Expert: Nutit komunisty změnit jméno nemá šanci na úspěch

Podaří se vládě rozpustit Komunistickou stranu Čech a Moravy, stejně jako před časem sprovodila ze světa neonacistickou Dělnickou stranu? A má vůbec cenu partaje rušit, když se jejich představitelé beztak do politiky vracejí? "Myslím, že to má velký smysl," tvrdí v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ Karel Bačkovský z ministerstva vnitra, který se zasloužil o rozpuštění "dělníků". Zákazu KSČM ale příliš nefandí. Stranu prý nelze trestat za minulost.

Představitelé bývalé Dělnické strany se snaží opětovně získat název tohoto soudem rozpuštěného politického subjektu. I přes nesouhlas ministerstva vnitra mají podle některých právníků velkou šanci uspět. Má ve světle těchto událostí smysl rozpouštět celé politické strany?

Myslím, že to má velký smysl. Ale rozhodně to nevidím jakou nějakou alternativu postupu vůči kriminálním aktivitám konkrétních lidí. Je nezbytné, aby stát v případě tohoto fenoménu důsledně využíval obě cesty - postihoval trestnou činnost konkrétních lidí, ale pokud jsou k tomu splněny zákonné předpoklady, postupoval i proti celým politickým subjektům. Případ Dělnické strany to podle mě ilustruje velice dobře. Protože Dělnická strana - kromě toho, že jde o subjekt spojený se strukturami českého neonacismu - zároveň vystupovala velice populisticky, demagogicky a měla snahu se na politické scéně etablovat.

Teď se ale Dělnická strana pokouší o návrat. Nebylo by proto účinější znemožnit některým lidem působit v politických stranách?

To určitě možné není. Demokratický stát se vyznačuje mimo jiné tím, že ctí vlastní pravidla. A tady ta pravidla pro činnost politických stran jsou nastavena tak, že když vedeme proces se stranou, je to proces právě proti konkrétnímu subjektu. Soud může na základě návrhu vlády rozhodnout buď o pozastavení jeho činnosti, nebo o jeho rozpuštění, ale není tam žádná zákonná možnost jeho představitelům zakázat zformování dalšího politického subjektu.

Není složitá příprava podkladů pro rozpuštění politické strany plýtváním finančními prostředky, když se pak zase zrušený subjekt vrátí?

V případě Dělnické strany se o plýtvání vůbec nemůžeme bavit, naopak se jednalo o aktivitu velice úspěšnou. Kromě toho, že to zasáhlo politickou reprezentaci českého neonacismu, tím stát prokázal, že určitý typ chování není ochoten trpět a je odhodlán vůči němu zasahovat velice razantně.

Teď vás vláda pověřila přípravou návrhu na rozpuštění KSČM. V analýze jste to ale nedoporučili.

Je potřeba si uvědomit, že ta analýza byla předložena vládě jako materiál pro informaci, nepřikládalo se k ní žádné usnesení, neměla se kolem ní odehrát debata. Vláda ale nakonec nějakou debatu chtěla a přeje si, abychom v tomhle byli důslední, abychom na celou věc získali ještě externí pohled, což je legitimní a rozumné.

Má podle vás návrh na rozpuštění KSČM šanci uspět?

Vzhledem k tomu, že ministr dostal za úkol předložit návrh do tří měsíců, nechci teď říkat úplně kategorické stanovisko. Není samozřejmě vyloučeno, že někdo přinese takové argumenty a poznatky, které náš dosavadní názor změní nebo posunou.

Proti té analýze se ale už objevily námitky. Například poslanec TOP 09 Stanislav Polčák tvrdí,  že existuje jasné propojení současné KSČM s předlistopadovou KSČ – stejní lidé, stejná členská základna… Není toto cesta, jak činnost KSČM alespoň pozastavit?

 Pokud jde o propojení současné KSČM s Komunistickou stranou Československa, je to otázka, o které lze vést debatu poměrně dlouho. Sám si myslím, že minimálně nějaké faktické propojení tam je. Ale na základě toho, jak vnímáme ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu a zejména Evropského soudu pro lidská práva, je to málo relevantní nebo téměř irelevantní pro zákrok vůči konkrétní politické straně. Soud posuzuje aktuální činnost daného politického subjektu a právní situace je taková, že není možné proti politickým stranám postupovat kvůli tomu, co se odehrávalo v jejich minulosti.

U Dělnické strany se nicméně podařilo prokázat napojení jejích představitelů na neonacistické hnutí. Nešlo by tedy postupovat analogicky a ukázat napojení současných představitelů KSČM na předlistopadovou KSČ? Polčák například vypočítává, že KSČM glorifikuje zločinecký režim, adoruje Stalina a další propagátory násilí…

Ale tady je ten rozdíl, že u Dělnické strany se jednalo o reálně fungující neonacistické hnutí nebo neonacistické struktury. Měli jsme konkrétní zločince, kteří byli souzeni a odsuzováni za násilné aktivity, a přímo s tou aktuální kriminalitou, aktuálním násilím a výzvami k násilí byla propojena činnost Dělnické strany. Byla tam i personální unie, mnoho z těch odsouzených zločinců v různých obdobích působilo třeba ve strukturách Dělnické strany. Z tohoto úhlu pohledu propojení komunistické strany na tu předlistopadovou opravdu není relevantní. Podívejte se třeba na Komunistickou stranu Rumunska, která má na svých webových stránkách portréty krvavých komunistických zločinců jako Lenin, Ceaucescu, Trockij. A když se k Evropskému soudu pro lidská práva dostal spor o nezaregistrování téhle partaje, Rumunsko ho prohrálo.

Právě Evropským soudem pro lidská práva hrozí vládě představitelé KSČM. Její snaha prý skončí mezinárodní ostudou. Myslíte, že to tak může dopadnout?

Nechci to hodnotit z pohledu ostuda - neostuda. A myslím, že není mým úkolem polemizovat s vyjádřeními komunistické strany. Ale vycházím z toho, že jsme se na rozsudky Evropského soudu pro lidská práva dívali a nenašli jsme nic, co by nás mělo vést k závěru, že s velikou oblibou ruší komunistické strany. Naopak z těch rozsudků lze říct, že Evropský soud pro lidská práva je, pokud jde o zásahy vůči komunistickým stranám, mnohem zdrženlivější a měkčí, než pokud jde o zásahy vůči neonacistům. Vychází to i z toho, že komunistické strany fungují v řadě států západní Evropy úplně běžně. Takže tvrdit, že musíme komunisty donutit k tomu, aby se přejmenovali, je snaha, která má malou šanci na úspěch.

Čtěte dále

další zprávy