Babičky pod Everestem i v tropických pralesích Amazonie

25.01. 08:00 | Autor: Tomáš Čechtický

Do hor bez chlapů. Žádný do společnosti silných žen nezapadl.

Parta odvážných seniorek opakovaně vyráží do Himálaje, And i tropických pralesů Amazonie. Je jim přes šedesát a nejsou to výstřední milionářky. Jsou to ženy, které si peníze na trek vždycky nějak uškudlí. Naposledy se vrátily z Nepálu, kde v tu dobu ve sněhových bouřích zahynuly desítky turistů.

Nevolenou šéfkou je šestašedesátiletá Daša Šuchmová. Je bývalou hoteliérkou a Himálaj navštívila asi patnáctkrát, přesně neví. Letos tam byla i s dcerou a vnučkou. Žertuje: "Na cestách jsme nejdřív ženy a hlídá nás Marcela, lékařka. Pak se proměníme v divou zvěř, a to už je práce pro veterinářku Evu." Zvěrolékařce Evě Cipínové je 60, internistce Marcele Trojánkové 62.

Do party netradičních výletnic patří ještě rentgenoložka Jitka Fašungová, 63 let, ekonomka Eva Winklerová, 65 let, a Zuzana Marešová, která věk prozradit nechce. Před časem vedla pražský restaurant Mucha, nyní vyrábí a prodává šperky. Letos na podzim měly seniorky v Nepálu štěstí. Vydaly se do kraje Langtang poblíž Káthmándú, zatímco o kus západněji na okruhu pod osmitisícovkou Annapurnou zabíjely laviny. "Součástí našeho treku byl přechod sedla ve výšce 4600 metrů. Předčasný příchod monzunu jsme na rozdíl od jiných odnesly pouze lijákem prošpikovaným blesky," vzpomíná Eva.

Treky po přeslici

V Himálaji spí seniorky většinou v primitivních chatrčích zvaných lodge, do nichž teče. V nich lze také za pár rupií pojíst nudle nebo rýži. Občas je však možné najít lepší a dražší ubytování i menu, třeba jačí steaky. Zuzana Marešová vzpomíná na trek pod Everest, kdy dámy doprovázel jazzman a tvůrce dokumentárních filmů o Nepálu a Tibetu Martin Kratochvíl: "Rozhodly jsme se pro vytopenou lodge, kde pouštěli muziku a servírovali jídlo s nahřátými ubrousky. Martin šílel, že v takovém luxusu bydlet nebude, ale my ho ukonejšily cédéčkem indického bubeníka Hussaina. Náhodou ho tam měli a on ho miluje."

Bhútán.

"Babičky" už podnikly do Himálaje nebo do jihoamerických And řadu výprav, během kterých mnohokrát překročily výšku pěti tisíc metrů, a pobývaly tam často ve vánici a s dvacetikilovými bágly na hřbetě. Trek do nejvyšších hor světa občas takový bývá. Mýt se lze v potoce nebo vzácně v teplé lázni: "Na Snowman Treku v Bhútánu se koupel nazývala 'hot stone bath'. Domorodci žhavili v ohni kameny a házeli je do dřevěné vany, v níž se vystřídala celá výprava. Já přišla na řadu jako třetí a vylezla jsem celá mastná," popisuje Dašina dcera Michaela, která loni do Nepálu odletěla i se svou dcerou. Vypadá to, že himálajská dobrodružství se v této společnosti dědí po přeslici.

Aby bylo jasno, zmíněné dámy mají také partnery a přátele, kteří občas chodí po horách s nimi, ale ženy raději putují samy. Výlet prý bývá klidnější: "Chlapi jsou strašně soutěživí, nám je to fuk," shodují se. Kratochvíla zase při společném výletě mátlo, jak ženy hovoří všechny najednou. Rozhodl se, že jim bude udělovat slovo, ale moc to nefungovalo.

Málem jsem umřela

Jitka Fašungová unikla v roce 2002 při treku kolem nepálského Dhaulágirí jen o vlásek smrti. "Počasí bylo mizerné, zuřila jedna sněhová bouře za druhou. Stavěla jsem stan ve Francouzském sedle 5300 metrů vysoko. Několik dní jsem kašlala a měla vysoké horečky. Najednou se mi udělalo černo před očima a víc nevím," vzpomíná.

