Janov: minus pro Kocába aneb takové normální sídliště

09.03. 13:00 | Autor:

Sedm dní trvala sonda do života obyvatel litvínovského sídliště Janov. Redaktor on-line deníku TÝDEN.CZ si za tu dobu vyzkoušel, jak vypadá život v holobytě, zakusil situace, s nimiž se potýkají strážníci městské policie během noční služby, poznal, čím se místní Romové baví o víkendu, a vyslechl desítky jímavých lidských osudů a proseb o pomoc. Resumé týdenní exkurze shrnuje v posledním zápisníku.

Když jsem se minulou středu rozhodl zkusit týdenní pobyt na litvínovském sídlišti Janov, ujišťovali se mnozí kolegové, zda opravdu vím, do čeho jdu. Pro jistotu jsem první dny fungoval bez počítače, v peněžence jen minimum peněz, žádné bankovní karty.

Nálepka, kterou Janov za poslední dva tři roky v očích veřejnosti získal, je však zkreslená. Nebo alespoň výrazně přiostřená. Je samozřejmě přirozené, že týden není zcela relevantní doba k posouzení toho, jak se na sídlišti žije. Přesto se o to pokusím.

Předně, za celý týden jsem nezažil situaci, kdy by se člověk musel opravdu strachovat. O peníze, o život, o čest, o cokoliv. Litvínov působí v zimě pochmurným dojmem, je to šedé město. Ani jediné barvy - blikající neony hospod a heren - na náladě nepřidají.

Minimálně místním, kteří jsou na sociálních dávkách. Ti se totiž bojí, že je uvnitř přistihne policie a oni se octnou na nástěnce zneužívačů podpory. A to je pro ně vážná hrozba. Jedna z nejvážnějších.

Redaktor si během svého pobytu popovídal s mnoha tamějšími obyvateli. Nadto v zimě, jak mě starousedlíci pravidelně nezapomněli upozornit, je situace v Janově vždy přijatelnější. Teprve v létě prý začíná to pravé peklo. Já zažil jen jeho odlesk. Například příběh paní Lukešové, kterou v pátek vystěhovali, v sobotu vykradli a v pondělí už si na ni stěžovali na ubytovně, že jim jako neplatička zabírá místo.

Na sídlišti nebyla nouze ani o řadu bizarních výjevů. Jako třeba když otrávená maminka, které už lezlo na nervy skuhrání malého syna, nechala potomka, aby se vymočil přímo ze schodů vedoucích do domu. Atrakce pro celé parkoviště? Ne, tady jsou na to zvyklí.

Stejně jako na neustálý nepořádek okolo kontejnerů. Válí se tam pravidelně rozebrané kusy nábytku či staré televize. Jednotlivé věci se pak převážejí mezi bloky paneláků na improvizovaných kárkách. Také s použitými plenami a nedopalky cigaret si lidé nedělají starosti a běžně je házejí ven rovnou z okna.

Noční zábava není v Janově během zimy tak bujará jako v létě. Přesto se i janovští Cikáni dokáží normálně bavit, jak dokázal na zimním stadionu tým Černých panterů. Rovněž návštěva v bytech místních Romů vás uvtrdí v tom, že i v Janově se bydlí slušně. To však dráždí mnohé ještě více. Poukazují na to, že i rodiny, které žijí z dávek, si dokáží zařídit slušné, moderní bydlení.

Veškerý křik a stížnosti se však povětšinou odehrávají pouze na úrovni "tlachání". Když totiž městská policie zřídila přímo v Janově služebnu, aby strážníci mohli rychleji zasahovat u případných nepokojů, nedorazil s udáním téměř nikdo.

Minusové body získává za (ne)řešení "janovské otázky" rovněž ministr pro lidská práva Michael Kocáb. Buď zaspal on, nebo jeho poradci. Promrhal snadnou příležitost, jak si přihrát voličské hlasy.

ČTĚTE TAKÉ: Litvínov přitvrdil. Vystěhovává problémové

Paneláků s vysídlenými byty je v Janově několik. Stačilo, kdyby projevil trochu více dobrodružnosti a bez kladení podmínek a zbytečného otálení si bydlení v nějakém bytě na severu Čech vyzkoušel. Jakákoliv přítomnost médií či veřejně známých tváří totiž vybičuje tamější nepřizpůsobivé občany k náhlé toleranci a slušnosti.

Několikadenní pobyt v Janově by tak mohl Kocábovi jen těžko uškodit. Vymlouvat se na to, že musí mít internet a místnosti i pro svůj tým, je přihlouplé. Nikdo přece neříkal, že by Kocáb musel trávit na sídlišti čtyřiadvacet hodin denně. To nedělá nikdo.

Kocáb tak svoji příležitost poznat "takové normální sídliště" promrhal. Šanci naopak vycítily ústavy, které půjčují peníze lidem v nouzi. Tamější telefonní budky jsou totiž zaplavené inzeráty s návodem, jak snadno a rychle přijít k desetitisícům.

ČTĚTE TAKÉ: Kocáb zkusí bydlení v Chomutově. Má ale podmínky

A to je právě nejrizikovější oblast Janova. Jak jsem totiž poznal, většina problémů jeho obyvatel pochází z jejich laxnosti, nezkušenosti či nevědomosti. Jako příklad může sloužit příběh Zdeňka Gombára. Ten jednou zahodil složenku s poplatkem za užívání televize. A z původní částky 75 korun narostl požadavek do dvacetitisícové položky.

A když se k tomu přidá nedoplatek za teplou vodu, je zřejmé, že se pan Gombár na několik let zmítá v dluzích, které dost možná skončí exekucí. Kdo chce pomoci Janovu, musí tak vymyslet, co s tímto...

Foto: Jan Zatorsky a Lucie Pařízková