Ve těžkých chvílích jí pomáhá humor

17.11. 12:00 | Autor: - zuz -, -jan-

Její život nebyl jako procházka růžovým sadem. Zpěvačka Hana Hegerová (88) prožila spoustu tragédií, ústrků a zakusila také půl roku vězení. Všechno ale vydržela a stále si uchovává dobrou náladu. Dokonce i na sklonku života, kdy uvažuje o smrti.

V sedmdesátých letech ji obvinili ze zpronevěry, když si nechala honorář, který měl dostat Karel Gott. Jenže ona v té době také vystupovala v Německu, a proto si myslela, že peníze patří jí. I když ji zlatý slavík jako gentleman hájil, neměla šanci a byla nucena za omyl pykat. Zdaleka největší ranou pro ni však byla smrt syna Matúše , který se o ni staral. Je to pro ni stále citlivé téma, i když po sobě zanechal dva vnuky. Své problémy ale vždy zvládala sama. Měla v sobě i jako starší dáma grácii, která přitahuje muže, přestože právě s nimi moc románků neměla.

"Já se musím zamilovat, což se nestává každý den. Jde o lásku, kdy je člověk ochoten udělat cokoli, musí chtít se svým vyvoleným neustále být. Ano, ty chvíle absolutního štěstí a pobláznění jsou sice prchavé, dlouho nevydrží, pominou, ale to je právě na nich to nejkrásnější. Když jsem kdysi přijela do Prahy jako herečka na záskok, byla láska jedním z důvodů, proč jsem zůstala," vzpomínala Hana pro SEDMIČKU.

Krásné chvíle

Za čest považuje spolupráci s Rudolfem Hrušínským ve filmu Naděje, hostování v pařížské Olympii, Mekce všech šansoniérů, léta strávená v Semaforu, kde se proslavila a její hity zněly denně v rádiu. I když obdivuje Édith Piaf, se slovy její nejslavnější písně Ničeho nelituji nesouhlasí.

"Každý udělá chybu, někomu ublíží, i nechtěně, všichni jsme namíchaní z dobra a zla. První je náročnější, pomáhat vyžaduje oběť, zlo je, bohužel, přirozenější, člověk se mu musí bránit, ale mám pocit, že Faustů, co se upsali peklu, je čím dál víc. Udržovat duši v rovnováze, být sám k sobě kritický, objektivní, to není příjemné, ale uvědomíte si, jak nepatrné zrnko v písku je člověk v porovnání s přírodou," tvrdí Hegerová.

V současné době je nemocná, přesto nenaříká. Je ráda na světě, ale na odchod z něj je připravena a přistupuje k němu s humorem sobě vlastním. "Třeba se mnou předtím, než mě ta s kosou čapne, pokecá. To by bylo fajn."