Akce Veterán. Zločin za asistence policie

17.08. 11:30 | Autor: - ajo -

U soudu: Milan Vondra (vlevo), Martina Kačírková a Petr Krupička.

Petr Krupička z Pražské vodohospodářské společnosti a podnikatel Milan Vondra byli odsouzeni, protože za nezákonné policejní asistence vzali úplatek více než půldruhého milionu. Soud poslal oba muže za mříže.

Kdo jiný by měl více dbát na dodržování zákonů než ti, jejichž posláním je hledat, vyšetřovat a obviňovat zločince? Skutečnost je jiná. "Mám zkušenosti s obhajobou více osob postavených před soud kvůli tomu, že na ně byly uplatněny prvky policejní provokace, která v českém trestním řádu nemá naprosto žádnou oporu," říká renomovaný advokát Josef Lžičař, který poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu a nález Ústavního soudu. Podle něho je "zcela nepřípustné, aby policejní orgány jako orgány státu podněcovaly jiného ke spáchání trestné činnosti, ale i posilovaly jeho vůli spáchat trestný čin či mu jakoukoli formou pomáhaly". Klasickým případem policejní provokace je podle Lžičaře právě případ Milana Vondry z Prahy a Petra Krupičky z Vranova, kteří byli již pravomocně odsouzeni za zločin přijetí úplatku. Oba k čtyřletému vězení.

Autosalon nad potokem

Příběh podle soudu proběhl následovně. Firma Ital Auto chtěla v Praze 5 postavit prodejnu vozidel Honda a potřebovala k tomu povolení vodohospodářské společnosti. Vondra s Krupičkou nabídli Martinu Peckovi, šéfovi Ital Auto, že za úplatek 1 600 tisíc korun zajistí "kladné stanovisko Pražské vodohospodářské společnosti v řízení o získání stavebního povolení bez toho, aby firma musela zajistit nákladnou přeložku Motolského potoka". Tedy aby bez problémů odsouhlasila stavbu autosalonu nad potokem.

Zakázané metody

Stát - a jeho jménem jednající policie - nesmí nikdy nikoho stavět do situace, která se liší od běžného nebo typického způsobu rozhodnutí spáchat trestný čin. Nesmí být použito takových metod, jako jsou opakované výzvy, jednání bezprostředně vedoucí jiného k spáchání či dokonání trestného činu, ale i zneužívání přátelství, sympatií nebo podobného druhu náklonnosti, neobvyklých lákadel a příležitostí, poskytnutí záruk nebo přesvědčování, že jeho čin nebude trestně stíhán apod.

Zdroj: Nejvyšší soud

Podnikatel Pecka však hned v počátku celou věc oznámil protikorupční policii. Ta podle advokáta Lžičaře nezabránila trestné činnosti, naopak ji podpořila. Pecku policie vybavila zmíněnou částkou 1,6 milionu a poslala ho "obchod" dokončit. K převzetí úplatku došlo v lednu 2012.

"Standardní předstírání"

Jednatel a zároveň jediný majitel společnosti VKV Development Vondra si ponechal rovný milion a tehdejšímu řediteli divize rozvoje Pražské vodohospodářské společnosti (podnik v majetku města) Krupičkovi předal šest set tisíc.

Kauzu obou podplacených řešil Obvodní soud pro Prahu 5. Na základě odvolání se jím zabýval i Městský soud v Praze, který čtyřleté verdikty potvrdil. "Soud se provokací nezabýval. Prostě to přehlédli," povzdechl si Lžičař. Policie podle něho nejen monitorovala hovory, ale do případu aktivně zasahovala - radami, jak o úplatku jednat. Vyjádření Pecky, spolupracovníka policie, se TÝDNU získat nepodařilo, jelikož je v zahraničí, kde podle podřízených není k zastižení.

Někdejší ředitel divize rozvoje PVS Petr Krupička. U soudu vyslýchaní policisté, kteří na akci s názvem Veterán pracovali, ji označili za standardní předstíraný převod. "Realizaci plánuje policie, nikoli oznamovatel," připustil policejní asistenci jeden z nich. Podle názoru soudkyně Věry Trojanové "provedené odposlechy i videozáznamy byly pořízeny zákonným způsobem".

Případ však ještě není definitivně skončen. "Podali jsme dovolání k Nejvyššímu soudu. Argumentujeme v něm mimo jiné také policejní provokací," konstatovala Vondrova obhájkyně Jana Klimentová. Podle jejích slov verdikt dosud nepadl.

