Potvrzeno: vládnou nám nikým nevolení byrokraté

20.06. 09:00 | Autor: - red -

Herman van Rompuy, prezident Evropské unie.

Také jste se často usmívali nad notoricky se opakujícími výroky hradních pánů v čele s Václavem Klausem o tom, že Česko ovládají bruselští úředníci? Přiznám se, já ano. Po rozhovoru se zkušeným bruselským lobbistou Danielem Guéguenem a přečtení jeho knihy mi ovšem ztuhl úsměv na rtech.

Guégenova publikace, která nese název Komitologie: boj o moc v EU, na první pohled k přečtení nevybízí. Ve skutečnosti je ovšem napínavější než kdejaká detektivka, i když překvapivý zvrat na závěr nečekejte. Francouz totiž hned od začátku nalévá čistého vína. Evropská unie podle něj nefunguje demokraticky - ovládají ji úředníci Komise, což má zásadní dopad na občany EU a především na unijní byznys.

Vrcholek ledovce

Co si představit pod pojmy "Evropská komise" nebo "směrnice", je asi většině lidí minimálně v hrubých obrysech jasné, ale význam slova "komitologie" zůstává skrytý. Jedná se o rozsáhlý systém několika stovek expertních výborů, které působí při Evropské komisi a schvalují nejrůznější prováděcí nařízení k unijní legislativě. Tyto výbory vznikly už na začátku 60. let kvůli regulaci evropského zemědělství, ale plné ruce práce mají až od poloviny 90. let, kdy došlo k vytvoření jednotného evropského trhu.

Dobře, ale proč s tím unavovat? Bruselu je přece všude až příliš... No, právě. Málokdo si to během poslaneckých tahanic o každý přílepek uvědomuje, ale čeští zákonodárci už dávno hrají druhé housle: zhruba tři čtvrtiny nové legislativy k nám přichází z Bruselu. Dohromady se na unijní úrovni ročně přijme zhruba 50 až 60 nových směrnic a nařízení.

Ovšem jak zdůrazňuje Guéguen, to je pouze "vrcholek ledovce". Ročně totiž Evropská komise přijme dalších asi 2500 různých prováděcích nařízení, tedy sečteno a podtrženo, zhruba 98 % legislativních aktů zůstává pod pomyslnou "hladinou".

A to dost neprůhlednou. Chtělo by se nad tím samozřejmě mávnout rukou - vždyť ministerstva jednotlivých národních vlád také vydávají prováděcí vyhlášky, ne? Zakopaný pes leží ovšem v oné transparentnosti. Je totiž velmi obtížné zjistit, kdo v jakém výboru kdy jednal a o čem. "Pokud Komise něco zveřejní, pak je to zpravidla pozdě, a navíc neúplné," postěžoval si Guéguen.

Vychýlený trojúhelník

Další problém tkví v tom, že členské státy a Evropský parlament mají u většiny prováděcích nařízení jen velmi omezenou možnost ovlivnit jejich znění. "Komitologické výbory" jsou sice složeny ze zástupců jednotlivých zemí, ovšem předsedá jim zástupce Komise, která skoro vždy prosadí svou. Není nutné zabíhat do detailů, ale přijetím Lisabonské smlouvy získala evropská exekutiva ještě víc navrch - dalo by se říct, že "ovládla komitologii".

O většině prováděcích opatření tedy rozhoduje prakticky autonomně Komise, respektive její byrokratický aparát. Proč je to tak podstatné? S tím, jak se unie rozšiřuje, se totiž čím dál hůře hledá kompromis mezi Komisí, členskými státy a Evropským parlamentem (v tzv. proceduře spolurozhodování), a proto se směrnice přijímají jako "prázdné nádoby" - tedy pouhé rámce.

Pak přijdou úředníci Komise a rádi je vyplní velmi podstatnými (převážně technickými) "detaily". Evropská exekutiva si tak ukrajuje větší díl moci, než by bylo zdrávo. Řečeno s Guéguenem: "Institucionální trojúhelník už není rovnostranný". Úředníci Komise mají zásadní vliv na legislativu v potravinářském průmyslu, všeobjímající "ochraně spotřebitele", životním prostředí, energetice, dopravě nebo finančních službách.

Čert aby se v tom...

Výsadní postavení si unijní byrokraté vymohli nejen díky změnám základních smluv (naposledy Lisabon), ale také díky tomu, že mají nad zástupci členských států výraznou informační převahu. V technických náležitostech jednotlivých návrhů i v samotné komitologii se totiž orientují mnohem lépe.

Guéguen to skvěle dokládá na následujícím příkladu. Minulý rok europoslanci hlasovali o dvou prováděcích nařízeních Komise (týkaly se energetického značení), jejichž znění bylo prakticky totožné, jen ta první byla zaměřená na lednice a druhá na televize. Zatímco v prvním případě parlament těsnou většinou nařízení přijal, ve druhém ne.

Při zpětném zkoumání se ukázalo, že 50 poslanců hlasovalo u první rezoluce opačně než u druhé. "Systém je tak složitý, že poslanci už vlastně nevědí, pro co hlasují," cituje Guéguen vysvětlení parlamentních úředníků. Pak má chudák podnikatel strategicky plánovat...

Závěr? I když je Guéguen socialistický eurofederalista z Francie a Klaus konzervativní euroskeptik z Čech, na jednom se shodnou: vládnou nám "nikým nevolení byrokraté", což není dobrá zpráva pro demokracii, občana ani pro byznys. A vzkaz pro české úředníky? Leninovo: Učit se, učit se, učit se... Boj o moc totiž nikdy nekončí.

Připraveno ve spolupráci s Finmagem (http://www.finmag.cz/).

Foto: ČTK/AP

Autor: - red -