Dívku dostaly na psychiatrii tahanice rodičů

Desetiletá Terezka nastoupila začátkem týdne na dětské psychiatrické oddělení motolské nemocnice. Poslal ji tam soud, který řeší spor rodičů o pravidla jejího styku s tatínkem. Odborníci se shodují, že za problém mohou rodiče, kteří se nedokáží domluvit.

Terezčin otec Lubomír Choc je jedním z takzvaných „štrasburských otců“, tedy mužů, kteří se o možnost styku s dětmi soudí v Česku a stěžují si i u soudu pro lidská práva. S Terezčinou maminkou se o tom, jak často má děvče tatínka vídat, přou prakticky od jejího narození v roce 1997.

Matka: Styky s otcem mi nevadí

Terezčina matka Markéta Smutná uspořádala tiskovou konferenci, na které ji podpořily například právnička spolupracující se sdružením ProFem Ivana Spoustová, Marie Vodičková z Fondu ohrožených dětí nebo psycholožka Alena Uváčiková, která Terezku vyšetřovala. Atmosféra mezi mluvčími i posluchači byla jednolitá: Nepřítomný otec i soudce porušují Terezčina práva.

Dokladů pro toto tvrzení snesli přítomní celou řadu. „Neurologové v Krči, psycholog Humhal i dětská lékařka potvrzují, že vynucování styku s otcem Terezku neurotizuje,“ popsala psycholožka Uváčiková. Matce prý nevadí, pokud se Terezka s otcem stýká, ale když soudce nařídil, aby u tatínka zůstávala, nechtěla k němu jít, protože se bojí, že by ji nevrátil zpátky mamince.

Co také zaznělo na tiskové konferenci

„Tento případ je precedentem pro to, aby bylo možné umístit člověka na psychiatrii i při rozvodu nebo při problémech v práci. Aby si tam všechno promyslel a přehodnotil svoje názory.“ (PhDr. Alena Uváčiková)

„Pokud budeme vynucovat styk rodičů s dětmi, měl by i dětem v dětských domovech někdo zajistit styk s rodiči.“ (JUDr. Marie Vodičková)

„V mnoha případech soudní pře nerozhodují soudci, ale znalci.“ (Mgr. et Ing. Ivana Spoustová)

„Kdo má kulaté razítko, ten má pravdu.“ (Mgr. Hana Langhansová, právnička Ligy lidských práv)

Dcera nemá s otcem téměř žádný vztah. „Otec si neumí vlastní dítě získat, a Terezka má povahu po něm, takže má omezené limity sociálního chápání,“ popsala důvody oboustranné odtažitosti psycholožka Uváčiková. Dalším důkazem nezájmu otce je prý i to, že když byla Terezka malá, popíral otcovství a přesvědčily ho až testy DNA.

Otec údajně také odmítá investovat do Terezky peníze, kupuje jí jen symbolické dárky a její koníčků nechce platit. „Ze 27 návštěv, kterých jsem se zúčastnil, mám pocit, že otci o Terezku nejde, že je to jen zástupný problém,“ popsal své dojmy Aleš Hlaváček, bývalý přítel Markéty Smutné, který s Terezkou sedm let sdílel domácnost a má k ní otcovský vztah.

Podle účastnic konference souvisí spor o Terezku s usnesením vlády, které podporuje to, aby se rodiče mohli stýkat s dětmi, i když s nimi nežijí. „Problém je v tom, že dítě má právo se stýkat s dětmi, nikoli povinnost,“ zdůraznila Marie Vodičková. Některé děti podle ní styk s rodiči odmítají, a není správné je k němu nutit.

Otec: Maminka neříká pravdu

Úplně jiný obrázek se zájemci o případ naskýtá, podívá-li se na něj z pohledu soudce nebo Terezčina otce. Soudce Miloslav Sládek vysvětluje, že Terezku poslal na psychiatrii ze tří důvodů: protože o to usilovala její matka, která dokládala dívčin horšící se zdravotní stav, protože chtěl umožnit sepsání nezávislého posudku na dítě v neutrálním prostředí, a protože doufal, že se Terezce dostane odborné psychologické či psychiatrické péče.

