostat, a to kontroverzní podmínkou - každý, kdo chce být jejím členem, musí složit dvacet tisíc korun.

Kandidáti, kteří přijdou na casting, nabitou peněženku mohou nechat doma. Ani v případě vítězství totiž nebudou platit nic. "Máme jiná kritéria pro výběr kandidátů a těmi jsou naše programové teze," říká Havlík.

Výběrová show je riziko

Politologové vidí ale ve výběru kandidátů rovnou z ulice rizika.

Přijdou také na politický casting stejné davy? "Na stranu se mohou nalepit lidé, kteří to již zkoušeli v jiných projektech a neuspěli. Běžné občany taková výzva spíš nechá chladnými, je to něco jiného, předvádět se před politickou porotou, než v Superstar," míní Jiří Pehe.

Politolog Jan Kubáček soudí, že pokud takový výběr strana nepojme profesionálně, může ji to poškodit. "Hlásit se budou jen tzv. televizní typy, musí stanovit jasné parametry. Je to velmi náročné, ale logiku to má. Navíc to přitáhne pozornost," řekl politolog.

Politickou superstar zaplatí strana z příspěvků členů, kterých má asi stovku, a z darů. Sponzory kampaně, která by měla stát asi šest milionů korun, zveřejní až po volbách. "Nejsme malá strana. Jsme strana volebního typu, která nestaví na masivní členské základně. Jdeme volby vyhrát. Mezi lidmi je obrovská poptávka po nových tvářích," řekl předseda Havlík.

Foto: Lucie Pařízková, archiv

Autor: Martina Macková