Historici hledají německé antifašisty z Československa

03.08. 11:33 | Autor: ČTK

Historici Ústavu soudobých dějin Akademie věd již přes rok sbírají svědectví Němců žijících za války v Československu, kteří se za okupace postavili na stranu odpůrců nacismu. I přes svůj odvážný postoj byli po roce 1945 většinou označeni za "nepřátele státu" a odsunuti do Německa. Projekt "Dokumentace osudů aktivních odpůrců nacismu", popsala Barbora Čermáková.

"Pozdě, ale přece," je podle historičky nejčastější větou, kterou od starých lidí slyší, když se zajímá o jejich příběh z války. Pamětníci jsou prý vděčni i za tento pozdní zájem českého státu o jejich osud.

Nejčastěji to byli lidé z levé strany politického spektra, sociální demokraté nebo komunisti. Někteří byli Židé nebo žili ve smíšených manželstvích. Po zabrání Sudet se ocitli mezi mlýnskými kameny nacistického nadšení svých krajanů a českého vlastenectví. Přes nebezpečí, které jim od rozpínajícího se Německa hrozilo, se ale postavili na stranu Československého státu. Řada z nich byla po okupaci okamžitě deportována do koncentračních táborů a na sklonku války museli nastoupit do služby beze zbraně do wehrmachtu.

Způsobů, kterými tito Němci pomáhali odboji, byla řada. Například Josef Jaroš popsal historikům osud svého otce, německého komunisty, který po Mnichovu utekl s rodinou do vnitrozemí a zapojil se do ilegální činnosti. Například se zúčastňoval převodu německých antifašistů za hranice a v Plzni organizoval setkání členů strany v konspiračním bytě. Několikrát byl zatčen, odsouzen a zemřel na sklonku války v koncentračním táboře v Dachau.

Typickým pro osud německých Židů z pohraničí je zase příběh Herberta Löwita. Ten utekl do Anglie, kde se stal členem československé armády. Do armády za mořem vstoupil také jeho syn a dcera pracovala jako dobrovolnice. Do Čech se Herbert Löwit vrátil s armádou v květnu 1945, krátce zde učil angličtinu, než v roce 1947 Československo definitivně opustil a vrátil se do Anglie.

Podle Čermákové je na osudu těchto lidí tragické to, že řada z nich byla přes svůj postoj po válce odsunuta zpět do Německa nebo vystavena ústrkům ze strany státu. Vypovídá o tom příklad Edith Kroupové, po matce židovského a po otci německého původu. V květnu 1945 se rodina šťastně setkala, když se matka vrátila z Terezína a otec z nucených prací v Německu. Jako antifašisté mohli v Československu zůstat, ovšem řadu let žili bez státního občanství.

Přesto se prý Čermáková většinou nesetkává se zatrpklým vztahem k Československu. "Právě tito lidé mají k našemu státu odlišný postoj než některá sudetoněmecká sdružení. Bohužel nejsou tak hlasití," uvedla historička.

Skupina kolem Čermákové již před rokem začala v německém a českém tisku vydávat inzeráty, pomocí kterých hledá jak přímo pamětníky, tak jejich příbuzné. Zatím se prý přihlásilo asi 80 lidí. Jejich výpovědi pak historici nahrávají a přepisují. V rámci projektu se již konalo několik seminářů a výstava v Drážďanech. Největším cílem historiků je však zřízení stálé expozice a výzkumného centra v Ústí nad Labem. To by mohlo vzniknout už příští rok. Ještě letos na podzim se plánuje výstava v Národním archivu v Praze.

Ilustrační foto: www.radio.cz

Autor: ČTK