Pod taktovkou FBI

Josef Lžičař se obává, že věci, v nichž se hovoří o takzvaném předstíraném převodu, mají často charakter provokace, a policie tak vlastně rezignuje na svou povinnost předcházet trestné činnosti. "Je to nebezpečné, neboť by to policejní orgány mohlo svádět k zneužívání těchto institutů, které byly zavedeny do trestního řádu. Vycházím z toho, že Ústavní soud, a nejen ten, ale též Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, je velmi citlivý na to, když se stát podílí na vytváření skutkového děje," podotkl.

Prvky provokace odsuzují i jiní právníci. Advokát Oldřich Chudoba je přesvědčen, že v rozporu se zákonem je jednoznačně skutečnost, že policejní složky někoho osloví s tím, jaký by chtěl za něco úplatek. "Trestné činnosti je třeba předcházet, nikoli ji provokovat a hledat za každou cenu výsledek. Takhle to nejde."

I další právník Tomáš Sokol se ve své praxi setkal s případy provokace: "Vím, že se to děje. Hranice je dost rozostřená. Policie by neměla být aktivním účastníkem děje, ale na druhé straně se nevylučuje, že reaguje třeba na nabídku drogového dealera odprodáním drog." Podle jeho názoru se situace trochu zlepšuje v tom, že soudy jsou postupně vůči tomuto "nešvaru" ostražitější.

V této souvislosti připomněl případ svého klienta, Íránce Behrúze D., jehož Vrchní soud v Praze nedávno zprostil obžaloby z nedovoleného obchodu se zbraněmi. Viněn byl z toho, že pro svou vládu chtěl kupovat zbraně, a to navzdory mezinárodnímu embargu na dovoz vojenského materiálu do této islámské republiky. Soud zjistil, že se stal obětí léčky, kterou na něho připravili čeští muži zákona konající dle pokynů americké FBI. Prodej zbraní s Íráncem domlouval policejní agent pracující v utajení. Vydával se za obchodníka se zbraněmi. Ale ani jeho případ neprošel soudy tak hladce. Na prvoinstančním řízení jeho obhajobě s policejní provokací neuvěřili a poslali ho za mříže na tři a půl roku. Osvobozen byl až v odvolacím řízení.

Za hranici zákona zašla policie také třeba v případu zbrojaře Pavla Uherčíka z Tachovska. Snažila se ho vyprovokovat, aby nastrčenému agentovi prodal speciálně upravené zbraně a dvě bomby s dálkovým odpalováním přes mobilní telefon. Uherčíka obžaloby zprostil Krajský soud v Plzni.

Statistiky nejsou

Podle Petra France, člena výboru Soudcovské unie a specialisty na trestní právo, je policejní provokace slepá ulička: "Do pasti se jim samozřejmě někdo chytí, ale pak je to nepoužitelné v rámci řízení před soudem. Takže je to k ničemu." Jak podotkl, takové tendence jsou zejména při řešení některých typů trestné činnosti, jako je korupce a padělání peněz, zvláště když se jí dopouštějí uzavřené organizované skupiny.

Milan Vondra. "Občas se objeví snaha vyzkoušet, kam až jde zajít," uvedl. "Je pochopitelné, že v takových případech se policie snaží použít všechny dostupné prostředky, občas je to ale přes čáru. Myslím si, že je stále větší snaha se toho vyvarovat, protože takové akce stojí peníze a pak jsou nanic."

Vedení policie nemá přehled o tom, kolik mužů či žen, jejichž mottem je "Pomáhat a chránit", překročilo hranice svých pravomocí v podobě nezákonné provokace. Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), jejímž posláním je řešit "přešlapy" policistů, si žádné takové statistiky nevede.

Podle mluvčí GIBS Radky Sandorové případy policistů, kteří nezákonně nabádali pachatele k trestné činnosti, "nepatří do kategorie sledovaných problematik". Jak uvedla, "může se to skrýt za trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby". Předloni za něj bylo stíháno 91 příslušníků (z celkem 301 obviněných policistů).

První případ

Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku byl poprvé zákaz policejní provokace a provokace státních agentů vysloven v roce 1998, a to ve věci Teixeir de Castro versus Portugalsko. Muže dvojice policistů v civilu vyprovokovala k obstarání drog. Za obchod s omamnými látkami byl původně odsouzen na šest let vězení. Od té doby štrasburský soud nikdy nezměnil svůj právní závěr, že vyprovokováním trestného činu je řízení definitivně nespravedlivé, a to od samého počátku, a že důkazy získané prostřednictvím policejní provokace nesmějí být použity.

Foto: ČTK , Šimánek Vít

Autor: - ajo -