29. září 1938: Volme raději nebýti, než býti otroky!

29.09. 06:00 | Autor: Ivan Motýl

Devětadvacátý zářijový den připadl na čtvrtek. V brněnských tramvajích se vůbec poprvé objevily v uniformách průvodčích i ženy, většinou manželky všeobecnou mobilizací odvedených konduktérů. Premiér Chamberlain se v Mnichově ubytoval v hotelu Regina Palast, francouzský ministerský předseda U čtyř ročních dob a italský vůdce Mussolini v klasicistickém Paláci prince Karla.

Petiční výbor: Nekecat a bojovat!

Komunistický Dělnický deník přišel s informací, že na klid v Sudetech by mohl dohlížet desetitisícový mezinárodní policejní oddíl vedený Brity. "O hranicích se nediskutuje, o hranice se bojuje," vyzval národ Petiční výbor Věrni zůstaneme, jehož mnozí členové se později proměnili ve význačné odbojáře. Například předseda výboru Jan Bělehrádek (děkan Lékařské fakulty UK) byl během války vězněn za protinacistickou činnost na Pankráci i v Terezíně.

Ve vojenských stejnokrojích stálo 29. září 1938 na československo-německých hranicích i devět parlamentních poslanců. Mobilizační vyhláška se vztahovala i na některé poslance Sudetoněmecké strany (SdP), žádný z nich se však rozkazu k obraně vlasti nepodřídil. "Všichni uprchli," oznámilo České slovo. Z demokratických poslanců byl odveden například sociální demokrat Revay, republikán Rybařík či komunista Široký.

Spisovatelé: Nebýti otroky!

Poslední zprávy došlé noci. Část slovenských spisovatelů přišla se společnou výzvou, v níž odvážně prohlásila: "Volme raději nebýti, než býti otroky!" Spisovatelé věřili, že když bude národ hájit Československo se zbraní v ruce, tak "nejlepší síly lidstva budou státi po našem boku". Zatímco v Mnichově začala osudová konference "velké čtyřky", jak tisková kancelář Reuter označovala nejvyšší představitele Velké Británie (Chamberlain), Francie (Daladier), Itálie (Mussolini) a Německa (Hitler), zmobilizovaná armáda v Československu stále přijímala další dobrovolníky. Do armády se 29. září přihlásil i šedesátiletý horal Antonín Paseka z beskydské Krásné, který svoje nadšení vysvětlil obavami z národního útisku, jaký už prý ze strany Němců i Poláků zažil za Rakouska. Zřejmě věrný čtenář Slezských písní Petra Bezruče.

Češi, Němci. Rozbíjení nosů i státu

Když 23. září 1938 vyvrcholila česko-německá krize a vláda Československa postavila na hranice milion vojáků, uplynulo zrovna třicet let od velkých česko-německých bouří, které v září 1908 ochromily Prahu i jiná města a skončily vyhlášením stanného práva.

ČTĚTE TAKÉ: Poslanci si rozbíjeli nosy aneb noviny před sto lety

Češi a Němci se tehdy vzájemně políčkovali v parlamentu i na ulicích. Češi rozbíjeli okna německých divadel, Němci házeli kameny do českých sokoloven. Čeští Němci v pohraničí dávali hlasitě najevo, že by jim i s Rakouskem bylo lépe pod Berlínem, což se samozřejmě nelíbilo Vídni. A Češi zase výhružně volali: „Táhněte do Berlína!" Česko-německé konflikty pokračovaly i těsně po první světové válce, když si Němci v pohraničí dokonce na pár měsíců vytvořili svoje ministátečky jako Sudetenland či Deutschböhmen. Na sklonku září 1938 se pak nacionalistickým předákům sudetoněmeckého hnutí jejich letitý sen o splynutí českých Němců s Němci říšskými splnil nečekaně snadno. Za jakou cenu, to čeští Němci s úděsem zjistili až v roce 1945, když spočítali, kolik jich padlo na frontě, a když je Češi násilně a zřejmě definitivně vyhnali z domovů. Skončila staletá česko-německá řevnivost, jenže za cenu obrovské morální prohry Němců i Čechů.

Reuter: Dosaženo jistého pokroku

Zvláštní zpravodaj deníku České slovo na Mnichovské konferenci byl ve čtvrtek 29. září odkázán jen na informace československých diplomatů a dalších neoficiálních zdrojů. "Přístup je zakázán německým i zahraničním zástupcům tisku," informoval do Prahy o prvním jednání představitelů evropských mocností, které začalo krátce po poledni. Nic konkrétnějšího se nedozvěděl, takže se omezoval spíše na informace, v jakých podnicích jednotlivé delegace poobědvaly při prvním přerušení konference.

Informace o odletu Chamberlaina do Mnichova. Druhá fáze jednání byla zahájena v 16.45. "Odpolední schůze skončila se v 21.30, bude v ní pokračováno o 22. hodině. V mnichovských britských kruzích se soudí, že ministerský předseda Chamberlain se vrátí do Londýna až zítra odpoledne," informoval mnichovský zdroj Českého slova. Krátce před zahájením třetího kola jednání ještě vydala zprávu Československá tisková kancelář, která čerpala z agentury Reuter: "Z toho však, že velká čtyřka rokovala o československém problému až dosud šest hodin, se soudí, že bylo dosaženo jistého pokroku."

České slovo o Mnichovské konferenci. Nedlouho po půlnoci skutečně státníci podepsali mnichovskou dohodu, významného "pokroku" ve vývoji se však nedočkala demokratická Evropa, ale jen německý nacistický vůdce. Smlouva nadiktovala Československu, že se musí okamžitě podřídit Hitlerovým požadavkům na připojení pohraničí k Německé říši a že má vyjít vstříc i územním požadavkům Polska a Maďarska. Pozorovatelská delegace československé vlády v Mnichově obdržela výsledky dohody o půl druhé v noci.

Veselá scénka ve chmurné době

Československý rozhlas vysílal večer 29. září „veselou scénku" připravenou brněnským studiem s názvem "U cvrčků vaří povidla". Zástupci "velké čtyřky" v Mnichově v tu chvíli již téměř uvařili pro Československo tolik potupnou smlouvu, která do dějin vstoupila pod názvem mnichovská dohoda.

VÍCE ČTĚTE VE SPECIÁLU O nás bez nás

Foto: abicko.cz, archiv

Autor: Ivan Motýl