Genealožka: V rodové linii často objevím někoho slavného

27.11. 11:35 | Autor: Honza Dědek

Živí ji sestavování rodokmenů. Mezi předky svých klientů nejčastěji nachází drobné řemeslníky či chalupníky, občas narazí i na slavné jméno nebo šlechtice. Jednou jsem našla Karla Jaromíra Erbena," říká genealožka Lenka Peremská, která své bádání sepisuje do čtivých rodových kronik.

Chodí k vám hodně klientů, kteří si nechávají vytvořit rodokmen z touhy po objevu modré krve?

Naštěstí jsou lidé většinou realisté, ale je pravda, že zatímco v minulosti jsem celé roky nenarazila ani na kapku modré krve, v poslední době se mi to stalo dokonce třikrát. Nejde ovšem o žádnou šlechtu - ve všech případech šlo o malé zemanské rody, které zchudly již ve středověku. Nicméně to byly výše postavené svobodné osoby, které modrou krev mají. A takovéto zjištění je samozřejmě pro klienty velmi příjemné. Naopak jednu paní velmi nepotěšilo, když jsem jí oznámila, že nemá modrou krev, protože ona byla bytostně přesvědčena, že má aristokratické předky. Prohledala jsem, co se dalo, ale nenašla jsem ani kapku modré krve, nicméně se obávám, že jsem dotyčnou stejně nepřesvědčila, protože síla rodinné tradice byla silnější než genealogický výzkum.

Máte štěstí na slavné osobnosti v rodokmenech?

Stává se poměrně často, že v rodové linii objevím někoho slavného: jednou jsem například narazila na Karla Jaromíra Erbena. A nedávno jsem v jednom rodu dohledala regionálního houslového virtuosa, který se narodil v maličké vesničce hudebně zcela nevzdělaným rodičům. Co mě ovšem dokáže naplnit nadšením, je objev pohodnického rodu - pohodní, drnomistři nebo také rasové byli představiteli dnes již zaniklého řemesla, které spočívalo v likvidaci uhynulých zvířat, žili sociálně vyloučeni stranou obce, kde měli svou rasovnu a zvířecí hřbitov. Navíc uzavírali sňatky jen mezi sebou, protože měli zapovězeno ženit se s dcerami selského původu - proto existuje pohodných rodů velice málo. Jakmile tedy na nějaký takový narazím, skáču radostí a vůbec se od něj nedokážu odtrhnout.

Už se vám stalo, že jste dohledala předky, o kterých by klient raději nevěděl?

Vraha jsem ještě nikdy nikomu v rodu nenašla, ale klientům úplně stačí, když se dozvědí, že jejich předkové poměrně často a brzy umírali na stejnou nemoc - to je zpravidla dokáže dost nemile překvapit, takže se jim tuto informaci snažím příliš nezdůrazňovat. Občas se mi ovšem stane, že si klient objedná rodokmen právě kvůli tomu, aby se dozvěděl, zda se v jeho rodě nevyskytuje určitá choroba, kterou on sám trpí. A samozřejmě že když mu následně prozradím, že čtyři z šesti jeho prapředků v mužské linii zemřeli na tutéž nemoc už v pětatřiceti letech, není to zrovna věc, kterou by chtěl slyšet.

Jaká povolání nacházíte u předků svých klientů nejčastěji?

Jen tu a tam je to nějaký rychtář či mlynář, občas selské rody s velkým gruntem, což byla v minulosti opravdu high society - špička pomyslné venkovské společenské pyramidy, která přežila do poloviny dvacátého století, kdy je o majetek připravil komunistický režim. Někteří ho po roce 1989 dostali zpátky a pokračují v rodinné tradici. Nejčastěji jsou to ovšem chalupníci a domkáři z malých vesniček, případně drobní řemeslníci. Naštěstí devadesát procent lidí neočekává, že v jejich rodokmenu budou aristokraté, takže chalupnickým původem nejsou nikterak nepříjemně zaskočeni. Navíc je velice důležité, jak to genealog podá - pokud dá klientovi list s rámečky a v každém z nich bude jen napsáno: chalupník, tak to v člověku příliš velké nadšení nevyvolá.

Co všechno obsahují běžně zhotovené rodokmeny?

Většina genealogů zpracovává rodokmeny velice jednoduchým způsobem - vyhotoví vám výpis jednotlivých rodových větví, někteří navíc přidají i zprávu o tom, ve kterých matrikách pátrali, což ovšem laikovi nic neřekne. Podle mého jsou tato suchá fakta poněkud nudná, a proto se snažím klientovi vyhotovit spíše jakousi rodinnou kroniku doplněnou třeba o mapu gruntu, ze které vyčte, kde stávala stodola, jíž se projíždělo na pole, kde obytná chalupa, která už tehdy byla kamenná. Navíc se svým klientům snažím přiblížit dobu, v níž jejich předkové žili. Pokud píšu o rodině, která žila v polovině devatenáctého století, nelze dost dobře nezmínit revoluci v roce 1848, která úplně změnila tehdejší společenský systém. A když zjistím, že jsou zpracovány dějiny obce, snažím se z nich samozřejmě všemožně čerpat - měla-li rodina například grunt ve vesnici, která shořela nebo byla postižena povodní, tak se to nutně muselo odrazit v životě rodiny mého klienta.