Česku se uprchlíci raději vyhýbají. Přimhouřit oko se nevyplatí

02.07. 12:00 | Autor: David Jareš

Když přijmeme tisíc azylantů, nakonec to bude znamenat až šest tisíc lidí kvůli scelování rodin, říká v rozhovoru pro TÝDEN ředitel odboru azylové a migrační politiky ministerstva vnitra Tomáš Haišman.

Média jsou plná zpráv o vlně uprchlíků zaplavujících Evropu. Budeme za pár desítek let mluvit arabsky, ukrajinsky nebo albánsky?

Jestli bude v Evropě dál pokračovat politika multi-kulti, tak se tomu asi výhledově neubráníme. Zatím v Česku převažují tendence, aby integrace cizinců byla na základě občanského principu, tedy podmínkou je naučit se komunikovat česky. Vyhnul bych se slovu asimilace, ta to nikdy nebude.

Pokud by se přijaly kvóty na rozdělení azylantů mezi členské země, jaké by to mělo pro Česko důsledky?

Především je to nesystémové řešení. Pomůžeme Itálii, ale vytvoříme prostor pro příchod dalších uprchlíků. Kvóty mají být definitivním řešením poté, co se podaří migraci zastavit. Pokud přijmeme přidělené azylanty, musíme počítat se scelováním rodin, takže tisíc azylantů znamená čtyři, pět, šest tisíc lidí.

Stejně se ale spíš seberou a pojedou do Německa, kde už třeba mají příbuzné...

To není jisté. V debatě kolem kvót se objevil závazek, že musejí v zemi, kde dostali azyl, zůstat pět let. Pokud nezůstanou, hrozí zemi vysoké pokuty.

Česko je poměrně konzervativní v udělování azylu, nemělo by přece jen přijímat více lidí?

Česko vůbec není konzervativní! Bývalo, ale dnes azyl nebo doplňkovou ochranu, která je srovnatelná s azylem, co se týče stupně ochrany a sociálního standardu, dostane přibližně třetina žadatelů.

Anketa:

Souhlasili byste s rozmělněním pravidel Schengenu, konkrétně s tím, aby Česko obnovilo na svých hranicích kontroly kvůli přílivu ilegálních uprchlíků do EU? Případně abychom na části hranic opět postavili ostnatý drát?

Ne. 27 %
Ano. 55 %
Je mi to jedno. 18 %

Kolik lidí tedy dostane v Česku ročně azyl?

Několik stovek. S čím máme relativně málo zkušenost, to je situace, která se rýsuje v Itálii a na jihu Evropy. Na kontinent se dostává velké množství lidí, kteří nejsou registrovaní a o azyl nestojí, respektive je jim jasné, že na něj nemají ani nárok. Ti pak žijí v Evropě bez dokladů plně závislí na mafiích.

Letos bylo v Česku zadrženo asi 2500 uprchlíků. Skutečně jich přibývá, nebo je jen spíše odhalí přísnější kontroly?

V celkovém kontextu Evropy ve srovnání s Německem nebo Rakouskem to jsou zanedbatelná čísla. Je fakt, že v Evropě počty narostly. Česká republika má však pověst, že policie a státní orgány reagují rázně, takže se převaděčům nechce cestu přes nás riskovat a volí raději pohodlnější trasy.

Nebylo by lepší přimhouřit oko a nechat je projet tam, kam chtějí?

To je oblíbený mediální mýtus, který by se nám však nevyplatil. Když někdo na naše území vstupuje nelegálně bez pasu, bez dokladů, měli bychom ho nechat být?

"Přehráli" bychom to třeba na Německo, kam stejně nejspíše míří. A ušetřili peníze za repatriaci, za kontroly, za ubytování a jídlo...

Neušetřili. V devadesátých letech přes Česko procházelo čtyřicet až padesát tisíc nelegálních migrantů, protože jsme měli otevřenou východní hranici. Němci je pak všechny vrátili. Pokud někoho pustíme, tak je máme zpět a na nás je jejich návrat do původní země.

Vezměme to opačně: existuje národ, pro který je Česko skutečně cílovou zemí?

Ukrajinci. Od počátku devadesátých let po rozpadu SSSR přicházeli postupně za prací nebo kvůli sociálním výhodám. Integrovali se a nikdo dnes nepochybuje o jejich přínosu pro české hospodářství. Podle mého se bude podobný scénář opakovat i nyní.

Na Ukrajině je v současnosti přes milion lidí, kteří v důsledku občanské války ztratili domov. Hrozí, že se v případě zhoršení situace dají do pohybu a zamíří k nám?

Na případný příchod většího počtu lidí se chystáme více než rok. Souvisí to primárně s krizí na východní Ukrajině. Navíc se v zemi hroutí sociální systém, takže hrozí kolaps výplaty dávek, penzí, platů, což ještě před půl rokem problém nebyl. To může být nakonec větší impuls než bezprostřední válečné nebezpečí.

Celý rozhovor si přečtěte v aktuálním vydání časopisu TÝDEN, které je nyní v prodeji.

Foto: ČTK , Šálek Václav

Autor: David Jareš