Mým životem je tramvaj, líčí žena. Jak říká cestujícím?

Jak řidiči dostávají z tramvají opilé bezdomovce? A jak říkají cestujícím? Nejen o tom vypráví Anna Kettnerová, která je tramvajemi posedlá. Vedle toho, že je řídí, si je ve volném čase dokonce fotografuje a v televizi si nenechá uniknout jediný dokument na toto téma. Její snímky v poslední době oslovují na internetu stále více lidí. Nejen o tom mluvila v rozhovoru pro časopis TÝDEN.

Přiznám se, že mě jako cestujícího tramvajemi asi nejvíc zajímá, jak nám říkáte?

Občas říkáme, že vozíme kaštany, to asi každý ví - že se tak podle dopraváckého slangu říká cestujícím. Když třeba musíme prudce zabrzdit, tak se nám tam lidé, pokud se nedrží, trochu rozsypou - jako kaštany.

Má každá věková skupina nějaké označení? Jako třeba student - mladý kaštan, opilec - nasosaný kaštan?

To by vám řekli spíš nějací starší tramvajáci. Co si z naší terminologie pamatuji, je, že se prvním dvěma sedačkám v tramvaji říká "babosed", protože tam hodně sedí důchodci, pro ně jsou také přímo určeny.

Co třeba kabina řidiče, té říkáte jak?

Já tomu říkám jen kabina. Někdo jí říká druhý domov, protože v té tramvaji trávíme opravdu spoustu času. A u těch 15T, což jsou ty nejnovější modely, říkáme kokpit, protože když tam vejdete, je to opravdu obrovské a vypadá to jako kokpit letadla.

Všimla jsem si, že na sebe řidiči docela často mávají, a co šofér, to jiný způsob pozdravu. Jaký máte vy?

Normálně zamávám. Někdy vidíte, že vám tramvaják řekne i Ahoj. Já mávám pořád, pokud to samozřejmě dopravní situace dovolí, a devadesát devět procent řidičů mi zamává nazpátek. Vždy mě potěší, když vidím kolegu, který mi zamává a usměje se, zvedne mi to i náladu. Jednou jsem měla takový tik, že jsem zamávala i popelářům. Někdy jedou po těch kolejích taky nebo jede nějaké větší auto, tak vám ta ruka cukne, ale oni většinou taky zamávají.

A cestující? Mávnou nebo, lépe řečeno, pozdraví vás?

To ne, většinou se věnují tomu, aby do tramvaje nastoupili a našli si místo. Kdyby mě nějaký cestující pozdravil, budu v takovém šoku, že mu asi neodpovím. Třeba starší lidi, když na ně počkáte, poděkují vám nebo řeknou i Na shledanou. Ale že by někdo jen tak přišel a řekl Dobrý den, to se mi fakt ještě nestalo.

A jsou lidé i sprostí?

Jednou mě cestující poslal do prdele. Přijela jsem zhruba o pět minut později, protože mě zdržel autobus odstavený přes koleje, a pán byl nervózní, asi někam spěchal, tak jsem to schytala.

V pražských tramvajích mají své "pohyblivé domečky" poměrně často bezdomovci. Musí být dost obtížné dostat je bez pomoci policie ven. Řešila jste něco podobného?

Občas musíte cestující budit, to ano. Nedávno jsem měla i bezdomovkyni, která nechtěla vystoupit, tak jsem jí vynesla víno ven před tramvaj, a ona šla hned.

A jak to řešíte, když u sebe nemají lahev?

Většinou mají u sebe tašku a v té mají svůj domeček. Když jim tašku vezmete a vynesete ji z tramvaje, má to stejný efekt. Jdou za ní ven.

Musí mít vůbec člověk řidičský průkaz na auto, aby mohl řídit tramvaj?

Ano, dřív to tak nebývalo, ale teď ho chtějí, aby znal alespoň dopravní předpisy.

Co je náročnější na řízení? Auto, nebo tramvaj?

Určitě tramvaj. Ovládání je sice jednoduché, u starších typů máte jen dva pedály a u novějších řídicí páku a žádné pedály, ale samotná doprava je obtížnější. Připadá mi, že tramvaj lidé neberou na zřetel.

Jak to myslíte?

Bohužel je spousta lidí, kteří vám pod tu tramvaj skáčou. Všude chtějí být rychle, snaží se co nejrychleji přeběhnout, kolikrát i na červenou, a pak vznikají ty smrťáky, kterých je tenhle rok docela dost. Lidé hlavně nemají před tramvají respekt a myslí si, že zastaví na místě, ale to není pravda. Plná tramvaj pojede ještě desítky metrů, než zastaví. A to spousta lidí nevnímá. Nechápu, kam spěchají. Navíc třeba v centru odjede jedna a další jede za čtyři minuty.

