Dopravce Jančura: Vládnou nám lidé, kteří neumějí počítat

12.06. 11:45 | Autor: - red -

Zatím investujeme do charity druhého řádu – veřejné dopravy, většina toho, co vyděláme, jde teď na vlaky. "Věřím však, že za pět nebo deset let bychom mohli celý roční zisk odevzdávat na charitativní projekty," říká Radim Jančura, stoprocentní majitel skupiny Student Agency.

Jak se vám podniká v Česku?
Kdokoliv chce podnikat, musí vždy počítat s tím, že to nebude mít lehké. Pokud nejste připraven čelit problémům, stačí se zaměstnat. A je to… Všechno se ale dá překonat. Co mi ale opravdu vadí, je to, že nemáme všichni stejné podmínky. Klasickým příkladem jsou veřejné zakázky, kde stát měří každému úplně jinak. V tu chvíli se opravdu podnikat nedá. To je podle mého jediný, zato zásadní problém.

Souhlasil byste s tvrzením, že český stát podnikatele podporuje?
Ale jo. Máme tu pravicovou vládu, a ačkoli k ní mám výhrady, pravicové vlády na podnikatele spoléhají. Na rozdíl od levice. Ta sice na podnikatele také spoléhá, ale zároveň se proti nám snaží veřejnost poštvat. "Vy bohatí jste ti špatní, dobří lidé jsou pouze ti chudí..." Přitom je to úplně obráceně. Ten, kdo je bohatý a nekrade, si peníze zaslouží. Buďto je chytřejší, nebo pracovitější… Pokud nekrade! Což je bohužel v tomhle státě docela běžné. Pozitivní roli sehrává i Evropská unie. Inkubátory a další projekty podporované z evropských peněz smysl mají. Souhlasím s tím, že ten, kdo má dobrý nápad, by měl dostat pomoc do začátku. To tu nikdy předtím nebylo. Zase je tu ale problém s efektivitou. Otázka, zda tenhle projekt řízený nějakými "strejci z Bruselu", je vůbec k něčemu, tak pořád zůstává legitimní.

Podnikáte také na Slovensku. Můžete proto srovnávat. Jsou Slováci dál?
Slovensko je úplně jiný trh. Výrazně menší. Nejde jen o počet obyvatel, ale i o jejich kupní sílu. Na Slovensku je více velmi chudých lidí a malá skupina těch velmi bohatých. Slováci jsou ale hrdý národ. Žene je kupředu touha nás předstihnout. A taky už nás v řadě věcí předstihli. Možná ještě ne ekonomicky, třeba v HDP na obyvatele, ale současná slovenská vláda zemi tlačí kupředu. Na rozdíl od té naší. Jeden příklad za všechny. Když jsme slovenské ministerstvo dopravy oslovili s nabídkou alternativní železniční dopravy, která by jim ročně ušetřila šestnáct procent na dotacích, prozkoumali ji a schválili. Od března už jezdíme. Když jsme to samé nabízeli v Čechách krajům – a úspora by třeba v případě Jihomoravského kraje dosáhla třiceti procent, což je 150 milionů korun ročně –, odmítl se s námi hejtman Hašek jakkoliv bavit. Vůbec se s námi nesetkal. Přestože jsem z Brna a patřím mezi nejvýznamnější podnikatele Jihomoravského kraje. Bylo mu to jedno.

Co ho k tomu vedlo?
Nevím. Moje kritika, že hejtmani porušují zákon, přišla až následně (smích).

O co šlo?
V prosinci 2009 podepsaly všechny kraje bez výběrového řízení smlouvu s Českými drahami. Řídili to tenkrát hejtmani Martínek z Pardubického kraje a právě Hašek.

Neměl jste někdy chuť s tím vším seknout?
Ne. Nikdy.

Ani v téhle situaci?
Ne. Dokud budou v téhle zemi u moci takoví jako hejtman Hašek a jemu podobní, tak s tím, co dělám, v životě neseknu. To ne! Leda by mě skolila mrtvice. Omlouvám se, ale pro takové lidi se těžko hledá příznivé slovo, když neumějí napočítat do pěti. Protože jen hlupák by si ze dvou nabídek nevybral tu levnější. A byl bych strašně rád, kdyby mě zažalovali, abychom to mohli probrat u soudu.

Přemýšlel jste někdy o tom, že byste firmu prodal?
Kdysi se mi ozvali z Penty. Čas od času přijde i jiná nabídka. Ale dokud budu žít, svou firmu neprodám. Mám Student Agency rád. Jsem normální zaměstnanec. Mám služební auto, takže se mám dobře (smích). K tomu služební mobil… Firma zatím navíc negeneruje žádné zisky, kterých bych si mohl užívat. Většinu toho, co vyděláme, okamžitě reinvestujeme dál. Já tomu říkám, že investujeme do charity druhého řádu – veřejné dopravy. Všechno, co vyděláme, jde na vlaky. Ale věřím, že za pět nebo deset let by mohly jít veškeré vydělané peníze na opravdovou charitu. Celý roční zisk bych pak odevzdával na charitativní projekty... Jako majitel firmy opravdu nepotřebuju k životu nic víc než pravidelný plat. Nikdy jsem si na dividendách nevyplatil ani korunu. Připadá mi to zbytečné. A těch víc než sto milionů korun, které letos plánujeme vydělat, mi už přijde jako slušný charitativní balíček. Jasně, nejsou to takové peníze, jako dává Bill Gates, ale na české poměry to celkem jde.

