Justičních omylů jsou v Čechách podle spolku Šalamoun desítky

07.09. 16:20 | Autor: -kaj-

Justiční omyl. Ve vězení může říct o sobě každý, že je tu omylem. Když se ale za mřížemi ocitne opravdu nevinný člověk, rázem má ze života peklo. Zkažená pověst, zkažené vztahy, zkažený život. Václav Peričevič ze Spolku Šalamoun tvrdí, že s těmito případy mají čím dál tím víc práce.

Kolik má Šalamoun za sebou zhruba případů, kdy pomohli zvrátit původní rozhodnutí soudu v neprospěch nevinného člověka?

Nerozhodujeme o vině či nevině odsouzeného. O tom rozhoduje soud. My jen poukazujeme na nesrovnalosti v nejrůznějších případech, kdy se ukázalo, že ten už odsouzený člověk to nakonec nespáchal. Buď se k činu přiznal někdo jiný nebo se prokázalo, že čin se vůbec nestal. Za dobu naší činnosti jsou těch případů desítky.

Václav Peričevič
Místopředseda spolku Šalamoun, spolku na podporu nezávislé justice v České republice. Spolek je financován z darů a z grantů a ve spolupráci advokáty se snaží zajistit každému právo na spravedlivý proces. Pražský rodák. Ve spolku pracuje bezplatně, živí se v oblasti IT.

Jaké jsou ty nejznámější?

Teď asi Lukáš Nečesaný, který byl s konečnou platností zproštěn obvinění. Rudik Avlastimov, Jaroslav Schindler, Jan Eliáš, Jan Šafránek a další. Nejhorší je, že i když je soud osvobodí, oni už nikdy nikomu nevysvětlí, že jsou nevinní. Stejně na nich ulpí jakési podezření podle českého přísloví: "Na každém šprochu, pravdy trochu." To aby si změnili jméno a odstěhovali se. A i když je stát odškodní - a to taky ne vždy chce dělat - tak mají stejně zničený život. Jako nevinně odsouzený Schindler. Měl těsně před maturitou. Když ho po dvou letech konečně pustili z vězení, na vysněnou vysokou školu už potom ani nešel a dnes prodává letáky v Rakousku.

Proč si myslíte, že k těmto pochybením dochází?

Soudy jsou zavalené případy, soudci jsou přetížení. Ne vždy si čtou ty spisy dopodrobna. A taky když už si vytvoří nějakou představu, jak to bylo, tak podle toho tu a tam leccos přihnou, jen aby se jim to do té představy hodilo. Policisté jsou odměňováni za objasněnost případů, takže jsou ochotni v řadě případů na obviněného "přitlačit", aby se nakonec přiznal. To je případ Romana Ševčíka, který zbytečně ztratil 30 let života. Chceme vyvolat nové řízení, i když po tolika letech je těžké najít nějaké nové skutečnosti. Další kapitolou sama pro sebe jsou znalecké posudky, o které se soudce opírá především. Často jsou dělány narychlo a bez důkladného zkoumání. A co se týče například pachových stop, ty bývají často jediným spojujícím prvkem mezi údajným pachatelem a místem činu. Přitom celý tento vyšetřovací postup je dle předních odborníků velice problematický.

Díky jakým systémovým změnám by se dalo justičním omylům předcházet?

Ony ty zákony, které u nás v platí, jsou v podstatě v pořádku. Je to především o lidech. Jako například v případě Petr Kramný. Ve spisu, v přepisu nahrávky rozhovoru Kramného se svojí tetou, je zapsáno, že jí řekl, že mu to tam v tom Egyptě všechno vyšlo. Když si ale tu nahrávku poslechnete, je přístupná na youtube, tak zjistíte, že tam ta věta není. Že si jí tam připsal ten policajt a na ní pak celý případ stojí. Vítáme očekávanou změnu v zákoně, kdy by teď sporné případy přezkoumával jiný soudce než ten, který už případ soudil. Eliminuje se tak možný vliv ega, kdy ten soudce nebo ta soudkyně nemusí být ochotní připustit, že udělali něco špatně.

