Kajínkova utajená láska

11.05. 21:30 | Autor: Jana Kalinová

Přestože svůj vztah vždy pečlivě tajila, v roce 2014 poskytla partnerka Jiřího Kajínka časopisu TÝDEN exkluzivni rozhovor. Pod příslibem anonymity promluvila modrooká blonďatá psycholožka o nejslavnějším českém vězni. On-line deník TÝDEN.CZ vám nyní - poté, co prezident Miloš Zeman v pořadu televize Barrandov oznámil, že Kajínkovi udělí milost - přináší celý rozhovor.

Anketa:

Prezident Zeman udělil milost doživotně odsouzenému Jiřímu Kajínkovi. Co si o tom myslíte?

Příjemný, chytrý, vtipný, pozitivní, optimistický, kreativní, harmonický... Psycholožka (její jméno i příjmení TÝDEN zná), žena blízká nejznámějšímu trestanci Jiřímu Kajínkovi, nešetří superlativy, když mluví o muži, jehož se léta mohla jen letmo dotknout přes mříže. Soudům, podle nichž Kajínek spáchal dvojnásobnou vraždu, nevěří.

Vysokoškolačka, doktorka filozofie, říkejme jí třeba Ludmila, je milá a pohledná. "Kromě toho, že je velmi sexy, je to i chytrá dáma," řekl jeden z Kajínkových advokátů Tomáš Zejda. S Kajínkem se seznámila ještě předtím, než byl odsouzen na doživotí, a jejich vztah se během let prohloubil. Obhájce Zejda ho popsal jako "velmi intenzivní".

Laskavý vrah

Ludmila nevynechávala žádnou návštěvu ve věznici. Dříve se mohli vidět jednou za čtrnáct dní, poté se už návštěvy nesměly půlit, a bylo to jednou měsíčně. Ale zato si mohli volat. "Jirka tam byl v čekárně na život. Chodila jsem ji s ním sdílet. Mohl mi jednou denně telefonovat, tedy jen v pracovní dny, deset minut. Ale bylo to komplikované, nespouštěla jsem mobil z očí, abych nezmeškala jeho hovor. Všechno bylo nahráváno, což není příjemný pocit. Ale lepší než nic," řekla žena, která se netajila obdivem k muži, kterého soud poslal za mříže jako recidivistu a chladnokrevného vraha.

"Je to velice příjemný, chytrý a vtipný člověk. Je také vzhledem ke své situaci velice optimistický, je kreativní, harmonický. A především je to strašně laskavý člověk. Chvíle s ním jsou pohodové i přes tu realitu vězení. Dokáže mluvit o všem možném bez hořkosti, problémy jiných lidí nevidí jen prizmatem svého vlastního osudu. K dalším nápadným vlastnostem, abych ho vykreslila dostatečně, patří až moc velká důvěřivost. Tolik lidí ho podvedlo, zklamalo, přílišná důvěřivost mu k jeho škodě zůstává. Soustavně na ni doplácí," řekla Ludmila. S Jirkou, jak o něm občas promluví, se jí prý "velice dobře povídá".

Ani svatba, ani papoušek

Žádné společné plány do budoucna si ale nedělali a svatbu neplánovali. Ani ve vězení, kde se podle zákona o výkonu trestu koná v zastoupení a není v českých věznicích ničím ojedinělým, ani v případě, že by byl Kajínek opět volný. "Nemám důvod se vdávat. Tuto instituci jsem již vyzkoušela. Svatební zvony mě nelákají," říká Ludmila.

"Jestli jednou opustí vězení, tak se uvidí, kdo bude naživu, jak se bude kdo cítit, kdy to bude... Vždyť já už ani nemusím žít. To je velký otazník. Nelze si nyní nic plánovat. Je to pro mě blízký člověk a tím také zůstane, protože má svoje obrovská pozitiva. Neumím si představit, že bychom se měli nějak rozkmotřit. Scházel by mi."

Jak s lítostí připomíná, Kajínek je za mřížemi mnoho let, na Mírově mohl chodit ven jen na dvorek, kde nejsou ani žádné stromy. "Svět, jaký dnes je, zná jen zprostředkovaně, z televize. Kdyby ho pustili, tak by se teprve vidělo, co by dělal a kde by se mu chtělo žít." Nyní se musí spokojit s celou, kterou si prý sám pečlivě uklízí. Rád by měl papouška, ale to vězeňské předpisy nedovolují.

Ludmila má děti, ale jsou již dospělé a samostatné. Na rozdíl od sdělovacích prostředků, kterým byla existence vztahu s doživotním vězněm léta utajena, se před nimi Kajínkem netajila. "Vědí, s kým jsem v kontaktu." Strach prý o ni neměli. "Myslím si, že když se někdo trochu víc dozví o té kauze, nemusí být ani tolerantní, ani velkorysý, ani mít z něj strach. Je to člověk, který sice má kriminální minulost, ale tu si již dávno velmi tvrdě odpykal. Omluvil se lidem, o nichž věděl, že je to namístě. A všechno srovnal. Má splacené dluhy. Bohatě splatil to, co získal, jak neměl." Ke kolegům a známým ale už tak otevřená jako k dětem nebyla. Věděli o tom prý jen někteří.