„Vzhledem k tomu, co všechno ta dívka podstupuje, se domnívám, že jednám v jejím zájmu,“ říká a dodává, že se jedná o řešení výjimečné, nebylo ale použito poprvé. Podle něj matka odmítla využít celou řadu kroků, které jí soud uložil, například nastoupit na společnou terapii, docházet na mediaci a podobně. Dostala za to dvě pokuty, a i další podklady ze spisu ji hodnotí jako nevěrohodnou.

„Soud se chová vždycky špatně. Buď koná, a je kritizován, nebo nekoná, a pak bude platit statisíce díky rozhodnutí štrasburského soudu,“ upozorňuje Sládek. „Zákon o rodině ukládá, že pokud rodič maří styk druhého rodiče s dítětem, je to důvod pro změnu výchovy,“ vysvětluje, proč podal návrh na zhodnocení toho, zda má o Terezku i nadále pečovat matka.

Ilustrativní zážitek Terezčina otce tlumočí další "štrasburský otec" Luboš Patera, který Lubomíra Choce také zastupoval. "Devítiletá holka do něj kopala a vyhrožovala mu policií, jak ji navedla její matka," popisuje.

Slova své bývalé ženy nenechává bez komentáře ani sám Lubomír Choc. „Pořád si vymýšlí nové triky,“ zní jeho první reakce. „Otcovství jsem popíral, ale bylo to proto, že moje žena měla v době početí milence, který dokonce do protokolu uvedl, že dítě je jeho,“ mění úhel pohledu na jeden z argumentů. Dárky prý také dceři dává, i když možná ne tak štědré, jak by si její nevlastní „otec“ Hlaváček představoval.

A dodává, že jeho žena už léta vláčí Terezku po různých psychologických poradnách a psychiatrech, a neváhá je měnit, pokud mají zájem budovat vztah dcery k otci. I na psychiatrii prý Terezka skončila kvůli matce. „Moje bývalá žena se dožadovala toho, aby Terezka byla hospitalizovaná na psychiatrii už před několika týdny, když si ji nechtěli nechat na neurologii v Krči, protože byla v pořádku,“ vysvětluje.

Na otázku, zda by tedy nebylo pro Terezku lepší, kdyby o ni přestal bojovat, neumí Lubomír Choc odpovědět. „Myslím si, že to jde i bez boje,“ říká.

Úřady situaci prošetřují

Kristýna Kotalová z ministerstva práce a sociálních věcí řeší stížnost paní Smutné na postup oddělení sociálně-právní ochrany dětí v Praze 8. „Je to modelový příklad situace, kterých máme stále na stole několik desítek. Obě strany tu ztrácejí soudnost, nemají respekt k úřadům, soudům ani znalcům, nemá to skoro řešení,“ popisuje.

„Jde vždycky o důsledek obrovské neschopnosti rodičů, kteří upřednostňují nějaké vlastní zájmy. A je to důkaz toho, že jejich spory vždycky odnese dítě,“ vysvětluje. Případ Terezky zatím ještě ministerstvo podobně neprozkoumalo, řešení, které přijal soud, ale za jednoznačně nevhodné označit nemůže. „Je to extrém, ale důvěřuji soudu v tom, že pokud se uchýlil k podobnému kroku, asi už neviděl jiné řešení,“ říká Kotalová.

Přijaté řešení nechce zpochybnit ani mluvčí ministerstva zdravotnictví Tomáš Cikrt, který říká, že o případu nemá dost informací, a proto nemůže posoudit, zda bylo opravdu nutné poslat dítě do zdravotnického zařízení. „Domnívám se, že pokud soudce takto rozhodl, bylo to z hlediska zdravotního stavu nutné,“ říká Cikrt.

Ilustrační foto: ČTK

Čtěte dále

další zprávy