Znáte Karla Janečka? Myslím, že máte hodně společného. Neuvažoval jste o tom, že byste zapojil do boje proti korupci a za zprůhlednění české politiky, který vede se Stanislavem Bernardem a Janem Krausem?
Nepotkal. Ale vím, o koho jde. Asi zavolám Stanislavu Bernardovi, kterého znám velmi dobře, a přeptám se na detaily. Vypadá to jako hezká skupinka (smích). Nemá cenu, abychom dělali to samé dvakrát. Nepomáhali oni Liboru Michálkovi? To je opravdu hrdina s velkým H.

Ano.
O tom se opravdu musí mluvit. Mám totiž neustále pocit, že tohle hrdinství v Čechách pořád mnozí považují za bonzáctví. Libor Michálek je přitom opravdový hrdina, který by měl dostat metál a peníze, aby do konce života nemusel litovat toho, co udělal. Aby šel příkladem ostatním… Podobně jako třeba Karel Randák.

Ten je součástí Nadačního fondu proti korupci také…
To je dobře, že ho tam mají také! Panu Randákovi jsem jednou dokonce osobně poděkoval, když tenkrát vyfotil v Toskánsku skupinu těch opravdu největších zločinců-nezločinců této země. Jakmile ale byly fotky zveřejněny, dokonce i média se postavila proti jejich autorovi. On byl najednou tím zlým, odposlouchávačem… Proto jsem cítil potřebu ho podpořit.

V roce 2008 jste prohlásil, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže je jedinou dobře fungující institucí v naší zemi. Co si myslíte dnes?
To jsem opravdu řekl?

Ano. V on-line rozhovoru pro web Patrie.
Tak teď už si myslím úplný opak (smích). Tenkrát to souviselo s tím, že nás majitel libereckého autobusového nádraží a zároveň náš konkurent odmítl do nádraží vpustit. Přitom to za úplatu musel udělat. Tehdy Úřad pro ochranu hospodářské soutěže opravdu zasáhl dobře. Dneska to ale vidím úplně jinak. Řídí ho totiž Petr Rafaj. Další, který tomu, co dělá, absolutně nerozumí. Oni jsou tedy jak Rafaj, tak bývalý šéf Pecina prakticky identičtí. Jen s tím rozdílem, že Pecina svému řemeslu rozuměl.

Jak to myslíte?
Tenhle úřad by se podle toho, jak je veden, měl přejmenovat na Úřad pro ochranu státních firem a státních zájmů. Jeden příklad za všechny. Když jsem s panem Pecinou probíral, proč mu vadí naše levné jízdné a nevadí předražená elektřina, odpověděl mi: "To je v pořádku, že je elektřina drahá, to je dobře pro majitele. Naším cílem není kritizovat, kdo je drahý a kdo ne. To řídí trh. My musíme hlídat všechno, co je příliš levné. Protože to, co je levné, brání vstupu dalších konkurentů na trh." To je přece úplně zvrácená logika. Dneska už je navíc jasné, že je Úřad pro ochranu hospodářské soutěže silně politicky řízený. Proto tam sedí pan Rafaj, který je velice slabý a snadno ovlivnitelný vedením sociální demokracie. Jeho pozice je navíc v rozporu s Ústavou České republiky.

Čím?
Ústava a dokonce i zákon o hospodářské soutěži říkají, že předseda úřadu musí být nestranný a nesmí být členem žádné politické strany. A já věřím, že zajištění nestrannosti neznamená to, že před vstupem na úřad vrátím stranickou legitimaci a po skončení si ji zase vezmu zpět. Přesně takhle to udělal Pecina a stejně je na tom i Rafaj. Pecina dokonce poté, co z úřadu odešel, zvažoval kandidaturu na šéfa ČSSD. Takový člověk přece není nestranný. To nejde. Když někomu bije srdce nalevo, tak je prostě levičák a basta. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže přitom rozhoduje o bytí a nebytí…

Radim Jančura

Radim Jančura se narodil 12. ledna 1972 v Ostravě. Společnost Student Agency založil roku 1996 při studiích na brněnské Elektrotechnické fakultě Vysokého učení technického. Společnost se zabývala zprostředkováním au-pair pobytů díky polovičním cenám oproti konkurenci ovládla český trh. Poté se Radim Jančura zaměřil na on-line prodej letenek (dnes největší prodejce v Česku a jeden z největších na Slovensku) a autobusovou dopravu. Během roku od svého startu ovládly žluté autobusy linku Brno–Praha. Následovaly linky do Ostravy, Plzně, Liberce, Karlových Varů, Českého Krumlova či Hradce Králové. Zatím posledními projekty je železniční doprava RegioJet a projekt dovolena.cz – prodej zájezdů, který začal v červnu roku 2010 a během necelého roku dosáhl obratu asi 500 milionů korun a stal se jedním z klíčových hráčů na trhu.

Autorem článku, který vznikl ve spolupráci s magazínem FinMag, je Martin Vlnas.