Své jméno nechce zveřejnit kvůli práci. "Byla bych lehce identifikovatelná. Kvůli své profesi psycholožky potřebuji být anonymní. Nebylo by mi příjemné, kdybych se v ordinaci místo problémy pacientů zabývala problematikou Jirkovy kauzy." Jak řekla, zatím se jí nestalo, že by na ni kvůli vztahu s Kajínkem někdo jakkoli zaútočil, ani verbálně.

Sukni nahoru

Ve věznicích mají odsouzení možnost pozvat si návštěvu do "místnosti bez zrakové a zvukové kontroly", v níž lze provozovat i sexuální hrátky. Taková je i v Karviné, kde slavný útěkář seděl dříve, stejně jako na Mírově. Kajínkovi a jeho partnerce byla však tato výsada zapovězena. "Doživotně odsouzení vězni nemají možnost využít tyto návštěvy," řekla TÝDNU mluvčí Mírova Kamila Válková. Podle jejich slov "tuto kázeňskou odměnu využívají většinou rodiny s dětmi". Ludmila s Jiřím se na Mírově setkávali ve velké místnosti, kde je část oddělená mříží, za níž je odsouzený. "Nejdříve tam přivedli jeho, pak mě. V části, kde seděl on, je okénko, jímž ho mohli dozorci pozorovat. Ve větší části, kde jsem byla já, je okno na druhé nádvoří Mírova a kamera." Místnost, kde se vídali, je v blízkosti věže - dominanty Mírova, kam Kajínek denně chodil na hodinovou vycházku. Návštěvy na Mírově jsou bez plexiskla, a tedy bez telefonu, stejně tak ve Valdicích, kam za ním žena rovněž dojížděla.

Předtím, než je návštěva k odsouzenému puštěna, se musí podrobit prohlídce. "Vstup do věznice trochu připomíná vstup do budovy soudu. Prochází se rámem, a kdo píská, je kontrolován důkladněji." Ve věznici je zákaz mobilů, záznamových zařízení, fotoaparátů, které si návštěvník odloží v uzamykatelné skříňce, k níž dostane klíček. Důkladnost prohlídek záleží na typu věznice. "Když byl Jiří Kajínek ve Valdicích, byly osobní prohlídky nepříjemné, jednou jsem byla požádána i o zvednutí sukně. Bylo to velice ponižující. Nikde jinde jsem to nezažila."

Zemanův mat

Pobyt ve vězení - a nemusí být ani tak dlouhý - je velkou zátěží na psychiku jak pro odsouzeného, tak pro jeho blízké. "Obecně je důležitá naděje. Na doživotí odsouzení většinou věří, že tam nezůstanou celý život," vysvětluje psycholog Jan Kulhánek z Psychoterapie Anděl.

Podle jeho zkušeností jen málo manželek a přítelkyň zvládne dlouhé odloučení a po čase odsouzeného opustí. "Jsou ale i lidé, kteří se chtějí obětovat. Kajínkovu ženu neznám, třeba ho tak strašně miluje, že věří, že bude volný, a vztah proto nadále udržuje."

Kajínek již mnohokrát pohořel. Vyslyšeny nebyly jeho žádosti o milost u prezidentů Václava Havla a Václava Klause, nevyšly ani jiné, českými zákony dané postupy. Optimismus ho však neopustil. "Neztratil naději na propuštění. V tom je právě rozdíl mezi ním a většinou lidí, kteří by to nejspíš vzdali. On bojuje, snaží se," podotýká Ludmila.

Život před mřížemi

Kajínkova kauza se dostala i na filmová plátna. Podle Ludmily má snímek hodně společného se skutečností, avšak nějaká ta chybička se tam prý přece jen vloudila. "Mrzelo mě, že tam útěk zanikl. Člověk, který Mírov neviděl, z filmu nemohl poznat, jakou musel mít odvahu, když do toho šel. Bylo to tak padesát na padesát."

Jinak s ním byla spokojena. "Je to film, který ukazuje, jak může dopadnout nějaká nešťastná kauza. Člověk, který neudělal to, za co je odsouzen. A nedaří se situaci zvrátit navzdory maximálnímu úsilí."

Psycholožka Ludmila je důkazem toho, že láska dokáže být slepá. Obdivuhodně se vyrovnala i s Kajínkovou minulostí. Na kriminální dráhu se dal již jako nezletilý. "Mezi nepravými kamarády se chtěl ukázat, vytáhnout se. Materiální zisk byl až na druhém místě. Dnes k tomu má kritický postoj. Trestnou činnost, kterou udělal, vždycky přiznal. A odseděl si to, nahradil škodu, postavil se k tomu čelem. Jeho postoj se samozřejmě stále vyvíjí, takže dnes už si více než jen to, že odcizil majetek, uvědomuje, jaký to byl zásah do soukromí poškozených. Nejenom pochopil, ale prožil si, co je to ztráta soukromí. A prožívá si to stále na vlastní kůži," říká Ludmila.

Foto: ČTK , Eret Petr

Autor: Jana Kalinová