Ďuričko: Kdybych nebyl furiant, mohl jsem odejít

04.11. 20:30 | Autor:

Úterý bylo pro Bohumíra Ďurička po měsíci opět šťastným dnem. Do pankrácké věznice dostal od těhotné přítelkyně Lucie Staňkové snímek z ultrazvuku jejich ještě nenarozené dcery a s týmem právníků chystal žádost o zrušení vazby za třímilionovou kauci. Novinářům také ochotně celý den popisoval, co předcházelo střelbě, po níž zahynul Václav Kočka mladší.

Popište, jak k osudovému incidentu v restauraci Monarch podle vás došlo.
Dorazili jsme do restaurace o půl hodiny dříve, protože jsme si spletli čas. Cestou jsem se ještě stavěl koupit holandské růže pro Petru Paroubkovou, manželku šéfa sociálních demokratů. A uvnitř jsme si sedli ke stolu a pozorovali zábavu.

S kým jste seděli u stolu?
Lidé se tam střídali. Pro nás to měl být nádherný večer, domluvili jsme se totiž s Lucií, že se vezmeme. Ona chtěla jít už dávno domů, jenže já potřeboval ještě mluvit s Vratislavem Šlajerem (místopředseda ČSSD na Praze 2, pozn. red.). Ten už byl opilý, tak jsem si už jen odskočil. A cestou ze záchoda jsem zpozoroval, že na baru je nějak živo. Václav Kočka mladší tam obdarovával mnou donesenými růžemi cizí slečnu. Myslel jsem, že to je jeho žena a zeptal se ho, jestli nemá na to, aby koupil vlastní. To byl začátek celého neštěstí, mohl jsem tehdy odejít...

ČTĚTE TAKÉ: Ďuričko z vazby: Měl to být můj comeback

Jak jste se v tu chvíli zachoval?
Řekl jsem mu, že když už dělá frajera a rozdává mé růže, že to aspoň spláchenem panákem. A on ho neobjednal jenom pro nás, ale rovnou pro celý bar. To bylo to údajné hecování, o kterém píší noviny. Taková runda nepřijde na pár stovek, ale na šest tisíc. Odmítl jsem proto, aby to platil on. Jsem už takový furiant. Protože jsem však neměl u sebe dost peněz v hotovosti, poslal jsem Lucii pro kreditní kartu. Tu však vzít nechtěli, ani eura, která jsem u sebe měl na úhradu muziky na moji narozeninovou oslavu, která měla být o den později.

Co se stalo pak?
Přišel starý Kočka a začal z kapes rozhazovat pětitisícovky. A přitom mi vmetl, co prý to jsem za podnikatele, když u sebe nemám ani pořádnou hotovost.

Rozčílilo vás to?
Ne, prostě jsem řekl Lucii, ať za nás zaplatí útratu a šli jsme se ještě ke stolu, kde jsem konečně dostihl Šlajera. Za chvíli se však přiřítil opět starý Kočka a začali se spolu bavit o financování strany. Nebylo to tedy tak, že bychom se trumfovali v milionech, které máme u sebe. Jen se mluvilo o darech do politiky. Kočka se do mě navážel, že do jejich společnosti nepatřím. Že má pro mě Paroubek slabost a jen proto jsem tam zvaný. A Kočka začal dorážet, proč taky něco nepřidám.

Co jste mu odpověděl?
Že na tom nejsem jako on, kolotočář. Musím všechno poctivě danit a ne to pytlíkovat jako světští. To ho zřejmě urazilo. Po chvíli si totiž přivedl syna a ten zařval na celý lokál, že nikdo nebude urážet jeho tátu. Na to mě zasypal krátkými, kickboxovými údery pěstí do obličeje. Rozbil mi tvář a já jsem krvácel úplně všude. Upadl jsem na Lucii, na její břicho, pak už jen vím, že jsem měl zbraň v ruce.

ČTĚTE TAKÉ: Kočka mladší byl zastřelen. Po křtu Paroubkovy knihy

Pálil jste prý jako smyslů zbavený. A kdyby se nevzpříčil čtvrtý náboj, střílel byste zřejmě dál.
To je naprostá lež, protože jsem zbraň zajistil. Že se zasekne náboj, to se na střelnicích stává poměrně často.

Jak dobře se znáte s Kočkovými?
Viděl jsem je dvakrát v životě, ale pojí mě s nimi Kubicova zpráva. Tam se dokonce psalo, že jsem znásilňoval svoje děti na jachtě. Kočkovy jsem poznal na narozeninách Jiřího Paroubka. Přivedli mě k jejich stolu a představili nás. Říkal jsem jim: Já jsem Ďuričko z té Kubicovy zprávy, rád vás poznávám. Konečně vím, jak vypadá mafie.

Do té doby jste o nich nic nevěděl?
Nikdy předtím jsem je neviděl. Jen jsem věděl, že provozují matějskou pouť, v přátelské atmosféře jsme si chvíli povídali. Pak jsme se neviděli měsíc a sešli jsme se znovu až na podpisu té knihy. Ten večer jsme se s Lucií chtěli domluvit na svatbě, bydlení. Na křest knihy jsme šli kvůli mému furiantství. Cítil jsem, že bych se mohl politicky vrátit.

Čím to?
Najednou mě zase začali zvát na politické akce. Byli jsem na Paroubkových narozeninách a pak jsme dostali pozvánky na křest jeho knihy. Jakoby mi Paroubek chtěl kompenzovat ponížení z Kubicovy zprávy, dát možnost comebacku. Po Kubicově zprávě jsem byl pro politickou stranu nepřijatelný a teď jsem cítil, že se mi vrací život, tak jsem na ty akce chodil.