Nebojíte se, že můžete naopak pomoci propuštění skutečného zločince, kterému se podaří přesvědčit vás o své nevině?

O jeho propuštění či zproštění viny může rozhodnout jenom soud. My jenom vznášíme pochybnosti. Nemyslete si, že se nás nesnaží nejrůznější odsouzení nebo jejich advokáti použít nebo i zneužít v jejich kauzách. My ale nejsme nějaký spolek pseudohumanistů. Pokud někdo spáchal zločin, ať je odsouzený. Po právu. Když je ale odsouzen někdo nevině, snažíme se pomoci. Ono dnes není jednoduché dovolat se spravedlnosti. I z finančního hlediska. Rodiny se zadlužují, aby si mohli dovolit dobrého advokáta. Spolek Šalamoun si dal při svém vzniku za cíl pomoci s transformací komunistické justice ve spravedlivý soudní systém. S tím, že pak bude moci už brzy ukončit svou činnost. Teď jsme však zavaleni prací čím dál tím víc.

Několik případů zproštění viny
Zproštění viny znamená, že obžaloba nebyla schopna dokázat vinu obžalovaného. V právním státě, kde platí presumpce neviny, se na takové osoby pohlíží jako na nevinné.

Lukáš Nečesaný
V roce 2013 byl obviněn z pokusu o vraždu kadeřnice v Hořicích. Měl ji několikrát udeřit polenem do hlavy a ukrást jí přes 10 tisíc korun. Žena zprvu Nečesaného nepoznala, pak jej ale za pachatele označila. Nejdříve dostal dvakrát za sebou 16 let, potom 13. V roce 2017 byl žaloby zproštěn, v roce 2018 vrchní soud zproštění viny zrušil, v roce 2019 vrchní soud zproštění potvrdil. Za mřížemi strávil 1,5 roku.

Rudik Avlastimov
Spolu s dvěma bratry Georgem a Levanim Papiashvilim byl souzen za ozbrojená přepadení dvou pražských bank v letech 2010 a 2011. Trojice Gruzínců původně z Tbilisi u prvního soudu dostala devět let. Avlastimov si ale prý jen odskočil před odchodem do práce pro cigarety v doprovodu své matky a psa. Byl před domem zadržen, a protože u sebe neměl doklady, byl předveden na služebnu. Na svobodu se dostal až za 21 měsíců. Žaloby byl zproštěn po čtyřech letech.

Jaroslav Schindler
V roce 2005 byl odsouzen za loupežná přepadení poštovních doručovatelek ve Znojmě. Strávil půl roku ve vazbě, u soudu mu dali pětiletou podmínku a peněžitý trest. V době zatčení měl před maturitou. O pět let později se k činům přiznal někdo úplně jiný. Na očištění svého jména čekal až do roku 2016 při obnoveném soudním procesu.

Jan Eliáš
V roce 2013 byl zadržen a později odsouzen za vraždu 65leté prostitutky v Brně. Čtyři roky po brutálním činu. Hlavním důkazem byly problematické pachové stopy. Dostal 13 let. Po 3,5 letech ve vazbě a ve věznici Vrchní soud v Olomouci trestní řízení proti němu zastavil, protože nebylo jednoznačně prokázáno, že vraždil on.

Jan Šafránek
V roce 1994 byl odsouzen za to, že měl pod pohrůžkou smrti donutit jednu ženu k sexu. Šel do vězení na jeden rok. Skutečný pachatel byl policií dopaden v roce 2006. Velkou zásluhu na tom měla Šafránkova sestra, která si spojila bratrův případ s případem, o které mluvili kriminalisté v televizi. Za to, že musel žít tolik let s cejchem devianta, vysoudil od státu téměř 5 miliónů korun.

Michal Šnajdr
Za únos mladé dívky v roce 2014 byl odsouzen na 10 let. Po roce a dvou měsících získal opět svobodu. K únosu se totiž přiznali skuteční pachatelé. Policii na ně přitom navedl samotný Šnajdr se svým advokátem, přičemž vycházeli z informací přímo v policejním spise. Celá kauza stála na nepřímých důkazech a znovu na pachových stopách.