Aleš Hrdlička: Veškeré lidstvo je jednotného původu

29.03. 20:06 | Autor: ČTK

Lidstvo je jednotného původu a všechna plemena jsou vzájemně rovnocenná. To je základní výsledek výzkumu, kterému se věnoval antropolog Aleš Hrdlička, který většinu života prožil v USA. Zde i v nově vzniklém Československu založil obor antropologie, jako humanista hledal příčiny stavu, v jakém se Evropa nacházela v období mezi světovými válkami, a jako demokrat se také snažil napomoci vývoji mladé demokracie v Československu. Narodil se před 150 lety, 29. března 1869 v Humpolci.

Alois Hrdlička byl nejstarším ze sedmi dětí v rodině stolaře Maxmiliána Hrdličky, v USA si posléze změnil jméno na Aleš. V Humpolci prožil dětství v harmonické rodině, hospodářská krize ale donutila Hrdličkovu rodinu k vystěhování v jeho 13 letech do Ameriky.

Zde pracoval v tabákové továrně, večerně navštěvoval kurzy angličtiny a studoval střední školu. Diplom na lékařské fakultě získal v roce 1892 a zahájil lékařskou praxi. Protože ho však stále více lákala věda, výnosné praxe zanechal a začal pracovat v psychiatrické léčebně, později odjel studovat nově vznikající obor antropologii do Francie.

Po návratu z Francie se v roce 1896 oženil s Marií Dieudonnéeovou, se kterou se znal ze studií. Ta však trpěla v té době nevyléčitelnou cukrovkou a zemřela v roce 1918. Hrdlička se později v roce 1920 oženil ještě jednou s českou emigrantkou Mínou Mansfeldovou. Děti neměl.

Dalších několik let se Hrdlička věnoval antropologickému výzkumu Indiánů Severní a Střední Ameriky a hledal odpověď na způsob osídlení Ameriky. Jako první přesvědčivými důkazy doložil dodnes přijímanou tezi, že k zalidnění Ameriky původním obyvatelstvem došlo přes Beringovu úžinu. Během svých výzkumných cest provedl obrovské množství antropometrických měření a sběru kosterního materiálu. Tyto výzkumy mu usnadnila skutečnost, že od roku 1903 získal pevné místo v oddělení fyzické antropologie při Národním muzeu ve Washingtonu, v tzv. Smithsonian Institute, a v roce 1910 se stal hlavním kurátorem tohoto oddělení. V této funkci setrval až do důchodu v roce 1941.

Ve své studii o neandertálské fázi v roce 1927 dokazoval, že lidské rasy mají jednotný původ a tudíž jsou si rovné. "Člověk se vyvinul z živočišných předchůdců. Všeobecný zákon vývoje platí též pro člověka. Člověk se mohl vyvinout jen tam, kde dospěl vývoj živočichů k nejvyššímu řádu savců, ke catarhinním primátům, tj. úzkonosým opicím a z nich k lidoopům antropoidům. Na dvou kontinentech světa pokročil vývoj jen k nejnižším řádům savců - k vačnatcům. Tyto dva kontinenty můžeme proto vyřadit z oblastí, kde se mohl člověk vyvinout. Pozůstatky živočišných předchůdců člověka nalézáme v prostorách Starého světa - v Evropě, Asii, a Africe. Na této prostoře došlo k vývoji člověka, jak nám to dokazují četné nálezy z celého staršího období čtvrtohor."

Za tuto teorii dostal ve stejném roce zlatou pamětní Huxleyho medaili, která se uděluje nejvýznamnějším antropologům za mimořádné zásluhy. Někteří současní odborníci ovšem pohled na Hrdličku korigují, například Jaroslav Brůžek z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy před časem napsal: "Byl interpretován jako nadšený odpůrce existence ras, což z dnešního pohledu není pravdivé."

Hrdlička byl členem Americké akademie věd a umění, prezidentem Americké antropologické společnosti, členem Washingtonské akademie věd a také držitelem čestných doktorátů Univerzity Karlovy v Praze a Masarykovy univerzity v Brně.

Aleš Hrdlička od samého počátku sledoval vývoj české antropologie a všemožně ji podporoval. Dal podnět k založení časopisu Anthropologie, jím zaslané knihy daly základ knihovně Antropologického ústavu v Praze. V roce 1929 věnoval Československu milion korun v cenných papírech na vybudování Muzea člověka, které bylo otevřeno provizorně až v roce 1937 v Praze.

Hrdlička se celý život hrdě hlásil k rodné zemi, například důsledně trval na psaní svého jména s háčky. Byl přítelem třeba prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka.

Aktivně se rovněž zajímal o politické dění v novém Československu a vyzval k prohlášení amerických Čechů, že neuznávají mnichovský diktát a požadují odškodnění křivd spáchaných na obyvatelích Československa. V září 1941 přednesl významný rozhlasový projev, který začínal slovy "Velká část tohoto světa je nemocná, hrozně nemocná... Ideály, jejichž dosažení či vybudování trvalo věky, jsou otřeseny a spoutány."

Přáním Aleše Hrdličky bylo prožít stáří v Československu, to se mu ale nesplnilo. Zemřel v 74 letech po druhém srdečním infarktu 5. září 1943 ve Washingtonu.

V rodném Humpolci, kde je též Muzeum Aleše Hrdličky, se bude letos v září konat šestý mezinárodní antropologický kongres Aleše Hrdličky.

Foto: ČTK

Autor: ČTK