Jurásková: Jsem workoholik, ale v politice nezůstanu

24.05. 18:00 | Autor: Marie Bezděková, - ttm -

Pracuje čtrnáct hodin denně a přiznává, že je workoholik. Politika však není její gusto, cítí se spíš jako odbornice. Ministryně zdravotnictví Dana Jurásková poskytla on-line deníku TÝDEN.CZ velký rozhovor.

Začínala jste jako zdravotní sestra na jednotce intenzivní péče. Povolila byste eutanazii?
Ano. Uvědomuji si i riziko možného zneužití. V nemocnicích jsem viděla spoustu pacientů, kteří v posledním stadiu onemocnění neuvěřitelným způsobem trpěli. A to i přes možnosti medicíny. Proto bychom měli eutanazii povolit. Předtím se musejí využít všechny možnosti - což se doposud neděje -, které nám medicína dává. Zavedení eutanazie by samozřejmě musela předcházet také důkladná celospolečenská diskuse a velmi pečlivé nastavení legislativních pravidel.

Podniknete k tomu legislativní kroky?
V tuto chvíli ne.

Od zdravotní sestry jste se dostala až k postu ministryně zdravotnictví. Myslíte si, že jste ambiciózní?
Myslím, že jsem. Jen se mi nelíbí ten přívlastek nebezpečně, který už jsem slyšela.

Cítíte se jako loutka či paňáca? Tak bývali označování členové Fischerova kabinetu.
Není mi dáno, abych byla loutkou a abych dělala jenom věci, které se po mně chtějí. Já se snažím věcem porozumět, najít v nich nějaký pragmatický základ a najít řešení, které je reálné. S tímto přístupem se i při omezeném mandátu, i při těch problémech, které tady teď budeme řešit, dá pracovat.

Zmínila jste omezený mandát. Cítíte ho jako mantinely, které vás omezují?
Ne, naopak. Mám určitý čas, který musím efektivně využít, a vím, že tohle skončí. Nedovedu si představit, a to opakuji neustále, že bych v té pozici zůstala dál, že bych přijala nějaké politické angažmá. Pro mě je důležité, že jsem součástí vlády odborníků a že teď se tedy po mně chce, abych přemýšlela odborně, nikoli politicky.

Nemáte ambici zůstat i po volbách v politice?
Ne. Politika používá nástroje, které mému naturelu nevyhovují. Nedovedu si to představit.

Až letní vláda skončí, přestěhujete se zpět do kanceláře ve fakultní nemocnici?
Ano, je to moje přání. Ale uvidíme, jak to dopadne.

Jste ředitelkou velké nemocnice, prezidentkou České asociace sester, předsedkyní několika redakčních rad... Jak to všechno stíháte?
Já jsem workoholik. Jsem zvyklá dobře si organizovat čas a mít kolem sebe lidi, kteří mají podobné cíle jako já.

Kolik hodin denně pracujete?
V tuto chvíli asi čtrnáct.

Jak to zvládá vaše rodina?
Moje rodina je na to zvyklá. Oni vědí, a to platí jak o mém muži, tak o mých dětech, že já jiná nebudu, a kdybych seděla pořád doma, že by to pro ně asi nebylo zrovna to nejoptimálnější.

Kdy jste byla naposled u pacienta?
V roce 1992, kdy jsem pracovala jako vrchní sestra a občas jsem si brala nějakou službu. Teď bych se k lůžku postavila až po zapracování.

Kdy jste naposledy ležela vy sama v nemocnici a jak na vás působilo prostředí kolem?
Není to dávno. Jsem velmi submisivní pacient. Přes svoje vzdělání jsem ráda, když můžu zásadní rozhodnutí konzultovat s lékaři a s personálem, a jsem ráda, pokud z jejich strany dostanu nějaké doporučení.

A dostala jste ho?
Ano, naštěstí ano.

Letitým nešvarem českého zdravotnictví je přístup personálu k pacientovi. Změnilo se to už, nebo je lékař stále bůh v bílém plášti?
Máme takovou podivnou vlastnost, jako bychom neuměli rozpoznat pokrok. To platí i v hodnocení vztahu lékař - pacient. Je nespravedlivé říkat, že je všechno špatně. Není to ještě ideální, ale rozhodně od doby před dvaceti, patnácti, ale i deseti lety se situace zásadním způsobem změnila. Pacienti, kteří chodí daleko víc informovaní, víc ženou zdravotníky k tomu, aby byli vybaveni argumenty, aby dokázali poradit a pomoct. Na druhé straně zdravotníci z části ustoupili. Už nemají pocit, že pacient je rukojmí. Pokračování tohoto trendu napomáhají také například pravidelné výzkumy ministerstva mezi pacienty, kteří hodnotí právě své zkušenosti s přístupem zdravotnického personálu.