Vám už takhle někdo do cesty skočil?

Třeba minulý týden. Zrovna jsem se rozjížděla, když mi tam skočila stará paní, která šla na červenou, a místo aby se zastavila, před tu tramvaj mi vběhla. Jen jsem zavřela oči a myslela jsem, že už ji mám na kapotě. Nevím, kam ti důchodci spěchají, já být v důchodu, nikam nespěchám.

Naštěstí se nic nestalo. Měla jste vůbec nějakou dopravní nehodu?

Měla jsem odřené zrcátko, protože jsem neodhadla průjezdový profil - s osobním autem. Pak jsem zastavila, koukla, jaká je škoda, zavolala jsem dispečery, kteří tam byli během pěti minut, a řešilo se to na místě. Za chvíli jsme jeli dál.

A co cestující?

Ti zůstali sedět. Řekla jsem jim, že za chvíli pojedeme. Jinak je naší povinností umožnit jim do tří minut odchod z tramvaje. Musí jít předními dveřmi, my si musíme vzít reflexní vestu, aby byl cestující na silnici v bezpečí.

Ze kterých tras máte největší hrůzu a proč?

Nemám z žádné. Já se těším na všechna místa, která pojedu. Dokonce si mohu vyžádat, abych jela za jinou vozovnu. Beru to jako zpestření, změnu prostředí. Užívám si tu jízdu.

To vás opravdu nic nevyděsí? Ani noční?

Tu jsem jela jen jednou v rámci tříměsíčního kursu. Štěstím nás žen je, že noční převážně nedostáváme, pokud samy nechceme. V tom to mají chlapi horší. Ti, když to plánovač naplánuje, prostě jdou. Já jezdit noční nechci, protože to pak máte úplně rozhozený biorytmus.

A jaká byla ta vaše jediná noční?

Jezdila jsem s tramvajákem zácvikářem, takže jsem se nebála, a i kdyby tam nebyl, můžete si zavolat z kabiny o pomoc na dispečink. V samotné dopravě jsem neviděla rozdíl mezi dnem a nocí. Jela jsem někdy přes týden a to si řeknete, že Praha bude prázdná - všichni budou spát. To už neexistuje. Je stejně plná jako přes den. Jen jsem měla více nepříjemných zážitků s opilci a bezdomovci. Měla jsem i pozvracenou tramvaj.

Musela jste ji pak sama uklízet?

Ne, naštěstí má dopravní podnik za tímhle účelem externí úklidové firmy.

Jak vypadá vaše denní směna?

Vstávám podle toho, jestli mám ranní, nebo odpolední. Když mám ranní, vstávám ve tři. Noční tramvají jedu do vozovny, vyzvednu si desky, kterým říkáme noty, protože jsou tam ta číslíčka napsaná tak, že to vypadá jako noty. Potom nafasuji klíče, zkontroluji si tu svoji přidělenou tramvaj a pak už jezdíte podle jízdního řádu, který máte v těch deskách. Dneska jsem jezdila do půl druhé, takže devět a půl hodiny na trati. A stejné to je, když máte odpolední polonoc. To začínáte odpoledne a končíte v půl druhé ráno.

Když máte třeba tu ranní, máte vůbec čas na oběd?

Čas na jídlo tam určitě je. Na trati je střídací bod, kde čeká takzvaný svačinář, který vezme tu naši tramvaj, jede za nás a my se během té doby najíme.

Znáte nějakou podobně zapálenou tramvajačku, jako jste vy?

Mám jednu kamarádku, úspěšnou blogerku, tramvajačku Káju, která je do tramvají úplně zblázněná, má přítele tramvajáka, i byt mají do tramvajáckého stylu. Ta už šestým rokem jezdí tramvají, a dokonce jako první žena řídí i historické vozy z muzea ve Střešovicích.

Říkáte to s neuvěřitelnou hrdostí. To jsou všechny ženy tramvajačky, kterých je v Praze něco málo přes dvě stě, tak zapálené?

Ne, to určitě ne. Některé to berou jako práci.

Potřebujete v zaměstnání i fyzickou sílu?

Snad jen když musíte hodit výhybku a nemáte tam tu kapsu - je to čepová výhybka. Na to potřebujete takový správný grif a švih a někdy ty výhybky opravdu nejdou.

Teď se ani nebudu snažit pochopit, jak vypadá čepová výhybka. Spíš mi řekněte, jak takovou situaci řešíte? Poprosíte o pomoc nějakého Ramba z tramvaje?

Cestující by nám správně pomáhat neměli, nebo nesmějí. V podobném případě pomáhají kolegové, kteří jedou okolo.

