Joch: Zeman to přehnal, "cenzoři" by se ale měli stydět

07.07. 06:35 | Autor: Iva Vokurková

Kritiku Organizace spojených národů považuje premiérův poradce Roman Joch za pokryteckou a legitimitu jejích doporučení za mizivou. O výchově dětí by podle něj měli rozhodovat rodiče, a ne stát. A Miloš Zeman to podle něj se svými výroky o islámu a komunistech přehnal a stejně tak Václav Klaus s vměšováním se do chodu vlády.

"Myslím, že to Miloš Zeman přehnal. Ale jednoznačně tvrdím, že má plné právo na tento názor a na jeho vyjádření. A ti, kdo na něj podávají trestní oznámení, by se měli stydět a společnost by vůči takovým lidem měla projevit úžasnou nevoli a ostrakizaci," říká v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ šéf Občanského institutu a poradce premiéra Petra Nečase pro oblast zahraniční politiky a lidských práv Roman Joch.

Co to obnáší, být poradcem premiéra?
Vláda většinou zasedá ve středu odpoledne, takže my koncem předchozího týdne dostaneme přidělené od šéfa poradců Martina Římana jednotlivé body na jednání vlády podle resortů. Takže pokud něco předloží ministerstvo zahraničí, tak automaticky je přiřazeno mně. A naším úkolem je vypracovat krycí list, to znamená jednu, maximálně dvě stránky analýzy, která obsahuje historii toho legislativního návrhu, stanoviska ostatních resortů a to, jak to ovlivní státní rozpočet. A samozřejmě musíme vypíchnout obsah dokumentu a upozornit na problematické aspekty a na závěr napsat doporučení - přijmout, nepřijmout nebo přijmout s úpravami. To premiér dostane den před zasedáním vlády a je to taková poslední nezávislá rada, kterou si premiér nastuduje a udělá si vlastní mínění.

Co dál dělá premiérův poradce?
Zastávám i roli speech writera. Čas od času mě pan premiér požádá o návrh projevu, který bude mít k tématům zahraniční politiky či lidských práv. Pan premiér a jeho tiskové oddělení si to pak upraví podle vlastního názoru.

Který projev jste Petru Nečasovi v poslední době napsal?
Smrtelným hříchem speech writera je říct, který projev sepisoval on. Ale podílel jsem se na přípravě projevu na reaganovské konferenci minulý týden v Praze. Kromě projevů občas, když sám chci pana premiéra na něco upozornit, sepíšu mu memorandum - stránku, dvě, problém v bodech a k tomu nějaký návrh.

Na jaký problém jste například upozornil?
Bylo jich spousta. Poslední je návrh výroční zprávy o stavu lidských práv za rok 2010, který připravila sekce lidských práv. V roce 2010 byla velkým tématem petice rodičů, která získala 40 tisíc podpisů, kteří požadovali zdobrovolnění sexuální výchovy na školách. Pokud tu nemáme konsenzus, tak ať máme nabídku několika modelů výuky, jednu liberálnější, jednu konzervativnější, nebo ať nemáme žádnou. Tento problém se týká aktivizace společnosti a také rodičovských práv, a o tom v té zprávě nebyla ani zmínka, což považuji za velice závažné opomenutí.

Jak vypadá vaše spolupráce s vládní zmocněnkyní pro lidská práva Monikou Šimůnkovou?
Z agendy lidských práv se za minulé vlády udělala taková mediální show. Jedna z chyb Michaela Kocába bylo, že dopustil, aby, když se řekne lidská práva, si většina vybavila práva, a někdo by řekl i privilegia, Romů. A to je nešťastné. A tato zmocněnkyně má podle mého velice správný názor v tom, že ta práce má být mnohem profesionálnější a klidnější. A s paní Šimůnkovou se shodujeme v tom, že když se řekne lidská práva, lidé si nemají představit jenom toto a ani úředníci se nemají věnovat pouze fragmentu naší populace, ale deseti milionům lidí.

Co říkáte na výzvu OSN, která kritizuje, že u nás rodiče mohou fyzicky trestat své děti, a volá po zákazu?
Doporučení OSN nejsou vůbec závazná. Nadpoloviční většina zastoupených států jsou země s velice chabým až ubohým stavem lidských práv a s vládami, které vůbec nejsou odpovědny svým voličům. Jsou to autokratické vlády, dokonce někdy i brutální diktatury. A když nás kritizují brutální diktatury z třetího světa za porušování lidských práv, tak to je úžasné pokrytectví. Legitimita doporučení OSN je proto v mých očích strašně nízká.

A co si o pohlavcích a naplácání na zadek myslíte vy?
Jsou dva extrémy, oba jsou chybné. První je naprosto permisivní výchova dětí, kdy dítě je vnímáno jako malý dospělý a to, co si nemůžu dovolit vůči dospělému, což je samozřejmě například fyzický trest, tak platí i vůči dětem, které si mají samy určit, co chtějí. Druhý extrém jsou drastické tresty, které dítě ohrožují fyzicky i psychicky. Úplný zákaz mi však připadá nežádoucí. Stát by tu překročil své kompetence. Příliš by zasahoval do autonomie rodiny. Ve svobodné společnosti by pluralita názorů rodičů na to, co je správné, měla být respektována a mělo by to být ponecháno na rodičích.

