7. srpen 1968: Zlaté hodinky z Tbilisi pro Československo

07.08. 08:25 | Autor: Ivan Motýl

Sedmý srpnový den roku 1968 připadl na středu. Lidová demokracie přinesla reportáž o sovětské ženě, která neváhala přispět na československý zlatý poklad. Přibývalo nejen zlata, utěšeně se plnil i takzvaný Fond republiky, na který lidé posílali peníze. V novinách se objevovaly první nesmělé reklamy státních podniků.

Druhý dar Niny Ivanovny

Do sbírky na zlatý poklad republiky, která měla obnovit měnové rezervy státu ve zlatě, se nečekaně zapojila i Nina Ivanovna Matiašviliová, sovětská docentka státní univerzity v Tbilisi. Žena na počátku srpna navštívila hřbitov sovětských vojáků z druhé světové války ve slezském Hlučíně, kde je podnes pohřbeno na tři tisíce padlých rudoarmějců z bitvy na přístupech k Ostravě. Lidová demokracie ve středu 7. srpna 1968 zveřejnila její darovací dopis československému státu, který občanka Sovětského svazu sepsala s tradičním východním patosem:

„Já, matka z blankytné Gruzie, jsem vždy s Vámi a sdílím s Vámi radost i bolest. Nedávno jsem se dozvěděla, že ušlechtilí vlastenci ČSSR se rozhodli darovat milované vlasti každý jeden gram zlata. I já přináším dárek; malý ve srovnání s tím velkým darem, který jsem dala 22. dubna 1945 Československé republice, když jsem ztratila svého jediného syna, poručíka Tariela Kurchulliho. Snímám z ruky zlaté hodinky se zlatým náramkem, nevím, kolik zlata obsahují, a předávám je bance této země, která je druhou vlastí mého syna."

Maupassant, Smetana a Beran

Hlavní večerním televizním programem se stala inscenace tří Maupassantových povídek. Rozhlas vysílal Smetanovu operu Braniboři v Čechách. Těžce onemocněl kardinál Josef Beran (1888-1969), kterého komunisti až do roku 1963 drželi v internaci a teprve o dva roky později mu povolili odchod do Říma. Oficiálně po celou dobu zůstával pražským arcibiskupem. „Agentura AP sděluje, že se jednalo o operaci kýly," uvedla Lidová demokracie.

Na oltář ÚV KSČ

Soutěžní otázka pro čtenáře. V kterém roce deník Rudé právo otevřel úvodní stranu novin palcovým titulkem „Úspěch socialismu zaručí poctivá práce"?

A: v roce 1978
B: v roce 1958
C: v roce 1968

Správná odpověď se skrývá pod písmenem C. Titulek se v Rudém právu objevil ve středu 7. srpna 1968. „Nemilují dlouhé řečnění ani slohové úkoly, ve kterých by popisovali svoje city. Vědí, že úspěch socialismu může zaručit jen poctivá práce," začínal úvodní text vydání. Řeč byla o havířích Dolu V. I. Lenina v Komořanech, kteří právě dosáhli nového rekordu v těžbě. Vyjádřili tak „svoji podporu ústřednímu výboru KSČ", tedy strůjcům obrodného procesu v čele s Alexandrem Dubčekem.

Rudé právo, 7. srpna 1968. V textu bylo připomenuto i několik dalších pracovních darů československých pracujících, například požární jednota v Hořicích vyhlásila mimořádnou brigádu. Zároveň deník pochválil i jednotlivce, kteří státu věnovali peníze na Fond republiky či zlato na sbírku Lidový zlatý poklad.

Zlato z Djakarty

Sedmý srpnový den se v československém tisku objevila o zlatě ještě jedna exkluzivní zpráva. „Přespříliš výrazné poprsí jedné cestující vzbudilo podezíravost celníků na djakartském letišti. Při bližší prohlídce bylo shledáno, že dáma měla v podprsence tři kilogramy zlata." To by byl teprve pořádný příspěvek na domácí zlatý poklad. Od počátku srpna 1968 do 21. srpna, kdy sbírku ukončily sovětské tanky, se totiž nasbíralo jen asi 60 kilogramů zlata.

Obrana českých Řeků

Československý tisk obsáhle informoval i o vzpomínkových akcích v Japonsku, které si 6. srpna připomnělo výbuch atomové bomby nad Hirošimou. Lidová demokracie se pohoršovala nad výletem šesti poslanců západoněmeckého parlamentu za křesťanskodemokratickou stranu, kteří se i s manželkami nechali pozvat od řecké vlády na dovolenou. „Řecká vláda vojenské diktatury chce s pomocí takových návštěv zlepšit svou pověst v zahraničí," komentovala událost Lidová demokracie.

Reklama na brambory, srpen 1968. V Československu totiž od roku 1948 žilo až patnáct tisíc Řeků, kteří z vlasti utekli v průběhu občanské války, ale stávající vojenský režim v Aténách jim stále neumožňoval návrat domů.

Restituce se nekonaly

V tisku přibývalo reklam, ale jen od národních podniků či družstev. Diskusi o případných restitucích znárodněného majetku Dubčekův ústřední výbor rozhodně nemínil ani otevřít. Státní řetězec prodejen Pramen nabízel v Lidové demokracii: „Brambory na zimní uskladnění. Objednávky na brambory můžete předat v prodejnách PRAMEN již dnes. Budete bez starosti."

Foto: archiv

Autor: Ivan Motýl