Film o utrpení slovenských Židů diváci neuvidí

27.11. 09:50 | Autor: Dina Podzimková

Unikátní dokument Cesty naděje o utrpení slovenských Židů za druhé světové války se k televizním divákům zatím nedostane. Proč? Podle autorky, české filmařky Kristiny Vlachové, kvůli cenzuře vedení slovenského Ústavu paměti národa, který se na jeho vzniku podílel.

„Nový ředitel Ústavu paměti národa je Tisův obdivovatel," říká o současném šéfovi ústavu historikovi Ivanu Petranském Vlachová. Jeho názorová orientace podle ní stojí za zdržováním uvedení jejího filmu ve veřejnoprávních televizích v Čechách a na Slovensku. Petranského do funkce prosadila Slovenská národní strana Jána Sloty, která se sympatiemi k prezidentovi Slovenského státu Jozefu Tisovi skutečně nijak netají. Fašistický režim válečného státu přitom proslul obzvlášť tvrdým postupem vůči Židům. Právě o tom pojednává i dokument Kristiny Vlachové.

ČTĚTE TAKÉ: Úryvek z rozhovoru s Ivanem Petranským z deníku Sme (1. ledna 2007)

„Petranský smlouvu pro vysílání filmu Cesty naděje za celý rok ve funkci raději nepodepsal a dokument tak dosud neměl televizní premiéru," stěžuje si filmařka. Přístup považuje za zdržovací taktiku, která má zabránit uvedení jejího díla ve veřejnoprávních televizích obou států. Cesty naděje Vlachová dokončila v roce 2005. Že Česká televize o vysílání dokumentu zájem má, potvrdil redakci TÝDEN.CZ její mluvčí Ladislav Šticha. „Dokument se dokonce objevil v plánovaném programu vysílání, odvysílán ovšem nebyl, protože se do termínu vysílání nepodařilo zajistit práva k tomuto dokumentu," vysvětluje s tím, že jednání o poskytnutí práv v současné době vrcholí.

„Všechny smlouvy pro Slovensko byly uzavřeny ještě za pana Langoše a jsou dohledatelné," popisuje filmařka Vlachová. V případě České republiky pak podle ní v cestě uzavření smlouvy s veřejnoprávní televizí stojí jen proplacení archivních poplatků za použitý materiál ze Slovenského filmového ústavu a Krátkého filmu Praha.

Vedení ústavu obvinění Vlachové odmítá s tím, že k prodeji filmu musí nejprve získat takzvanou velkou licenci, kterou vydává Slovenský filmový ústav. „Zatím máme jen malou licenci, která nás opravňuje k promítání na školách a nesoutěžních přehlídkách. Velká by mohla být začátkem příštího roku," uvádí mluvčí ústavu Michal Dzurjanin. Konkrétní důvody, proč k jejímu získání dosud nedošlo, však uvést nechtěl. Naznačuje také, že bez viny na současném stavu není ani sama autorka, která byla do dubna zaměstnána v oddělení produkce dokumentárních filmů. „Ke zdržení v podstatě došlo kvůli závažným chybám v práci oddělení, na které jsme přišli po jejím odchodu," tvrdí Dzurjanin. Vedení ústavu by podle něj mohlo uvažovat i o podání trestního oznámení.

Vlachová začala s ústavem zaměřeným na výzkum komunistické a fašistické minulosti Slovenska spolupracovat před třemi lety, kdy mu ještě šéfoval Ján Langoš. Ten ale loni tragicky zahynul při autonehodě, jen dva dny před volbami, ze kterých vzešla vláda Hnutí za demokratické Slovensko, nacionalistické Slovenské národní strany a Směru. Prvně jmenovaná strana Vladimíra Mečiara se přitom již několikrát pokusila o úplné zrušení ústavu. Jmenování Ivana Petranského do čela ústavu, které prosadila Slovenská národní strana letos v únoru, vyneslo současné slovenské vládní koalici kritiku větší části české i slovenské historické obce.

Za slovenského působení Vlachové vznikly filmy Cesty naděje (2005), Jáchymovské peklo, nebo Hranice (obojí 2006).

Foto: Profimedia

Autor: Dina Podzimková