Zdravotní sestry v ministerských nemocnicích mají dostat přidáno. Najdou se na to peníze i v současné krizi?
Ministerstvo zdravotnictví, když navrhovalo zvýšení platu sestrám o patnáct procent a ostatním zdravotnickým pracovníkům včetně lékařů o sedm procent, deklarovalo, že na to peníze má. Zdravotní pojišťovny na to v tuto chvíli mají vyčleněnu zhruba jednu miliardu. Tato částka se samozřejmě týká také zařízení, která nejsou přímo řízená ministerstvem.

K TÉMATU: Zdravotní sestry si přilepší. V průměru o 2500 korun

Co říkají sestry? Budou jim ty peníze navíc stačit, nebo chtějí víc?
Většinou si uvědomují, že se nacházíme v situaci, kdy je tento krok hodný ocenění. A to bez ohledu na výši částky, kterou dostanou. Zaregistrovala jsem ale i signály ze strany lékařů, že je peněz pro sestry ještě málo. Dali jsme v tuto chvíli maximum možného.

Zdravotnictví se potýkalo s nedostatkem kvalifikovaných lidí. Změnila to krize? Hlásí se o práci v nemocnicích?
Co se týče lékařů a sester, tak bohužel ne. Očekávali jsme, že si část sester zkrátí mateřskou dovolenou. Například proto, že jejich partneři ztratili práci a ony vědí, že v nemocnicích místa jsou. Očekávali jsme také nárůst částečných úvazků, kdy si sestry budou chtít přivydělat. Zatím se tak nestalo. Naopak pomocného personálu je najednou dostatek a je kvalitní.

Chystáte změny ve vzdělávání zdravotních sester, přibude například obor praktická sestra. Nedopadne to stejně jako neúspěšný zdravotnický asistent?Když jsme zaváděli zdravotnického asistenta, měli jsme úplně jasno, jaká bude jeho role v systému poskytování ošetřovatelské péče. Bohužel se naše předpoklady vůbec nenaplnily. To nás vedlo k tomu, že jsme změnili název profese na praktickou sestru a posílili jsme její kompetence. Praktická sestra ale není všeobecná sestra, to je velmi důležité. Všeobecná sestra je povolání regulované nejen v rámci české, ale i evropské legislativy a splňuje normy Evropské unie.

V Česku se stále snižuje počet praktických lékařů. Jak je ministerstvo daleko se zkracováním jejich atestací?
V tuto chvíli je to v připomínkovém řízení.

Co říkáte na to, že někteří lékaři začali vybírat penále, když objednaný pacient nepřijde na vyšetření včas?
Považuji to za věc, která do zdravotnictví vůbec nepatří. Rozumím tomu, že může být problém s objednáváním pacientů, nicméně rozhodně nesouhlasím, aby se to řešilo tímto způsobem.

A co opačný problém? Objednaný pacient přijde a čeká dvě hodiny, než na něj přijde řada.
Ano, to je pravda. Ale je to jedna z věcí, která se díky regulačním poplatkům přeci jen trošku změnila. Máme čísla, která vypovídají o poklesu čerpání ambulantní péče. Lékaři sami říkají, že se pro ně vytvořil větší časový prostor, aby pacienti nečekali a aby lékař měl víc času se pacientovi věnovat.

Elektronické zdravotnictví. Jste pro, nebo proti?
Pro. I s těmi problémy, které jeho zrod může v počátcích s sebou přinášet. Myslím, že čas bude čím dál dražší komodita jak pro pacienty, tak pro zdravotníky. Také počet uživatelů těchto médií se zvyšuje, takže říkám ano. Je to celosvětový trend.

Ale když se začaly prodávat léky s pseudoefedrinem s registrací v centrálním úložišti dat, systém spadl...
U léků s pseudoefedrinem každý lékárník ví, že existuje alternativa tohoto léku, a je jeho povinnost ji pacientovi poskytnout, a ne ho hned posílat za lékařem. Další podstatný problém je, že velká část lékáren není v centrálním úložišti zaregistrovaná, přestože je to ze zákona jejich povinnost.

ČTĚTE TAKÉ: Léky s pseudoefedrinem nejsou. Zkolaboval systém

Uložíte jim za to sankce?
Budeme na ně v každém případě apelovat, aby zákonnou povinnost splnily. Sankce bude proti nim uplatňovat Státní ústav pro kontrolu léčiv, protože je to v jeho pravomoci.

ČTĚTE: Úřad pro kontrolu léčiv se chystá na neposlušné lékárny

Zmínila jste léky obsahující pseudoefedrin, které jsou masivně zneužívány k výrobě drog. Jak se díváte na to, že se jejich výdej kontroluje?
Myslím, že teď máme nejprůhlednější systém. Nedokážu si představit, že by tyto léky museli předepisovat lékaři. To je nesmysl.

Ovládáte ještě první pomoc?
Ano. Jestli perfektně, to by asi bylo potřeba prakticky vyzkoušet. Donedávna jsem učila na vysoké škole, sledovala jsem nová pravidla pro poskytování první pomoci a vím, co se má ve které situaci udělat. A už jsem ji také několikrát v životě poskytovala.

Foto: Robert Zlatohlávek

Autor: Marie Bezděková, - ttm -