Když máte v práci volno, vyrážíte fotografovat tramvaje. Jak tohle vaše netypické nadšení zvládá váš partner, který je řidičem tramvají podstatně déle než vy?

Občas si klepe na čelo, jestli jsem se náhodou nezbláznila. On má tramvaje taky rád, ale vše bere s mírou, kdežto já to až hrotím. Nechápe, že třeba v sobotu ráno vstávám na tramvaje, že si je jdu vyfotit, když mám volno. Jinak okolí to bere, že jsem se zamilovala alespoň do něčeho, co neškodí.

Zrcadlovku máte teprve chvíli, přibližně před rokem jste začínala s mobilem v ruce jako fotograf samouk. Co byste o svých fotografiích tramvají tisíckrát jinak řekla?

Existuje spousta fotografů, co udělají ten hezký snímek tramvaje, která vypadá jako v reálu. Ale já jsem takové snímky dělat nechtěla. Mě baví ty photoshopy, využívání všech možností, které nám technika dneska dává. Někteří lidé říkají, že jsou ty fotky takové magické.

Kterých fotografií máte více? Rodiny, nebo tramvají?

Určitě tramvají, jsou jich stovky.

S čím jste si hrála, když jste byla malá? Byly to nějaké mašinky?

Určitě. Táta měl mašinku s kolejemi, na ovládání, co měly v mém dětství všechny děti. Měla jsem autodráhu a pak samozřejmě pytel plný autíček. Takže jsem si odmalička hrála s autíčky a bavilo mě to možná víc než panenky.

A jak vypadá váš byt dnes?

Sbírám všechno, co se tramvají týká. Mám i různé makety malých tramvají. Pak mám spoustu obrazů s tramvajemi. Teď jsem dokonce našla firmu, která dělá obrazy dopravy v dětském stylu, takže mám v plánu jimi vyzdobit svému čtyřletému synovi pokoj.

Vašeho syna také baví tramvaje?

Ten už je odmalička chycený. Když se narodil, vozila jsem ho v tramvaji. Usnul rychleji než v kočárku. Během mé mateřské projezdil celou Prahu, i když ve spánku. Vždy jsem vybrala jednu linku a jeli jsme na konečnou - tři čtyři hodiny.

Autobus mu nevyhovoval?

Ten není tak pohodlný. Tramvaj vydává podobné zvuky jako vlak. A vlak je pro mě utišující prostředek.

Co čtete synovi před spaním?

Čteme o mašinkách anebo se na tematicky podobné pohádky díváme. Pak nám kamarádka přivezla brožurky o tramvajích, tak prohlížíme brožurky. Snažím se ho naučit jednotlivé typy tramvají, ať už má dopředu přehled. A když dávají nějaký dokument o tramvajích, tak se vždy ráda kouknu.

Vím, že dokážete vyjmenovat každou zastávku v Praze a že znáte veškeré pražské soupravy. Jaká je vaše nejoblíbenější?

Typů, které v Praze jezdí, je asi osm. Já mám samozřejmě nejoblíbenější asi ty T3, ale z českých mám vůbec nejradši K2, ta bohužel jezdí jen v Brně nebo v Ostravě. V Brně jsem si ji byla vyfotit.

T3, K2. Kdybyste byla horolezkyní, je mi ta druhá přinejmenším povědomá, ale takhle... Co ty zkratky vlastně znamenají?

U nás jezdí třeba KT8D5. RN2P, to je zrekonstruovaná stará KT. Znamená to, že je to kloubová Tatra, pak tam má tu zkratku RN jako rekonstrukce, nízkopodlažní. To jsou zkratky těch inovací.

Už toho raději nechme, nebo mě tou zvláštní "tramvajáckou nemocí" taky nakazíte. Dovolte mi ještě poslední otázku. Proč právě tramvaj?

Když jsem viděla partnera, jak řídí, jak si to užívá, chtěla jsem to zkusit. Hrozně mě to lákalo, a když jsem si sedla poprvé do kabiny a rozjela se, bylo to něco úžasného. Já ani nedokážu popsat, jak mě to prostě baví.

Anna Kettnerová (33) Narodila se v Praze. V letech 2000 až 2004 studovala Gymnázium Čakovice s estetickým zaměřením. To prý zdědila po dědovi, který byl malířem a stavařem. Po škole pracovala mj. ve fastfoodu, kde se seznámila s nynějším partnerem, jenž řídí tramvaj už 12 let. Mají syna Šimona. Kurs řidičky tramvaje v Praze ukončila letos v květnu. Od té doby jezdí. Základnu má ve vozovně Vokovice.

Čtěte dále

další zprávy