Brožová: Přílepek ohrozí nezávislost soudu

15.04. 07:30 | Autor: Ivana Svobodová

Takzvané přílepky k zákonům Ústavní soud zakázal, to však nebránilo poslanci Jiřímu Polanskému (ODS), aby se nepokusil propašovat k zákonu o obecně prospěšných společnostech změnu v zákonu o soudech a soudcích. Udělal to dokonce na přání ministerstva spravedlnosti. Jestli poslanci jeho návrh schválí, bude jedinou podmínkou pro jmenování čelního funkcionáře Nejvyššího soudu, že ho má rád prezident republiky.

"Přílepek se snaží zrušit dosud nutné podmínky praxe a odbornosti nejvyššího soudce," říká v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová.

Mluvčí ministerstva spravedlnosti potvrdila, že pokoutnou změnu zákona o soudech a soudcích ministerstvo podporuje. Vnímáte to jako snahu politiků znovu vás odstavit od rozhodování, kdo smí být přidělen na Nejvyšší soud?
Nechci spekulovat a pohybovat se v osobní rovině, tady jde o princip, o nezávislost a dělbu moci. Ústavní soud tehdy ve věci, kterou jsem vedla proti prezidentu republiky kvůli jmenování doktora Bureše místopředsedou Nejvyššího soudu, učinil zvěr, že bez souhlasu předsedy Nejvyššího soudu toto nelze udělat. Jde o zásah do moci soudní, který míří dokonce na samu její špičku.

PSALI JSME: Sněmovní přílepek: cesta Kovářové na Nejvyšší soud?

Schválením přílepku by odpadly podmínky nutné ke jmenování soudce Nejvyššího soudu: desetiletá praxe, odbornost a souhlas předsedy Nejvyššího soudu. Mluvčí ministryně Kovářové, pro kterou je patrně tento přílepek přichystán, upozornila, že má ministryně praxi dokonce dvacetiletou. Jakou praxi by měl mít nejvyšší soudce?
Pole zákona je nutná desetiletá právnická praxe, takže je pravda, že tuto podmínku by mohl pokrýt i advokát s desetiletou praxí. Ale to není soběstačná podmínka, v tom zákoně je řečeno, že soudce přidělený na Nejvyšší soud musí skýtat záruky z hlediska odbornosti.

Dá se nějak popsat tato nutná odbornost?
Musí jít o člověka, který je do té míry odborně vybavený, že odpovídá kvalitě, která se očekává od rozhodnutí Nejvyššího soudu. Ten má i jiné než rozhodovací funkce, má i funkce sjednocující. Ovlivňuje vlastně právní prostředí v celé České republice.

Stalo se, že by byl na Nejvyšší soud přidělen soudce zvenčí soudnictví, například z advokacie?
Znám takovou jednu situaci, ta je velmi exponovaná a je třeba ji poměřovat dobou, kdy k ní došlo. Je to například doktorka Eliška Wagnerová. Tam šlo o to, otevřít Nejvyšší soud i těm kvalitám, které nepředstavují soudci minulého, totalitního režimu. To bylo na počátku devadesátých let.

To lze považovat za výjimečnou situaci. Za vašeho působení v čele Nejvyššího soudu přicházejí jen soudci v rámci kariérního postupu z nižších soudů?
Ano. Tak to prakticky je. I když musím říct, že bych se osobně nebránila tomu, aby toto prostředí bylo názorově pestřejší a přístupy rozdílnější. Mně by nevadili odborníci třeba z akademické obce nebo advokáti se zkušeností a dostatečnou odborností.

V čem tedy spatřujte největší problém přílepku?
Že je to přílepek, to za prvé. A základní problém je v tom, že dochází k vyřazení souhlasu předsedy Nejvyššího soudu, tedy k právu prezidenta republiky tam nainstalovat kteréhokoliv soudce.

Pokud by přílepek prošel, mohlo by se stát, že bude někdo bez praxe a odbornosti jeden den jmenován soudcem, další den přidělen bez vašeho souhlasu na Nejvyšší soud a vzápětí dosazen na místo místopředsedy?
Ano, to by teoreticky možné bylo.

Doufáte, že poslanci tento přílepek neschválí?
Velmi výrazně v to doufám, moc bych se za to přimlouvala. On by si každý měl uvědomit, že jaký bude Nejvyšší soud, taková bude celá justice. A nebude-li Nejvyšší soud skutečně nezávislý, potom to s nezávislostí bude problém na všech stupních soudnictví. Nezávislost je cosi, co neslouží samotným soudcům. Nezávislost je zárukou ochrany jednotlivce, protože jen nezávislý soudce je schopen toho jednotlivce ochránit proti zbývajícím mocím.

Co říkáte tomu, že zákonodárce nedbá rozhodnutí Ústavního soudu a klidně si, vlastně nezákonně, přidá k nesouvisejícímu zákonu přílepek?
Je to arogance moci. V každém právním státě je normou, že se respektují rozhodnutí soudu, nota bene v otázkách ústavnosti. Otázky ústavnosti jsou totiž otázkami bytí a nebytí demokratického právního státu.

Foto: Lucie Pařízková, archiv Týdne

Autor: Ivana Svobodová