Antibiotika používáme v chovech méně než Němci

Nařízení Evropské unie vyžadující větší klece pro chov drůbeže se projevuje v lepší kvalitě masa. Problém je v odlišném přístupu k vymáhání těchto pravidel v jednotlivých zemích. "Česká republika je snad kromě Slovenska jediná země, kde je státní veterinární dozor přítomen po celou dobu výroby," říká Simona Sokolová, členka představenstva holdingu Agrofert.

Myslíte si, že se blíží doba, kdy bude zakázáno jíst maso?

Určitě ne. Proč by ho někdo zakazoval?

Vzhledem k tomu, co se děje kolem švédské aktivistky Grety Thunbergové, je celkem možné, že si nějaká politická strana v zájmu záchrany planety vezme omezení spotřeby masa jako téma. Nemyslíte?

Pokud chceme zachraňovat planetu, musíme především řešit počet lidí na ní. Víme, že Země uživí deset miliard a nás je nyní 7,7 miliardy, v roce 2037 nás bude devět miliard. A těch deset hraničních přijde v roce 2056. Nemyslím si, že planeta má tolik půdy, aby takový počet nakrmila jen rostlinnou stravou.

Pociťujete ve vašem byznysu, že se stále více lidí přiklání k rostlinné stravě? A nemusí to být jen z důvodu boje proti klimatickým změnám.

Nepociťujeme. Podle mého názoru je to hlavně módní trend a skutečně si nemyslím, že se čistě na rostlinnou stravu přeorientuje nějaká zásadně velká část populace. Určitě si vzpomenete, jak se před několika lety říkalo, že nemáme jíst máslo a místo něj raději margaríny. Dnes je to přesně naopak. Podobně to vidím s masem. Může se samozřejmě stát, že budeme papežštější než papež, tedy že si na maso uvalíme nějaké zvláštní dodatečné daně, ale v tom nevidím řešení. A vůbec nevěřím tomu, že by se taková opatření dala přijmout plošně, celosvětově.

Vegani často zmiňují, že maso přestali jíst také proto, že zvířata v průmyslových chovech trpí a jsou nehumánně usmrcována. Nemají v tom trochu pravdu?

Možná to tak dříve někde bylo. Já mohu mluvit jen za naši firmu a my dlouhodobě investujeme do toho, aby zvířata prožila co nejkvalitnější život a aby i ten jejich konec proběhl co možná nejhumánnějším způsobem. Týká se to všech našich chovů, tedy jak prasat, tak drůbeže.

Co to konkrétně znamená?

Znamená to, že zvětšujeme plochu, na které chováme březí prasnice, a i poté, co vrhnou selata. Momentálně platná norma stanovuje minimální plochu o výměře 4,6 metru čtverečního. My už máme kotce, které mají přes sedm metrů čtverečních. Lepší podmínky mají i selata po narození. Dříve, když se asi po měsíci odstavila, se dávala  do většího výběhu s ostatními selaty z jiných vrhů. Pro takto malá selátka je to ale stresující, proto začínáme zavádět takzvané školky. Sice je musíme odstavit od maminky, aby ji nevysilovala a neubližovala jí - mají zuby a koušou ji při krmení -, ale zůstávají spolu jako rodina do doby, než dosáhnou hmotnosti třiceti kilogramů. Pak už je dáváme do větších výběhů.

Simona Sokolová (55)

Od roku 2013 je členkou představenstva Agrofertu. Zodpovídá za výrobu bílého i červeného masa od chovů kuřat a prasat po jejich zpracování ve společnostech Vodňanská drůbež, HYZA, Kostelecké uzeniny, masozávod Krahulčí a KMOTR Kroměříž. Dále řídí mlékárnu Olma, pekárnu Profrost, prodejny PMU, Animalco a AGF Food Logistics. V roce 2013 byla vyhlášena nejúspěšnější ženou českého byznysu.

To musí být celkem nákladné. Lze říci, jak moc se vzhledem k tomu maso prodraží?