OSN také kritizuje počet dětí v ústavní péči, vláda sama chce podpořit, a to i finančně, pěstounské rodiny, které by se o děti z ústavů staraly. Neměla by být minimálně z tohoto důvodu povolena adopce homosexuálními páry?
Česká republika nemá oproti ostatním evropským zemím ani moc, ani málo dětí v ústavech. Lidé z nestátních neziskových organizací navíc mají o posilování pěstounství velkou pochybnost, protože procento případů, kdy to nedopadne dobře, je velmi vysoké. A myšlence adopce homosexuály není naše společnost nakloněna. Jedna z nepsaných dohod byla, že zákon o registrovaném partnerství je to poslední, jak se těmto občanům pomůže. Hlavní by opět měl být nejlepší zájem dítěte a nejsem přesvědčený o tom, že to je umístění do formy soužití, kde je jenom jeden vzor, mužský, nebo ženský.

Ale v ústavech jsou pečovatelky z převážné většiny ženy, tam tento argument neobstojí.
Ale dítě ví, že to je výjimečná situace, že to není model, jak to má fungovat. Zato kdyby se uzákonila možnost adopce pro homosexuály, společnost by tím vyslala signál, že toto je správný model. Byl by to úžasný experiment. My bychom se pustili do experimentu, který nikdy v dějinách nebyl proveden - co to udělá s generací dětí, které budou vychovávány na masivní škále páry stejného pohlaví.

Jaký je váš názor na snahu poslanců upřednostnit střídavou péči před svěřením dítěte do péče jednoho z rodičů?
Když jsme o tom diskutovali na poradě poradců, rozdělili jsem se přesně na půl. A tak Martin Říman řekl: My se tady na tom nedohodneme, tak to necháme, ať se pan premiér rozhodne sám. Kdybychom princip genderové rovnosti vzali naprosto vážně, tak po rozvodech bude polovina dětí přisouzena matkám, druhá polovina otcům. A je zajímavé, že s tím má sekce lidských práv, která vždy bojuje za rovné příležitosti, velký problém. Jinak v sekci je naprostá dominance žen a stálo by za zvážení, zda tam nezavést kvótu pro muže.

A jak se na problém díváte vy?
Jednoznačně bychom se ze všeho nejdřív měli ptát, co je nejlepší pro dítě. A nemusí být v nejlepším zájmu dítěte být pingpongovým míčkem, který putuje mezi dvěma často rozhádanými rodiči. Pak dítě trpí. Ale taky není správné, když jeden z rodičů má odepřen přístup k dítěti. Ale ze zákona si natvrdo vynutit stav fifty fifty, to je příliš rigidní.

Další legislativní novinkou má být zákon o stávce, který chystá vláda a který už teď vyvolává silné emoce, mluví se o upření ústavního práva na stávku. Jak to vidíte vy?
Ano, to je velice žádoucí a rozumné. Je třeba rozlišit dva typy stávky - ekonomickou a politickou. Ekonomickou stávkou si lidé chtějí formou kolektivního protestu vyjednat lepší podmínky, a to je naprosto legitimní. Zrovna tak když někdo nesouhlasí s vládou. Ale ten má prakticky jen jednu jedinou možnost - a to příští volby. V demokratické společnosti není možné, aby menšina paralyzovala zemi proto, že nesouhlasí s vládou, která vzešla z demokratických voleb. Pak by to nebyla demokracie, ale vláda dobře zorganizovaných skupin.

Vůči stávkujícím se silně ohradil Václav Klaus. Jak vůbec hodnotíte jeho zasahování do vlády? Například to, jak se přes Věci veřejné zapojil do vyjednávání o důchodové reformě?
V tomto konkrétním případě to nepovažuji za šťastné, dokonce za kontraproduktivní. Ale Česká republika má tradici velice silných prezidentů. Od TGM byli všichni demokratičtí prezidenti extrémně silní a svůj ústavní mandát a své pravomoci napnuli a napínají úplně maximálně.

Miloš Zeman čelí kvůli svým výrokům o muslimech a komunistech dvěma trestním oznámením. Co vy na to jako zastánce svobody slova?

Co řekl Zeman

Expremiér Miloš Zeman na nedávné konferenci Evropa sjednocená a svobodná mluvil o vztahu NATO a muslimských zemí. "Nepřítelem je anticivilizace táhnoucí se od severní Afriky až po Indonésii. Žijí v ní dvě miliardy lidí a financována je dílem z prodeje ropy, dílem z prodeje drog," řekl údajně Zeman a dodal: "Nevěřím, že jsou umírnění muslimové a radikální muslimové. Stejně jako nevěřím, že jsou jen umírnění a radikální komunisté. Jsou jen muslimové a komunisté."

Myslím, že to Miloš Zeman přehnal. Ale jednoznačně tvrdím, že má plné právo na tento názor a na jeho vyjádření. A ti, kdo na něj podávají trestní oznámení, by se měli stydět. Jsou to potenciální cenzoři, kteří, kdyby měli tu moc, by zakázali svobodu slova a svobodu myšlení. A společnost by vůči takovým lidem měla projevit úžasnou nevoli a ostrakizaci.

S tím souvisí i vaše přesvědčení, že popírání holocaustu by nemělo být trestné?

Ano, to by trestné být nemělo. Ale já nejsem zastáncem absolutní svobody slova a projev, který obhajuje a navádí k porušování práv občanů, by se trestat měl. Takže když někdo řekne - "Já nevěřím, že holocaust skutečně byl" - tak za tento výrok, jakkoli je stupidní, by trestán být neměl. Ale pokud někdo řekne, že holocaust byl, bylo to dobře a pojďme ho zopakovat, tak za to by už měl být trestán.

Foto: archiv

Autor: Iva Vokurková