Kateřina Macháčková: Když nejsem v divadle, jsem u doktora

11.12. 09:00 | Autor: - red -

Kateřina Macháčková (75) pochází z umělecké rodiny. Poprvé se na jevišti objevila už jako pětiletá. Dnes účinkuje v několika představeních a vedle herectví se věnuje i výuce na státní konzervatoři. Podobně jako hrdinka její poslední role žije každý den naplno.

Máte za sebou premiéru nové hry ve Vršovickém divadle MANA. Přiblížíte, o čem je?

Hra se jmenuje Lajf a pro mě to znamená žít život do poslední minuty. Hraji společně s Adrianem Jastrabanem, Lukášem Jurkem, Petrem Klimešem a Emou Brezinovou a každý z nás něco řeší. Ať už jsou to nemoci, nebo osobní problémy. Pětice postav se na inzerát domluví, že odjedou autem a spáchají sebevraždu. Je to tedy téma sebevraždy a eutanazie.

Každá z postav odhaluje své charaktery postupně, nakonec vyjde najevo, že nikdo není ten, za koho se vydával. Jak to máte v životě vy? Dokážete člověka odhadnout, nebo jste spíš důvěřivá?

Já jsem velice důvěřivá a už jsem se během života mnohokrát spálila. Vycítím, kdo mi sedí a kdo ne, ale to mnohdy nemá co dělat s tou prozíravostí.

Radíte se o svých rolích někdy se synem, hercem a režisérem Petrem Svojtkou?
Můj syn mě před další prací varoval, říkal mi, že toho mám moc a mám si uvědomit, kolik mi je. Často mu dávám za pravdu, ale teď jsem si říkala, že budu doma sedět a přemýšlet nad tím, proč nejsem v divadle a nezkouším. Navíc když nic nedělám, mívám "záněty hypochondrie", kdy na sobě postupně objevuji různé zdravotní problémy, pak je vyhledám na internetu a kdeco si diagnostikuji. Takže když nejsem v divadle, jsem u doktora. Nakonec jsem ráda, že jsem do toho šla.

Co dalšího vás v nejbližší době ještě čeká?

Dvakrát týdně učím, to mám moc ráda, velmi mě to nabíjí. A do toho hraji ve dvou monodramatech v Divadle v Řeznické, jedno se jmenuje Show Dr. Ruth, které teď, s končícími právy, už budu hrát jen dvakrát, a pak hraji Goebbelsovu sekretářku ve hře Jeden německý život. S Martinem Dvořákem a s klavíristou máme projekt Milostné preludium o Chopinovi a Sandové, jezdím na zájezdy s Nejstarším řemeslem... A teď přibyla inscenace Lajf. Takže toho mám opravdu hodně. Musela jsem odmítnout velmi zajímavé nabídky se zajímavými lidmi, ale už by to nešlo.

Máte čtyři vnoučata. Je možné skloubit práci s péčí o ně?

Mám skvělý vztah se svými dětmi, to jsou moji kamarádi. Vnoučata miluji, ale nemám bohužel tolik času, abych s nimi byla víc, nejsem taková ta typická hlídací babička. Druhá babička od synovy ženy si to "odnáší" i za mě.

Chystáte se někam na dovolenou?

V únoru, o jarních prázdninách, pojedu na týden do Františkových Lázní do hotelu. Loni jsem tam byla a dělala besedu, je tam moc krásně. První víkend se mnou bude dcera s vnučkou, na to se těším, a pak kúry a knihy. Syn stále režíruje, a pokud má čas, věnuje ho dětem. Často se scházíme všichni dohromady, což bývají ty nejlepší chvíle. V létě jezdíváme společně do Řecka na báječný ostrov Ithaka, kde kvůli komplikovanému spojení nebývá moc turistů. Jezdíme tam s našimi kamarády Jirkou Rumpíkem, šéfem mosteckého divadla, a jeho ženou Artemis, která se na Ithace narodila a vrací se do rodného domečku. Loni jsme s jinou částí rodiny byli na Šumavě a letos v Beskydech, máme krásnou zemi. Člověk nemusí být u moře ani nikde daleko, stačí, když je s milými lidmi a vnímá svět kolem sebe.