Do zlepšení podmínek chovů prasat jsme za loňský rok investovali kolem tří set milionů korun. Máme perfektní chovy na úrovni dánských farem, jež jsou nejlepší v Evropě a vyžadují velmi přísnou hygienu. To jsou ale náklady, které se nám jen těžko vrátí. Jak víte, o ceně masa rozhoduje trh, takže když se nám zvýší náklady, těžko můžeme adekvátně zvýšit cenu. Na druhé straně se ale lepší podmínky projevují kvalitnějším masem a rychlejším přibýváním na hmotnosti. To je jediný způsob, jak se nám tyto investice vracejí. Obdobně investujeme i do chovů kuřat.

Před lety se zavádělo nové nařízení Evropské unie vyžadující zvětšit klece pro chov drůbeže. Předpokládám, že to muselo tuzemské zemědělce stát také nemalé peníze. Ukázalo se to jako smysluplné?

Myslím, že ano. Už jen tím, že se sjednotily podmínky všem po celé Evropské unii. Problém možná trochu vidím v tom, jak se ve které členské zemi ta pravidla vymáhají. Česká republika je snad kromě Slovenska jediná země, kde je státní veterinární dozor přítomen po celou dobu výroby, a pokud něco nesplňujete, máte problém. Takže klece se zvětšily, stejně tak komfort drůbeže a teď jde o to, aby se pravidla dodržovala.

Zaznívají však rovněž hlasy, že by bylo lepší, kdyby se drůbež chovala volně - třeba v nějakých velkých halách nebo venkovních výbězích. Není toto další stupínek, kam by se chov zvířat mohl posunout?

Ano, zní to hezky. Vidím tam ale dva zásadní problémy. První je, že drůbež vytváří silnou hierarchii, a kdybyste ji choval na volno, nejspíš se stane, že na sebe jednotlivé kusy budou útočit. Druhý problém vidím ve snazším šíření nemocí. Když Česko zasáhla ptačí chřipka, jedno z opatření bylo od sebe chovy separovat a uzavřít pod střechou, aby nemoc nemohli přenášet volně žijící ptáci.

Říká se, že Česká republika je vzhledem ke kvalitě potravin takovým odpadkovým košem. Souhlasíte?

V žádném případě nesouhlasím. Naše národní normy jsou v mnoha případech přísnější než v jiných zemích Evropské unie. Víte, že existuje statistika, která hovoří o spotřebě antibiotik v chovech v celé Evropě a Česko je podle ní na lepším místě než Německo? Tedy že jich používáme méně než náš soused?

A co ostatní potraviny? Setkal jsem se s názory, že například právě v Německu je k dostání mnohem kvalitnější mléko.

Teď jste mě rozesmál. A v čem, proboha? To jsme my, Češi. Proč si nemůžeme vážit práce našich zemědělců a lidí z mlékáren? Dělají minimálně stejně dobrou práci jako lidé v Německu, Švýcarsku, ve Francii. A mléko podle mě chutná v podstatě stejně, samozřejmě záleží, jakou tučnost zvolíte. Já mám nejraději naše Selské mléko z Olmy.

Také v souvislosti s Agrofertem se u nás diskutovala dvojí kvalita potravin. Konkrétně třeba to, že na trh dodává špekáčky s různým obsahem masa. Není to vůči spotřebitelům nefér?

Nemyslím si to. Nefér by podle mě bylo, kdyby na obalu stálo jiné složení, než jaké je v tom výrobku ve skutečnosti. Pokud je obsah v souladu s tím, co je deklarováno, pak si každý může vybrat špekáček, s jakým obsahem masa chce. To přece nelze považovat za příklad problému s dvojí kvalitou potravin. Navíc je třeba si uvědomit, že obsah masa ve výrobcích je řízen poptávkou a zadáním našich zákazníků. My umíme vyrobit masné výrobky s obsahem masa převyšující devadesát procent, a vyrábíme je rádi, ale ne vždy máme od obchodních řetězců takovýto požadavek.

Čtěte dále

další zprávy