1986: Povolební jednání bývala čirou fraškou

31.05. 10:00 | Autor: Ivan Motýl

Buďme šťastni za všechny sváry, programové rozpory i ostrá slova, která v těchto dnech padnou při povolebních jednáních o nové vládě. Za komunismu nemusel jednat nikdo s nikým, vše bylo předem dáno. Pouze se znova potvrzovala stále stejná vláda Národní fronty.

Z pohledu ústavního se mohlo zdát, že se jednání o nové vládě odehrávalo i v roce 1986 dle demokratických pravidel. Tři týdny po volbách oznámil předseda parlamentu (Federálního shromáždění) Alois Indra: "Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, prezident Československé socialistické republiky oznámil předsednictvu Federálního shromáždění, že přijal 13. června demisi vlády Československé socialistické republiky a dne 16. června jmenoval novou vládu."

ČTĚTE TAKÉ: Dříve volební prohibice, teď se "pije jak o dušu"
1907: První svobodné volby bez ženských a opilců

Potud dojem, že šlo o demokratický akt. Ve skutečnosti "nová vláda Národní fronty" jen zkopírovala "starou vládu Národní fronty". Lidé totiž mohli volit pouze jednotnou kandidátku, na které se při každých volbách opakovala stále stejná jména prověřených straníků i několika angažovaných nestraníků (dojiček, havířů, hutníků...).

Ministrem až do smrti

Předsedou vlády byl v roce 1986 jmenován Lubomír Štrougal, místopředsedy vlády Korčák, Rohlíček, Colotka..., ministrem zahraničí Bohuslav Chňoupek, ministrem paliv a energetiky Vlastimil Ehrenberger... Stejná jména a funkce jako po volbách v roce 1981 a takřka stejná jako v roce 1976 i v roce 1971. "Vysvobozením" z pozice ministra bylo totiž jedině povýšení (z ministra na místopředsedu vlády) nebo úmrtí, jak se to například v lednu 1985 přihodilo ministru obrany Martinu Dzúrovi, kterého po smrti nahradil Milán Václavík.

Nezničitelný kolaborant

Podobnou fraškou byla volba předsedy parlamentu, který pak ve svém prvním projevu poděkoval voličům a vysvětlil jim, jaká je úloha poslance. V pátek 13. června 1986 byl už počtvrté zvolen do čela federálního parlamentu pětašedesátiletý Alois Indra. "Každý poslanec Federálního shromáždění musí svůj hlavní úkol vidět ve vysvětlování politiky Komunistické strany Československa a Národní fronty; musí pro její uskutečňování získávat lidi," vysvětlil hned Indra, kdo je to socialistický poslanec. Začínala perestrojka (Gorbačovem vyhlášena v únoru 1986), ale v čele československého parlamentu stál muž, jenž se zapsal do dějin především jako autor "zvacího dopisu", kterým bylo požehnáno sovětské okupaci Československa v srpnu 1968.

Kolektivní mozek poslanců

Také po volbách v roce 1981 se nově zvolený předseda parlamentu Alois Indra pustil do výmluvné úvahy, ve které poslancům poradil, aby ve sněmovně příliš nepřemýšleli a bez požehnání z vyšších míst nevyvíjeli žádné zbytečné aktivity. Parlament se v představách Aloise Indry rovnal poslušnému kolektivnímu mozku: "Základním předpokladem tvůrčí činnosti je názorová shoda na základní otázky politiky komunistické strany a Národní fronty. Všichni společně - komunisté, příslušníci ostatních politických stran i bezpartijní - se přičiňme o to, aby těch 350 poslanců obou sněmoven představovalo v zákonodárné i kontrolní činnosti skutečně kolektivní rozum."

Poslanec je propagátor KSČ

I po volbách v roce 1976 předseda parlamentu Alois Indra ujistil poslance, že všichni plují na jedné lodi jménem Národní fronta: "Všichni jsme byli zvoleni poslanci socialistické společnosti, a proto budeme vždy a za všech okolností socialisticky jednat." A volič si přece nepřál nic jiného, než plnění programu sjezdu strany. "Lid nás vyslal do poslaneckých lavic, pověřil nás svým zastupováním, jemu především odpovídáme za to, že se budeme aktivně podílet na splnění programu XV. sjezdu Komunistické strany Československa," prohlásil v parlamentu Alois Indra.

Odměna za okupaci?

Poprvé byl Alois Indra zvolen do čela parlamentu po volbách v roce 1971, zřejmě to byla i odměna za pozvání sovětských okupačních vojsk. "Za všech okolností zůstaneme věrni své socialistické vlasti, bratrské spolupráci se Sovětským svazem, spojenectví s ostatními socialistickými zeměmi," zdůraznil raději hned po svém zvolení do čela sněmovny. Teprve pak se Indra obrátil na poslance a voliče: "Socialistický poslanec musí být propagátorem a obhájcem politiky Komunistické strany Československa a Národní fronty, ale musí být i organizátorem pracovní iniciativy lidí."

Repro: ČTK, archiv autora

Autor: Ivan Motýl