Herman: Zachránit nás mohou pouze migranti

19.12. 13:15 | Autor: Petr Kolář, Ondřej Fér

První dny židovského svátku chanuka letos připadají na stejný termín jako Vánoce. Jak bude slavit lidovecký ministr kultury DANIEL HERMAN, který pochází ze židovské rodiny a zároveň byl v minulosti katolickým knězem? Mluví i o tom, proč je podle něho stále nutné česko-německé smiřování, přijímání uprchlíků, v čem se Evropská unie podobá římské říši a zda mu politicky pomohla kauza Brady.

Při přebírání Umělecké ceny česko-německého porozumění jste zmínil nutnost zasazovat se o to, aby nebyl "evropský projekt míru a svobody ohrožen všudypřítomným populismem a krátkozrakými národními zájmy". Je špatné hájit národní zájmy? Naši předci je přece hájili celá staletí...

Jde o to, aby nebyly krátkozraké. Aby nebyly šovinistické, namířené proti někomu. Pokud je to oprávněná národní hrdost na něco, co ten který národ dokázal, a schopnost vnímat pozitivní věci od těch druhých, je to v pořádku. Jsem zastáncem jednoty v mnohosti. To je ta rozkvetlá bohatá zahrada, smíšený les, ne monokultura. Ale jestliže chceme povyšovat nějaký zájem nad ostatní a proti nim, je to špatně. Evropa je složena z mnoha kultur a etnik, ale přes mnohé války dokázala nějaké hodnoty sdílet. Přičemž je dobré držet národní specifika: kulturní rozmanitost, tradice, folklor, hudbu, výtvarné umění, architekturu. To je mimořádné, obohacující. Ale ne, aby to bylo namířeno proti někomu.

Jenže se zdá, že se Evropská unie snaží některými svými kroky a direktivami tato národní specifika stírat. To bývá kontraproduktivní. Z hloupostí typu národního boje za uznání českosti syrečků či sporů o pomazánkové máslo přece vznikají naprosto zbytečné hysterie. Hlavními "bojovníky za syrečky" jsou přitom často vaši straničtí kolegové...

Nemyslím si, že se to Evropská unie snaží stírat. To je nepochopení, zaměňování nesmyslů za věci podstatné. Tady je společná zahraniční politika Evropy, společná obranná politika Evropy, volný obchod, volná výměna osob. Ale zároveň respektování unikátnosti. Kdyby chtěl tohle někdo smazávat, gumuje identitu Evropy. To by bylo špatně.

Odpůrci vašeho konceptu, například europoslanec ODS Jan Zahradil, namítají: "Zkuste si vzhledem k historickým reminiscencím představit, že Němci hlídají řecké hranice. Vždyť to nemůže fungovat." Nemá pravdu?

Pan Zahradil má extrémní názory dlouhá léta a má je stále. Oceňuji, že je alespoň konzistentní. Ale asi bych nenašel ani jedno téma, kde bychom se shodli. Jeho pohled nesdílím ani v tomto případě. Je to pohled obrácený do minulosti a já myslím, že je třeba se dívat do budoucnosti.

Zdá se ale, že Evropská unie v rámci své mnohosti trochu přešlapuje na místě a neví, kam směřovat. Jaká je vaše představa?

To je pravda, že trochu neví. Je třeba podívat se do její vlastní historie. Evropa je staletí srostlá entita. Evropské dědictví je dědictvím sounáležitosti. Poté co evropskou sounáležitost zničil Napoleon Bonaparte, tady ten projekt úplně nebyl. Bylo tu Bismarckovo Německo, první světová válka, druhá světová válka, která dokonala dílo zkázy. A v té době se opět objevili politici, s hrdostí říkám, že křesťanskodemokratičtí, kteří se vrátili k původní sounáležitosti. Dospělo to až k Evropské unii. To, že je Evropa dohromady, že je nějakým celkem, to k ní patří. Tady je třeba hledat inspirace. Nejde jen o hospodářskou otázku, i když je velmi důležitá. Ale díky tomuto projektu tu sedmdesát let - s výjimkou Balkánu - nebyla válka. Za svými hranicemi nemáme žádného nepřítele. Situace se obrovsky změnila za dobu jednoho lidského života, a to díky tomuto jedinečnému projektu evropského sjednocování. Je třeba, abychom si zachovali identitu, ale jasně si definovali priority společných zájmů. Obranu, hospodářství, volný obchod, volný pohyb osob, vládu práva a odpovědnosti. Svoboda se nesmí zaměňovat s anarchií.

Někteří historici dnes EU přirovnávají k římské říši před jejím rozpadem. Ta tehdy také absorbovala řadu lidí a kultur, sounáležitost k říši se rozmělňovala, například ve vojsku pak už ani nebojovali Římané, ale legionáři, kteří s říší necítili žádnou sounáležitost. A Římané se soustředili na svůj blahobyt a vymýšlení předpisů. Nehrozí to i dnešní Evropě?

Jsem přesvědčen, že historie římské říše je velmi inspirativní. To, co máte na mysli, se týká hlavně rozdělení na západořímskou a východořímskou říši, která se přerodila v říši byzantskou. To už bylo tak obrovské, že už se to nedalo spravovat. Svět antiky neodolal v konkurenci s těmi - a dávám to do uvozovek - "barbarskými" národy Evropy. Ale nekonal se konec světa. Lidé tehdy byli schopni postavit mezi kulturami most. Jsem přesvědčen, že stejně jako tehdy i dnes může být jediným mostem křesťanská kultura. Neztratit svou kulturní identitu, ale dokázat se otevřít novým impulsům. Podívejme se do bavorského Řezna, kde je dodnes brána římského tábora. Tam si to člověk velmi uvědomuje. My jsme teď těmi privilegovanými držiteli pasu římské říše. Ale za těmi branami je velké množství lidí, kteří chtějí dovnitř. Je to otázka našeho rozhodnutí. Nějakou dobu asi ještě můžeme zvyšovat hradby a kvalitu našich zbraní. Ale naše civilizace je za zenitem, ani jedna evropská země není nad hranicí přežitelnosti. Budeme-li pokračovat tímto způsobem, ti za branami je dříve nebo později prolomí. A vůbec se s námi nebudou bavit, jestli chceme nějakou symbiózu. Brutálně řečeno: vezmou si, co budou chtít.

Přesně na to přece odpůrci migrace poukazují. Jak se tomu dá podle vás zabránit?

Uděláme totéž, co se povedlo Římu. Budeme schopni předat to podstatné z naší civilizace a pozvat za hradby ty, kteří jsou kompatibilní s našimi hodnotami. A kteří na ty brány pořád ještě klepou, neprolamují je, a říkají: "Haló, my máme zájem." Jestliže my nastavíme pravidla, protože jsme tady doma, máme šanci se spolupodílet na budoucnosti Evropy. Pro celou Evropu je prioritou, aby zůstala Evropou. Jestli budeme schopni své priority stanovit - a diskuse o evropské ústavě o tom moc nesvědčí -, nebo budeme dělat pštrosí politiku a čekat, až ty brány někdo prolomí. To je špatná politika.