Biskup Gorazd bral veškerou vinu na sebe

04.09. 08:39 | Autor: Dina Podzimková

Chmurným zářijovým odpolednem roku 1942 zazněla v pražských Kobylisích salva výstřelů. Ukončila životní dráhu pravoslavného biskupa Gorazda a uzavřela jednu z kapitol v historii proslulé operace českých parašutistů Anthropoid.

„Silver A, Silver B, smrťák roztočil už osudí," zpívá se ve slavné písni skupiny Greenhorns pojednávající o činu příslušníků českých paradesantních skupin. Všeobecně známý příběh atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Hendricha měl dalekosáhlé důsledky a stovky obětí. Ve smrtícím osudí uvízli i biskup Gorazd, předseda sboru starších pravoslavné církve Jan Sonnevend, farář Václav Čikl, popravení 4. září ve 14.35, a Vladimír Petřek, kaplan od sv. Cyrila a Metoděje, kde se parašutisté po atentátu ukrývali, který zemřel o den později. Trest smrti jim byl udělen za „ukrývání vrahů SS obergruppenführera R. Heydricha a dalších pěti padákových agentů". Všichni čtyři muži dopředu věděli, co je může čekat.

Biskup Gorazd, vlastním jménem Matěj Pavlík, se narodil 26. května 1879 v Hrubé Vrbce. Původně katolický duchovní se hlásil k odkazu cyrilometodějské tradice, v době první světové války se nicméně s katolickou církví rozešel a 3. září 1920 z ní byl exkomunikován. Vstoupil do církve československé, v níž reprezentoval pravoslavný duchovní proud. 25. září 1921 byl v Bělehradě vysvěcen pravoslavným biskupem pro Moravu a přijal jméno Gorazd. Kvůli vnitřním sporům opustil spolu se svými stoupenci i Československou církev a věnoval se samostatné misijní činnosti a organizovaní církevních obcí na Moravě.

Po druhé světové válce mu bylo posmrtně uděleno státní vyznamenání, v roce 1988 byl pravoslavnou církví v Čechách a na Slovensku svatořečen.

Zuřící vztek nacistické moci po atentátu (27. května) a následné smrti jednoho z jejích nejvyšších představitelů a navíc Hitlerova oblíbence se vybíjel na všech - ať vinných, či nevinných. Ještě než říšský protektor 4. června v nemocnici na Bulovce podlehl svým zraněním, stačili nacisté popravit 442 osob za schvalování útoku. Za své vzaly při obludné akci obce Lidice a Ležáky, na atentátníky byla vypsána odměna ve výši jednoho milionu říšských marek. Ještě 27. června večer byl Karlem Hermannem Frankem vyhlášen na celém území protektorátu výjimečný stav. „Kdo osoby, které měly účast na spáchání atentátu přechovává anebo jim poskytuje pomoc, anebo maje vědomost o jejich osobě anebo o jejich pobytu, neučiní žádné oznámení, bude zastřelen se svou rodinou," pravilo se mimo jiné ve výnosu.

„Silver A, Silver B, ozvěny stengunů doráží"

Pravoslavná církev poskytla výsadkářům úkryt v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici na pražském Novém Městě bezprostředně po atentátu. Azyl v kryptě jim původně nabídl Jan Sonnevend, sám biskup Gorazd se o celé věci dozvěděl až v den vyhlazení Lidic, 11. června večer. Z urychlené schůzky s dalšími dvěma zasvěcenými - Petřkem a Čiklem - vyplynula nutnost co nejrychleji parašutisty převézt na jiné, bezpečnější místo. Přesun byl naplánován na 18. června, ale vinou zrady Karla Čurdy už na provedení plánu nezbyl čas. Krátce po čtvrté hodině ranní toho dne oblehlo kostel osm stovek příslušníků jednotek SS. Atentátníci dali nakonec po urputném boji přednost dobrovolné smrti.

Biskup Gorazd, který pobýval od 14. června na biskupském setkání v Berlíně, se rozhodl vydat dobrovolně do rukou úřadů. Ještě předtím nicméně odeslal dopis k rukám ministra školství, aktivního kolaboranta s nacistickým režimem Emanuela Moravce, v němž bere veškerou vinu za události spojené s ukrýváním výsadkářů na sebe. Moravec dopis promptně předal gestapu a Gorazd byl 25. června zatčen a převezen do nechvalně známého Petschkova paláce. Soud s ním i jeho třemi kolegy proběhl 3. září odpoledne, nacistická justice rozhodla bez dlouhých průtahů. Chmurným zářijovým odpolednem roku 1942 zazněla v pražských Kobylisích salva výstřelů.

Foto: ČTK

Autor: Dina Podzimková