Eva Winklerová s domorodou nepálskou nosičkou. Když se probrala, ležela ve vichrem zmítaném stanu vedle obětavého nosiče, který ji zahříval vlastním tělem. Zbyli sami dva, ostatní šli pro pomoc. "Později vyšlo najevo, že jsem trpěla zápalem plic a trombózou. O vědomí mě připravila plicní embolie. Málem jsem umřela." Lékařka Marcela míní, že každý další kromě Jitky, trénované sportovkyně a bývalé horolezkyně, by takový úder nepřežil. "Obyčejného člověka by to zabilo i doma, natož ve stanu v pětitisícové výšce," dodává.

Zbytek výpravy, ze které před tím už odpadl i jeden další člen, kterého kvůli výškové nemoci zachraňoval vrtulník, se probojoval nečasem až ke vsi s letištěm. Ale piloti helikoptér odmítli odstartovat. Uběhly téměř tři dny a stav Jitky začínal být kritický. Stáli však při ní všichni svatí. Kratochvíl poznal v jednom z pilotů muže, s nímž spolupracoval při natáčení dokumentu České himálajské dobrodružství. Letec zariskoval, ve větrných poryvech a v řídkém vzduchu dosáhl šťastně Francouzského sedla a trekařku naložil. Ani pak nebylo vyhráno, protože první větší městečko s nemocnicí ostřelovali maoisté. Jitka si oddechla až v Káthmándú.

Bůh Šiva zasahuje

Dámy narazily na maoisty i při treku pod Everest v roce 2005. Nepálem tehdy zmítala občanská válka mezi komunisty a vládnoucí monarchií, při níž přišlo o život šestnáct tisíc lidí. Turisty maoisté většinou nezabíjeli, ale s výkřiky "Na revoluci!" je obírali o peníze. Skupinku, v níž stoupala Eva Winklerová, zastavili dva chlapci. "Mohlo jim být sedmnáct, přes rameno měli kalašnikovy a od každé z nás chtěli pět tisíc rupií (tehdy kolem dvou tisíc korun, pozn. red.)," říká Eva.

Annapurna.

Kluci vlekli rovněž rudý prapor s nápisem: Všechna moc sovětům! "Byl v azbuce a já se jich zeptala, jestli mu rozumí. Neměli ponětí," dodává doyenka party Daša Šuchmová. A přidává k lepšímu dva příběhy, v nichž se snoubí tajemno s humorem. První zažila v roce 1997 při výstupu na Mera Peak, přes 6400 metrů vysoký štít dosažitelný chodeckým terénem. Při cestě zpět prošlapávala v čerstvě napadlém sněhu cestu manželovi. O pár set metrů za nimi šel další český pár. Údolí bylo široké a Daša nevěděla, kudy dál. Vtom se z mlhy v protisměru vynořil nějaký cizinec a vlídně pravil: "Jděte v mých stopách, už to není daleko." Záhy poté se před Dašou objevila světla lodge. Brzy dorazila druhá dvojice, ale ouha - při cestě nikoho nepotkala. Tajemný cizinec přitom neměl kam odbočit, prošlapanou cestičku lemovaly závěje prašanu. Bůh Šiva, který se rozplynul?

Možná ano, protože pár dní poté fotila Daša v Káthmándú Šivův chrám a svatého muže, který se čtvrt století nemyl a nestříhal si nehty. Požadoval deset rupií, jenže Daša měla jen tisícovku. Rozhodla se tedy, že zmáčkne spoušť nepozorovaně. Učinila tak a získala dobrou momentku s chrámem, opicemi a tržištěm vůkol - jen místo světce zdobila obrázek černá šmouha.

Na koni do nebe

Thorung La na treku kolem Annapurny je nejvýš položené turistické sedlo na světě. Leží ve výšce 5416 metrů a bývá často zavřené kvůli sněhu a bouřím. Bedekry varují: "Turisté v Thorung La umírají na vysokohorskou nemoc, vyčerpání, kvůli chladu a lavinám." Právě tady zahynulo při loňském říjnovém úderu monzunu nejvíc trekařů.

Lékařka Marcela Trojánková zdolala kdysi sedlo za zvláštních podmínek. Prodělala střevní onemocnění a váhala, zda šlapat nahoru. V opačném případě by ovšem musela výpravu vzdát a skupinu opustit. Naštěstí si všimla, že domorodci v údolí půjčují koně. Zeptala se, zda koně vylezou až do sedla. Prý ano. "V životě jsem na koni neseděla. Jak ví, kudy jít? Prý zná cestu. V noci jsem se rozhodla a v půl čtvrté ráno na něj naložila nejtěžší bágl, vyšplhala se do sedla a kůň vyrazil. Bála jsem se, že mne shodí, a celou cestu jsem mu zpívala Modravých dálek volání. Byl to báječný výtah."

Foto: Shutterstock , zuzana marešová, eva winklerová

Autor: Tomáš Čechtický